Konečně jsem se stala letuškou, konečně se mi splnil můj sen a dostala jsem práci v oblacích. Těšila jsem se na výlety do zahraničí. Na nové přátelé, nové zážitky. Můj první let byla noční linka Praha - Itálie. Letěla jsem s kapitány Petrem a Tomášem, vedoucí kabiny Petrou a druhou letuškou Míšou. Vedoucí kabiny byla celkem pohledná starší dáma, Míše bylo asi čtyřicet, Tomášovi asi třicet a Petrovi táhlo na čtyřicet pět. Tomáš i Petr byli dobří kamarádi a oba mě uklidňovali, protože jsem byla značně nervózní.
číst více
V tu sobotu ráno jsi mi zavolal na mobil a poprosil mě, abych Ti přišla otevřít. A přímo jsi mi nařídil, ať si hlavně na sebe neberu žádný spodní prádlo, ale jen tričko a kalhoty (!) - pěkně na holý tělo. To jsem zase zírala, co je to za povely. Haha. Zvonek. Otevřela jsem ti. Triko mi zářilo azurově modrou barvou, kalhoty bokovky mi seděly hodně nízko a byly celý pomačkaný. Vlasy jsem měla jen tak ledabyle svázaný do drdolu.
číst více
Jelikož otec byl v diplomatických službách, měnilo se místo pobytu naší rodiny dost často, když jsme jednoho léta stěhovali do jihoamerické Brazílie byl jsem natěšen na teplo, a koupání v moři. Bydleli jsme ve služební vile pár kroků od pláže, o nic jsme se nemuseli starat na všechno tam někdo byl, zahradník, kuchařka, správce, uklízečky, a také hospodyně krásného jména Laila, ta se starala o chod celé naší rodiny, hlavně aby nám něco nechybělo, byla to krásná štíhlá dívka, z očí ji šlehal jihoamerický temperament.
číst více
Denisu jsem poznal na vánočním večírku. Nastoupila k nám po škole a myslím, že jsem nebyl jediný, kterému se líbila. Trošku víc se napila a já využil situace. Odvezl jsem si jí k sobě domů, otevřel další lahvinku vína a pomalu si Denisu vysvlékl. Sice stále říkala, že ne ne ne, ale držela. Byla nádherná. Kozičky přesně do dlaně, kundičku přírodní, což se u mladých holek nevidí a když jsem jí položil její jemnou ručku na svůj tvrdý ocas, ucukla, zčervenala a pořád dokola říkala, že ne.
číst více
Dnes už nevím ani jak dlouho jsem seděl svázaný, na krku obojek utáhnutý, že jsem pomalu nemohl dýchat, řemeny se mi zařezávali do těla na rukou i nohou a tak jsem byl šťastný, když jsem uslyšel jak se Mirek vrátil a vůbec mi nevadilo, že není sám. ,,Tak pojďte, ukážu Vám svou kurvičku, musí se ještě zaučit, prdelka je uzoučká, panická, ale i na to dojde, domluvíme se, dneska je Vám k dispozici jako děvka podložka, čubka, zmrdejte jí hubu, jeho koule, semeno je jen Vaše, je to na Vás, já se budu dívat a hlídat jeho prdelku, je na Vás zda ho mám odvázat, nebo nechat takhle."
číst více
„Tak další!“ Ozvalo se od dveří z ordinace. Byl jsem na řadě, nikdo jiný kromě mě totiž v čekárně neseděl. Právě panovalo odpolední červnové dusno a já měl před sebou konečně za pár dní prázdniny, ovšem musel jsem ještě absolvovat tuto osmnáctiletou prohlídku u lékaře, přesněji řečeno lékařky. Nikdy jsem doktory neměl moc v lásce, i když jsem byl většinu roku zdravý jako řípa, ale tentokrát se mi sem vůbec nechtělo.
číst více
"Tak co brácho, jak dopadlo rande?" uhodila na mě ségra, jen jsem přišel domů. S odpovědí jsem se ani nenamáhal, zabručel jsem "dobrýýý" a zmizel ve svém pokoji. Co bych asi tak ségře říkal? Že jsem dostal tak akorát pusu na rozloučenou a jinak si zase nevrznul? Je mi osmnáct a jsem nadržený, kudy chodím. Kdybych si nevyhonil péro několikrát za den, tak mi snad prasknou koule. Ségře je o rok víc a chlapa má každý měsíc jiného, už to ani nestíhám sledovat.
číst více
Síla myšlenky, část 6.
XIV.
Plány
Za těch pár týdnů jsem se obstojně naučil používat většinu svých zatím objevených schopností, hlavně čtení myšlenek. Teď jsem „četl“ většinu myšlenek jen pokud jsem sám chtěl, zbytek času jsem se je naučil nevnímat. Bylo to mnohem příjemnější, než když na mě cizí myšlenky útočily ze všech stran.
Dobře jsem už ovládal i pozorování a vyhodnocování aury jednotlivých lidí a ještě lépe „modeláž“ lidského těla.
číst více
V sobotu brzy ráno jsem jel s mými kamarády na turnaj ve stolním fotbálku do Přerova. Kolem 22:00 hodiny jsme spolu jeli domů už po cestě mi volala moje nová přítelkyně Veronika kde jsem a kdy se vrátím. Za tu cestu mi volala tak pětkrát a to už mi bylo jasné, že je šíleně nadržená. Hned jak jsem přijel do Žďáru nad Sázavou, čekala mě na náměstí. Nečekala tam však sama, byl tam sní můj dobrý kamarád Ondra a jeho přítelkyně Nikola. Přišel jsem k ní, dal jsem jí pusu a šli jsme všichni společně k nám.
číst více
Je streda, akurát dopršalo. Zaznelo posledné zvonenie oznamujúce koniec siedmej hodiny a ticho pred školou sa mení na hlučné mravenisko. Postupne vylietavajú žiaci a následne učitelia, zachvíľku sú všetci preč.
Všetci okrem jedného, pred školou sa zabudol jeden mladík, nevyzerá na študenta. Sleduje dvere a čaká.
číst více
