Jak jsem si to zas tak jednou užívala v tom letním letovisku, tak jsem to zas tak trochu úmyslně přeháněla. No jo, to jsem prostě já, když se rozjedu, tak pak nejsem ani zaboha k udržení. A chlapi pak nevěděj nejenom co s očima, ale taky co mi třeba na všechny ty moje šílený, někdy dost ostrý poznámky, odpovídat. Pcha.
číst více
Už několik dní je mně nějak divně, že nemám chuť ani náladu vůbec vycházet z bytu. Sedím doma, nudím se a ještě ke všemu jsem lehce nachlazená. To jsem asi chytila v tom bazénu u souseda. Ale nějak se z toho dostanu, aniž bych musela k doktorovi. Přece si nebudu kazit prázdniny. Janinka je někde pryč a tak jsem si řekla, že si udělám dobře velmi speciálním způsobem. Studenou, syrovou zeleninou.
číst více
Kamaráde, tak to jsi přepískl, říkal jsem si v duchu. Ocitl jsem se totiž na oslavě kolegových narozenin. Bylo mu 25 a jeho hosté patřili do jeho věkové skupiny a já „starý kořen“ měl oslavit za dva roky čtyřicátiny. Oslava to byla bujará a já alespoň pozoroval ta nádherná mladá tělíčka přítomných holčinek co v opilosti ztrácely zábrany a ochotně je nabízelo přítomným mladíkům, kteří toho samozřejmě využívali a odváděli si je na odlehlá místa, kde prováděli ty neřestné ale nádherné věci, které jsem už já skoro půl roku postrádal.
číst více
Déle už nemělo smysl čekat. Vydala jsem se směrem k odpočívadlu pro náklaďáky. Zrovna mě míjel jeden řidič, který mířil zpět ke svému vozu. Využila jsem příležitosti a zeptala se, jakým směrem jede. Jak se dalo čekat, neměla jsem štěstí hned na poprvé. Několik minut jsem obcházela, a sem tam se někoho zeptala na směr jeho cesty, když jeden odpověděl, že jede na Prahu.
číst více
Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra!
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více
Žádná bouračka není příjemná. Tentokrát to malinko zavánělo, ale měl jsem štěstí v neštěstí. Odnesla to jen noha a tak teď ležím v nemocnici a kosti mi srůstají v sádrovém krunýři. Modřiny a odřeniny rychle mizí a pomalu se zase začínám cítit jako chlap a ne jako zmuchlaná čtvrtka papíru.
Po dalších pár dnech se i ocas začal probouzet k životu, z čehož mám radost, protože okukování sličných sestřiček je prakticky jediná příjemná činnost, která se dá provozovat, když ležíte ve špitále.
číst více
Jsem ženatý, je mi přes třicet, ale v poslední době v sobě nacházím choutky, které mě dříve ani nenapadly. Proto občas zabrousím na nějaký chat, kde se scházejí bisexuální muži a ženy. Vždy se najde něko, kdo pokecá a zafantazíruje, ale tehdy se mi povedlo dotáhnout věc do vítězného konce... Ale od začátku.
číst více
Stojím před tabulí která má směřovat návštěvníky finančního úřadu do jednotlivých oddělení, a začínají se mi trochu třást kolena. V kapse mám dopis, v obálce s červeným pruhem. Je to předvolání ke kontrole účetnictví mojí firmy. Jak vznešeně napsané pozvání, ale ve skutečnosti přece oni musí vědět, že jsem jenom já, drobný český živnostník, a moje účetnictví za pět let dozadu, se vleze do pěti velkých šanonů, které vleču sebou. Mám se dnes dostavit do kontrolního oddělení, nebo …a následuje výčet sankcí, které mi hrozí.
číst více
Docela rád zajdu po práci na jedno orosené do jedné restauračky nedaleko práce. Je tam fajn útulno, odpoledne klídek a hlavně tam obsluhuje moc krásná servírka. Takové, jak se říká, poupě v rozpuku. Nastoupila zřejmě hned po vyučení, protože se chvíli rozkoukávala a vždy znervózněla při mých lichotkách.
číst více