Když se daří, tak se daří ! vykřikl můj nejlepší kámoš Radek, když dalekohledem sledoval chlápka co chodil už delší čas prcat mou mladou mámu (tedy nevlastní), když můj naivní fotřík vydělávám penízky v Německu, aby té šoustavé pichně koupil její vysněný autíčko, ale že já toužím po skútru nebral na vědomí. To že Danielu budeme sledovat a pak jí přimějeme být nám po vůli, pokud nebude chtít, aby se to táta dozveděl vymyslel Radek.
číst více
Dnes už nevím ani jak dlouho jsem seděl svázaný, na krku obojek utáhnutý, že jsem pomalu nemohl dýchat, řemeny se mi zařezávali do těla na rukou i nohou a tak jsem byl šťastný, když jsem uslyšel jak se Mirek vrátil a vůbec mi nevadilo, že není sám. ,,Tak pojďte, ukážu Vám svou kurvičku, musí se ještě zaučit, prdelka je uzoučká, panická, ale i na to dojde, domluvíme se, dneska je Vám k dispozici jako děvka podložka, čubka, zmrdejte jí hubu, jeho koule, semeno je jen Vaše, je to na Vás, já se budu dívat a hlídat jeho prdelku, je na Vás zda ho mám odvázat, nebo nechat takhle."
číst více
Miluju penisy, vocasy, péra nebo jak se jim všelijak říká, těm brkům semenonosnejm, no prostě tyhle nástroje doslova zbožňuju! Tu jejich pevnost, tvrdost a výkonnost… ten pocit, když pořádnýmu chlapovi svlíkám kalhoty a vytahuju mu ho na světlo boží… no to se nedá ničím na světě nahradit! No ano, je to přímo boží! Absolutní rozkoš! A k tomu všemu mě dost fascinuje ta různost penisoidních tvarů a velikostí…
V příštím životě chci bejt chlap, v tom mám jasno. Rozhodla jsem se tak už dávno, když jsem měla to štěstí okusit prvního samce.
číst více
Jednou večer jsme se domluvili s mojí kamarádkou Jančou, že si pořádně zasouložíme. S mým kámošem jsme si postavili takovou chatku a říkáme tomu vila. Jednou v neděli u nás v hospůdce se mě zeptala, jestli by jsme si nešli dát sex se vším všudy. Samozřejmě jsem jí odpověděl, že chci a to strašně moc! Bylo na ní vidět, že je nadržená, takže ji to potěšilo, a jak! Domluvili jsme se, že já tam půjdu a ona za mnou přijde za chilku, aby to našim kamarádům nebylo hned jasné.
číst více
Jak jsem si to zas tak jednou užívala v tom letním letovisku, tak jsem to zas tak trochu úmyslně přeháněla. No jo, to jsem prostě já, když se rozjedu, tak pak nejsem ani zaboha k udržení. A chlapi pak nevěděj nejenom co s očima, ale taky co mi třeba na všechny ty moje šílený, někdy dost ostrý poznámky, odpovídat. Pcha.
číst více
Už několik dní je mně nějak divně, že nemám chuť ani náladu vůbec vycházet z bytu. Sedím doma, nudím se a ještě ke všemu jsem lehce nachlazená. To jsem asi chytila v tom bazénu u souseda. Ale nějak se z toho dostanu, aniž bych musela k doktorovi. Přece si nebudu kazit prázdniny. Janinka je někde pryč a tak jsem si řekla, že si udělám dobře velmi speciálním způsobem. Studenou, syrovou zeleninou.
číst více
Kamaráde, tak to jsi přepískl, říkal jsem si v duchu. Ocitl jsem se totiž na oslavě kolegových narozenin. Bylo mu 25 a jeho hosté patřili do jeho věkové skupiny a já „starý kořen“ měl oslavit za dva roky čtyřicátiny. Oslava to byla bujará a já alespoň pozoroval ta nádherná mladá tělíčka přítomných holčinek co v opilosti ztrácely zábrany a ochotně je nabízelo přítomným mladíkům, kteří toho samozřejmě využívali a odváděli si je na odlehlá místa, kde prováděli ty neřestné ale nádherné věci, které jsem už já skoro půl roku postrádal.
číst více
Déle už nemělo smysl čekat. Vydala jsem se směrem k odpočívadlu pro náklaďáky. Zrovna mě míjel jeden řidič, který mířil zpět ke svému vozu. Využila jsem příležitosti a zeptala se, jakým směrem jede. Jak se dalo čekat, neměla jsem štěstí hned na poprvé. Několik minut jsem obcházela, a sem tam se někoho zeptala na směr jeho cesty, když jeden odpověděl, že jede na Prahu.
číst více
Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra!
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více