Vřítila se na nástupiště jako velká voda a hned ke mně: mladíku, prosím Tě neodjel už vlak do Skřivanovic ? Ne, taky na něj čekám, odpověděl jsem a konečně si tu krasavici začal prohlížet. Je to určitě ona. Chlapi jí popsali v hospodě celkem dobře. Postarší, trošku vyžilá, za to pěkně kozatá a mrdavá ženská. Byl jsem půl roku za prací v SRN a co jsem se minulý týden vrátil o ničem jiném se v hospodě nemluví než o ní.
číst více
Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra!
číst více
Déle už nemělo smysl čekat. Vydala jsem se směrem k odpočívadlu pro náklaďáky. Zrovna mě míjel jeden řidič, který mířil zpět ke svému vozu. Využila jsem příležitosti a zeptala se, jakým směrem jede. Jak se dalo čekat, neměla jsem štěstí hned na poprvé. Několik minut jsem obcházela, a sem tam se někoho zeptala na směr jeho cesty, když jeden odpověděl, že jede na Prahu.
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více
Blížila se pátá hodina odpolední, a venku už se začínalo smrákat. Znáte to, březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Nejlepší čas něco upíct, obzvlášť když má na velikonoční pondělí přijít ta sousedovic banda koledníků, Standa s malým Pepíkem, Richard s velkým Jaromírem, šilhavej Jožin z vedlejší vesnice a starej vožrala Břetislav. A možná i další, jako třeba malá Adélka. Z tý jediný mě aspoň nebolí prdel, když koleduje. No nic.
číst více
Stojím před tabulí která má směřovat návštěvníky finančního úřadu do jednotlivých oddělení, a začínají se mi trochu třást kolena. V kapse mám dopis, v obálce s červeným pruhem. Je to předvolání ke kontrole účetnictví mojí firmy. Jak vznešeně napsané pozvání, ale ve skutečnosti přece oni musí vědět, že jsem jenom já, drobný český živnostník, a moje účetnictví za pět let dozadu, se vleze do pěti velkých šanonů, které vleču sebou. Mám se dnes dostavit do kontrolního oddělení, nebo …a následuje výčet sankcí, které mi hrozí.
číst více
Jela jsem se svým dlouholetým kámošem, s kterým jsem párkrát píchala, na cestu do Olomouce, kde máme společný ubytování a konferenci. Známe se léta a pořád to mezi náma jiskří, je to fajn chlap, pomůže mi když to potřebuju a když má trable on, tak prostě zavolá…
číst více
Druhý den naši ráno odjeli na služební cestu a nás zanechali samotné doma. Sotva zavřeli dveře ségra už byla u mě a strkala mi ruce pod pižamo. Sundej si to, poručila mi a snažila se mi sundat spodní část pižama. Já se v celku ochotně svlékl a čekal co se bude dít. Ségra si hned klekla a začala mi ho zkoumat. Pomalinku přetahovala kůžičku přes žalud stále tam a zpět do té doby než mi ho nepostavila. Potom mi sundala i triko a já před ní stál se svým naběhnutým pérem a koukal na ni. Ségra nelenila a svlékla si kalhotky a já znovu uviděl tu její překrásnou čárku v jejím rozkroku.
číst více
Byl čtvrtek odpoledne, dřepěl jsem doma a nadával jako špaček. Byl jsem tou dobou bez práce. Snažil jsem se uvažovat, jak se co nejrychleji dostat z té mizérie, na nic kloudného jsem nepřišel, a tak jsem se přemístil do kuchyně a postavil vodu na kafe.
Vtom zadrnčel zvonek u dveří. Vyšel jsem do předsíně, a když jsem otevřel dveře, málem jsem šel do kolen. Na chodbě totiž stála Lenka, kamarádka mý holky. Už často jsem si na ni vzpomněl, když jsem teď býval dopoledne doma pořád tak sám.
číst více
Je krásný letní den, sluneční paprsky plnou silou dopadají do zahrady, kde se zrcadlí na hladině velikého bazénu, který těsně přiléhá k prosklené části domu. Mladá žena, která se za okny domu pohybuje, ale nemá vůbec nejmenší pomyšlení na posezení na terase.Její pohyby jsou podivně toporné, a teprve když průvan nadzvedne kousek záclony, je vidět jasně celá její postava. Žena má na sobě hodně utažený kožený korzet, který jí sahá od staženého pasu pod prsa.
číst více
