Iveta fňukala a nevěděla, co má dělat. Před půl hodinou nezvládla řízení svého malého autíčka a v dramatickém smyku to napálila do nějakého billboardu na kraji silnice. Promáčkla si kapotu vpředu a připadalo jí, že už auto nebude v životě jezdit. Jí se naštěstí vůbec nic nestalo, neměla na sobě ani škrábnutí. Ale netušila, co se v takových situacích má dělat, a tak zavolala policisty, kteří před chvilkou dorazili a obhlíželi místo nehody.
číst více
Měl jsem kdysi přítelkyni, se kterou jsme vyzkoušeli tzv. kde co. Soulož v lese, v bazénu, v autě, dokonce kuřbu za jízdy (na D1 kolem 180.km) a taky třeba vzájemnou masturbaci v restauraci. Nechala si třeba „navléct“ motýlka a já jsem ho mezi předkrmem a hlavním jídlem uváděl do činnosti. S ní teda nebyla nuda.
číst více
Začínaly prázdniny a já se vracela od rodičů, kam jsem „uložila“ naše dvě děti. Doma jsme už opět měli tichou domácnost a přestože nikdy stopaře neberu, tentokráte jsem zastavila mávající mužské postavě. Byl to kluk kolem dvaceti (podle mého odhadu) a představil se jako Přemek a shodou okolností jel do stejného města jako já. Byl hovorný a za chvíli už sypal z rukávu vtip za vtipem a já se jeho vtipům smála jako nějaká puberťačka .
číst více
Celý pátek mě nepustila myšlenka na to, že v sobotu uvidím svou Bobo. Ještě večer jsem jí volal, že jí v sobotu dopoledne počkám na vlakovém nádraží. Měl jsem zrovna 2 dny nové auto. Byl to velký Chrysler Voyager a ještě nebyl pokřtěný a napadla mě hříšná myšlenka. V telefonu jsem jí trošku popsal představy co se mi honily hlavou.
číst více
Jak jsem si to zas tak jednou užívala v tom letním letovisku, tak jsem to zas tak trochu úmyslně přeháněla. No jo, to jsem prostě já, když se rozjedu, tak pak nejsem ani zaboha k udržení. A chlapi pak nevěděj nejenom co s očima, ale taky co mi třeba na všechny ty moje šílený, někdy dost ostrý poznámky, odpovídat. Pcha.
číst více
Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra!
číst více
Potkávám jí na chodbě a je mi velice sympatická a já přemýšlím jak to udělat abych s ní mohl být chvíli sám. Je sice o něco starší než já ale to mi nevadí, protože jí v očích svítí plamínky a usmívá se na mne tak, že mě to velice dráždí. Jednoho dne zůstávám v práci déle, protože potřebuji něco nutně dodělat a náhoda tomu chce, že se potřebuji paní V na něco zeptat a tak vytočím její číslo služebního telefonu, načež si uvědomím, že tam asi nebude, protože je už po pracovní době.
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více
Je sobota odpoledne a já si tak ležím na válendě a v krajkových kalhotkách si probírám již hodně zvlhlé závojíčky a přemýšlím, jak to dnes provedu abych někde chytla pořádného samce na šukání. Již od neděle jsem neměla ani kousek chlapa, natož pak celý ten kousek. Jsem už nadržatá jak stepní koza, když mě z toho probírání vyruší telefon. „Ahoj Aneto, co děláš, nechtěla bys jít večer na takovou menší párty? Mám tady na hotelu dva senza borce a byli by povolní něco přeříznout, co Ty na to?“
číst více
Asi bych mě hned na začátku vysvětlit to slovo Večerka v nadpise. Nejedná se o prodejnu s non stop provozem, ani o romantické večerní kasárenské vytrubování. Mluvím o lidovém označení Večerní školy pro pracující. Na zmiňované VPŠ si doplňovali chybějící vzdělání studenti poněkud postarší. Byli ve věku od 20 do 40 let a ojediněle se vyskytli i starší. Po mnoha letech vyučování na strojírenském učilišti jsem byl přeložen na tuto školu a mohu říci, že k mé velké spokojenosti.
číst více
