Přišla jsem o místo ve svých 48 letech a byla jsem zoufalá, že už 3.měsíc chodím bezvýsledně na Úřad práce. Právě jsem chtěla odejít, když na vývěsní tabuli žena asi mého věku upevňovala inzerát. Ještě ho ani nestačila připevnit a už jsem ho hltala očima. To by bylo něco pro mne řekla jsem si a hned jsem se ženy zeptala, zda je přímo z firmy, že bych měla zájem.
číst více
Poslední dobou stále častěji vzpomínám na svoje studentská léta, která jsou už opravdu hodně daleko. Tenkrát mi bylo umožněno studovat na univerzitě, sice jsem se občas kvůli ostatním cítil provinile, že se kvůli mně museli obětovat nebo přetvařovat, ale rozhodl jsem se té možnosti naplno využít a studoval jsem jazyky. Jedním z nich byla taky francouzština, dřív v naší zemi docela rozšířená, ale v době mého studia vnímaná jako jedno z nejhorších zel. Bylo nás víc takových, kteří jsme se o fráninu zajímali, a rozhodli jsme si sehnat nějaké doučování. Ozvala se nám nějaká Jacqueline, nabízela soukromé lekce ve svém bytě a chtěla za to jen takový symbolický poplatek.
číst více
Celá udýchaná jsem zazvonila u Dinčiných dveří ve třetím patře.Ani jsem nečekala na výtah, protože jsem už měla zpoždění ohledně ještě rychlovky s Kájou. „To je dost, že už jdeš, myslela jsem, že mne necháš ve štychu“ pravila Dinča, když mi otevřela. „Jak bych Ti mohla nechat oba ocasy jen pro Tvoji píču, to bych asi nepřenesla přes srdce“ jsem jí se smíchem odpověděla. Šla jsem za ní do obýváku, kde seděli dva muži. Při mém příchodu vstali a představili se. číst více
Abych začala úplně na začátku, lehce vám vyobrazím sebe a svého novomanžela. Jmenuji se Soňa a můj manžel je Dominik. Dominik je nádherný, tmavovlasý a hnědooký třicátník. Má perfektně vysekanou postavu z posilovny za roky dřiny. Je vysoký a opravdu svalnatý, nemá na sobě ani gram tuku. Je to architekt a úspěšně vede jednu stavební firmu. Ženy mu vždy padaly k nohám a rozhodně o ně neměl nouzi, alespoň tedy do té doby, dokud jsem nepřišla já.
číst více
Haló, mister Li-čang, jeden cocktail a láhev whisky do čísla pět. Mám je volné, není-liž pravda? " Těmito slovy pozdravil mladý muž tlustého Číňana, který se mu hluboce ukláněl.
„Yes, yes, máster Smith. Číslo pět je ti kdykoliv k dispozici! "
„Dobrá tatíku, dobrá. A koho mi pošleš zapálit dýmku rozkoše? " Číňan pokrčil rameny a sklonil hlavu, jakoby byl přesvědčen o své nesmazatelné vině.
číst více
Odpadla nám ve škole poslední hodina, a tak jdeme se sestrou dříve domů. Jsme dvojčata a chodíme do osmé třídy. Když jsme přišli k domu, tak vidíme, že před ním stojí tátovo auto. Podívali jsme se po sobě a potichu jsme vstoupili do haly. Zuli jsme si boty a pokračovali po schodech do patra, odkud se ozývaly neurčité zvuky. Když jsme vyšlapali schody, tak se zvuky ozývaly z ložnice rodičů.
číst více
Konečně je tu léto a dva měsíce zaslouženého volna. Při mém nízkém platu učitelky, na prvním stupni, jsem si vybrala celkem pěknou dovolenou u moře. Zabalit věci na týden, mi zabralo pár hodin a už jsem vyrážela taxíkem k letišti. Všem se zdálo divné, proč jedu sama....ale kdo by chtěl sebou chlapa, když jsem se s jedním mizerou po několika letech rozešla a kamarádky....s těma také zrovna netoužím zdílet pokoj na dovolené.
číst více
Ve 12ti letech jsem dostala poprvé měsíčky a ve 14ti jsem už měla větší prsa než máma a skoro všichni kluci nejen z naší základky, ale i z přilehlého gymnázia mi nadbíhali. Lichotilo mi to a moc dlouho jsem neodolávala. Chodila jsem do devítky, když jsem šla na své první rande s Vojtou, který navštěvoval maturitní ročník gymnázia. Jen co jsme se ocitli v parku na odlehlém místě už měl ruce v mé podprsence a liboval si jaký mám pěkný velký kozičky.
číst více
Píše sa rok 2233 nášho letopočtu. Obrazne povedané, pretože táto doba už prestáva byť tou "našou", už ju neovládame. Zem prestala patriť ľudom. Na prvý pohľad sa nič zvláštne nedeje. Tie stvorenia sa správajú ako ľudia, robia to čo ľudia ba dokonca vyzerajú ako ľudia. Ale ! Už dávno prestali byť ľuďmi.
číst více
Ani nevím proč, nikdy jsem to neudělala až ten den. Vracela jsem se ze cvičení a zkrátila si cestu přes park. Byla jsem už skoro na jeho konci, když se přede mnou objevili 2 chlápci. Byla tam tma jako v pytli, takže jsem jim neviděla do obličeje. Co si takhle pořádně zamrdat krasavice, zeptal se jeden a oba se zasmáli. Prosím nechte mne, pospíchám domů.
číst více
