Jsem to snad neměl půl roku nebo co, nadrbanej jsem až hanba a chvílema se mi už dělaj mrákoty před očima, např. když spatřím nějakou pořádnou babu. Hlavně přes den, v práci, když kolem projde Julie, zastaví se Markéta, tak to jsem kolikrát jak na trní. Bych ho snad ze zoufalství strkal i mezi matračky, cokoliv (!), co by mi aspoň na chvilku pomohlo zbavit se toho hroznýho přetlaku. A já vám vážení povím, proč tohle kurva vzniklo!
číst více
Celá utahaná z celodenního lyžování čekala před horskou chatou na svou spolubydlící, jak se domluvily a oklepávala si sníh ze snowboardu. Najednou jí zazvonil telefon. Byla to její spolubydlící, která jela ráno nakoupit a mezitím silnice namrzly tak, že není možné, aby do večera přijela, ale už zavolala bratrovi, který je zrovna ubytovaný v chatě vzdálené asi deset kilometrů a ten by ji měl každou chvíli vyzvednout.
číst více
Usadila jsem se ke stolku v rohu, objednala kávu, zapálila cigaretu a pozorovala osazenstvo. Venku stálo mnoho kamionů, takže většina hostů byli právě kamioňáci. Všimla jsem si, že nedaleko mne sedí dva, kteří na mne zírali jako na zjevení. Zkontrolovala jsem si, zda mi nedopatřením nevykukuje ve výstřihu větší kus mých předností než jsem měla v úmyslu a když jsem se ujistila, že ukazuji jen to co chci jsem labužnicky potáhla ze své právě zapálené další cigarety.
číst více
Dejchala jsem zhluboka a dost nahlas. Studenej vzduch se mi zařezával do plic. Bylo hodně brzy ráno, většina lidí ještě spala a ulice byly vesměs prázdný. Měla jsem na sobě jen jemný sportovní spodní prádlo, plátěný botky a top se sukýnkou těsně pod zadek. Vlasy jsem si za běhu rychle svazovala do drdolu. V ruce jsem svírala klíč od tělocvičny s takovou nedočkavostí, že se mi až potila ruka.
číst více
Při jedné mé vyjížďce na harleyi mne zastavila policejní hlídka, zatím co policista kontroluje moje doklady, krásná policistka se zajímá o můj stroj, je vidět že se ji líbí, ptám se jestli by se chtěla svézt, říká že je ve službě, domlouváme se že na ní počkám odpoledne po službě, její kolega mi vrací doklady přeje krásný den , a já odjíždím. Hlavou se mi honí krásná policistka, ne že bych měl nouzi o ženy, ale tahle je něčím zvláštní.
číst více
Toho letního dne, kdy ráno vypadalo, že bude pršet. Přesto se krátce po poledni vyjasnilo. Táhlo mě to k vodě i přesto, že teplota byla nižší než v předchozích dnech. Slunce vydatně pálilo a bylo by chybou se důkladně nenamazat. Tak jsem sbalil deku, ručník, plavky a nějaké ty ochranné nápoje a vyjel k nedaleké pískovně. “Najdu si klidné a schované místečko,“ říkal jsem si, překvapilo mě, že tu není mnoho lidí až na pár rybářů.
číst více
Záda mě bolí, asi jako každého z nás. Poslední dobou už to ale přesahovalo všechny meze. Brufen sice na chvíli pomáhá, ale i praktická lékařka mi doporučuje masáž. Popadl jsem tedy Zlaté stránky a začal hledat. A hele- hned v naší ulici, sice na úplně opačném konci, ale je to blízko. Super, brnknu tam.
„Prosím“ ozvalo se na druhé straně.
„Dobrý den, mohl bych se k Vám objednat na masáž?“ zahuhlal jsem do telefonu.
číst více
Otvorili sme si fľašu červeného vína, a sedeli sme pri kozube s jemnými plamienkami, ktoré osvetľovali krivky jej tela. Pozeral som sa na ňu, aká je krásna, keď sa naše pohľady stretli. Nič viac nebolo potrebné, pohľadom sme si povedali všetko. Zobral som ju na ruky a položil do spálne na posteľ. Vrátil som sa ku dverám, aby som ubral intenzitu svetla. Vzniklo príjemné šero. Počas toho, ako som prichádzal naspäť ku posteli, povedal som jej pohľadom, aby si ľahla na brucho.
číst více
Jana studovala prvním rokem vysokou školu, do které každý den dojížděla autobusem. Byla to vysoká blondýna se štíhlou postavou a sladkým úsměvem. Když, přijela domů, její rodiče zrovna dávali tašky do auta. Odjížděli na víkend ke kamarádům na Moravu. Ještě se společně naobědvali a asi v jednu hodinu odjeli. Byl pátek a Jana se těšila na klidný večer u televize.
číst více
Chodil jsem s Martou asi dva měsíce, ale pořád mi nechtěla dát. Doteď jsem na ni netlačil, ale dnes už jsem byl rozhodnutý, že ji dostanu. Už když jsem šel pro ni domů, ocas mi stál neskutečným způsobem - každý krok jsem cítil na svém krví nalitém žaludu. Cestou jsem si v hlavě sumíroval, jak to na Martu skoulím, abych se jí konečně dostal nejen ke kalhotkám, ale i pod ně. Nevím, proč to tak oddaluje. Panna už není a v osmnácti už by tolik zábran mít nemusela.
číst více
