Jednou večer po odpolední náročné akci jsem vyprovázel svou kamarádku na autobus. S touto kamarádkou si občas vyhovíme a zašukáme si. Naučil jsem ji spoustu nových věcí v sexu a jedna z nich měla přijít dnes a to jsem to ještě netušil.
číst více
Byl pátek a já si lámal hlavu, co s Marcelou večer podnikneme. Nenapadlo mě nic duchaplnějšího, než ji pozvat do kina. Sice bych si ji raději konečně přitáhl domů a hezky si s ní užil, ale zatím jsem neměl odvahu jí to navrhnout. Chodíme spolu teprve měsíc. Ona je o dobré dva roky starší a i když nejsem panic, ona má zkušeností rozhodně více.
číst více
Ivan s Katkou se procházeli parkem. Bylo kolem poledne a slunce pálilo jak bláznivé, takže byl park kromě nich úplně prázdný. Všichni ostatní totiž buď seděli doma u oběda, nebo trávili čas v tom vedru na koupališti. Bylo rozhodně přes třicet, takže Katka měla na sobě jenom lehkou sukni a přiléhavé tílko na tenkých ramínkách. Na nahých ramenou a dekoltu se jí perlily kapičky potu, tváře měla červené stejně jako rty.
číst více
Když mi bylo osm, tak jako každé dítě jsem si občas hrála na doktora. Měla jsem 3 kamarády, se kterými jsem chodila plavat do vzdáleného rybníka. Plavali jsme nazí a samozřejmě jsme si prohlíželi jeden druhého. Já vždy byla doktorkou a pečlivě jsem prohližela mým kamaradům jejich malé penisy. Oni mě zase meřili teplotu a strkali své penisy do mého podpaží a stébla trávy do mé malé neochmýřené kundičky.
číst více
Prišla som. Veď som ti to sľúbila.
Vystupujem z vlaku, srdce mi zviera, žalúdok sa mi krúti zatiaľ čo ty tam len kľudne stojíš. Tak dlho som túžila, tak dlho som dúfala a nakoniec ma predsa stískaš v objatí. Je to ako keď sme sa lúčili – nechcem ťa pustiť. Moje ruky – tvoje telo, tvoje ruky – moje telo. No nič netrvá večne a tak končí aj to niečo naše a my sa vydávame zasneženou dedinkou.
číst více
V sultánství Azardžajském byl poklid. Skončila válka a do paláce se mohla v klidu vrátit někde doposud "uskladněná" princezna, které za války hrozili atentátem. Po dobu dlouhé Azardžajsko-Bhétské války se v paláci dosti změnilo služebnictvo. A to především já a moji dva kolegové, zaměstnaní jako něco jako pážata.
číst více
Čekal mě první ročník na vysoké škole a v úvodním kole mi neuznali ubytování na koleji, kde jsem chtěla být se svou kamarádkou ze střední. Musela jsem proto podávat odvolání a čekat na vyhodnocení, byla jsem z toho skoro na prášky… No nakonec mi přidělili místo na jiné koleji s jinou spolubydlící. No co se dalo dělat, škola začala a já byla ráda, že na poslední chvíli bydlím. To jsem ovšem ještě netušila, že za dva měsíce odtud budu právě kvůli této nové spolubydlící utíkat, až se mi bude prášit za patami.
číst více
Vraceli jsme se tehdy s Evou od štěrkovny, kde jsme v klídečku u vody dali dvě
hezká nemanželská čísla. Pak se okoupali v jezeře, protože bylo celkem horko a byli jsme pořádně zpocení od té příjemné námahy. Prostě klasika.
Teď půjdeme domů k rodinám, tedy k dětem, manželce a manželovi. Dáme jim pusu na uvítanou, pokecáme s dětmi, co ve škole a tak.
číst více
Tak jsem se po obědě vydal prozkoumat pobřeží dál od civilizace. Šel jsem asi dvě hodiny po pobřeží a dostal se do malého skalnatého zálivu s průzračnou vodou. V dohledu ani z jedné strany nebyli vidět žádné osoby, které by toto klidné místo rušili. K nejbližším hotelům byly asi čtyři kilometry, a to bylo na většinu rekreantů dost daleko než by se sem vydali. Svlékl jsem si triko a šortky a skočil do průzračné teplé vody.
číst více
Byl to jeden takovy bezny podzimni a destivy den, kdy jsem opet prijel domu z pracovnich cest v době, ktera jiz se neda nazyvat vecerem a davno zve se noci. Byl to docela neprijemny tyden, plny stresu a starosti berouci nadeje na klidny spanek, ac je clovek vycerpan. Při prijezdu k nasemu bloku vidim, ze u sousedky se tez ještě sviti, zda se, ze nejsem s tou nespavosti sam.
číst více
