Před pár dny jsem si to po ránu vykračoval po jedné z hlavních tříd v Praze-Dejvicích, když vtom můj pohled spočinul na botách. Nebyly nijak vyjímečné, takové bílé, na docela vysokém podpadku, trošku vyšší, než bývají lodičky, ale na polovinu prosince asi dost nízké. Nebyly to žádné plesové boty, byly to obyčejné boty, jakých bych si na třiceti až čtyřicetileté ženě na ulici ani nevšimnul.
číst více
Žádná bouračka není příjemná. Tentokrát to malinko zavánělo, ale měl jsem štěstí v neštěstí. Odnesla to jen noha a tak teď ležím v nemocnici a kosti mi srůstají v sádrovém krunýři. Modřiny a odřeniny rychle mizí a pomalu se zase začínám cítit jako chlap a ne jako zmuchlaná čtvrtka papíru.
Po dalších pár dnech se i ocas začal probouzet k životu, z čehož mám radost, protože okukování sličných sestřiček je prakticky jediná příjemná činnost, která se dá provozovat, když ležíte ve špitále.
číst více
Olga byla krásná mladá gymnastka střední postavy. Ve svých 16 letech byla vývojově někde mezi dívkou a ženou a vypadala opravdu nádherně. Měla hnědočerné přirozeně vlnité na ramena dlouhé vlasy, smetanově hnědé oči, malý nosík a středně velká ouška s dvěma rozkošnýma pecičkovýma náušnicema v levém lalůčku a jednou pecičkou v lalůčku pravém. Gymnastika jí skvěle zformovala sportovní postavu jež se nedalo nic vytknout.
číst více
Marek měl zvláštní zálibu – strašně rád byl tím, kdo odpaňoval mladé nevinné slečny. Nejvíc se mu líbily takové ty hezké, panenkovské, jako z pohádky. Kudrlinky, velké oči, sladký hlas a hlavně sladké tělo. Sám už měl spoustu zkušeností a počet dívek, které takhle zbavil nevinnosti, se blížil k desítce. Teď si myslel na jednu slečnu, které mohlo být tak 14 let. Jmenovala se Klára a byla snad přesně vystřižená z jeho fantazie.
číst více
Patrik a Karolína pocházeli z velice bohaté rodiny a jejich dětství se neslo ve znamení splnění každého přání. Vyrůstali v luxusu, co chtěli, toho se jim dostalo, stačilo jen říct: To chci! Odmala se stýkali se členy té nejvybranější společnosti, uměly se chovat i poroučet sluhům. Pak se ale stalo, že když jim bylo sedmnáct let, jejich matce diagnostikovali rakovinu v pokročilém stádiu. Její umírání bylo rychle, během několika měsíců odešla ze světa. Její poslední vůle, kterou Patrikovi a Karolíně zanechala, byla ale velice zajímavá.
číst více
Začalo to vlastně již na horách, kde jsem pracoval. Jana s Pepíkem, manželé, kterým jsem byl nedávno na svatbě, za mnou přijeli, aby si trochu užili sněhu. Vyjel jsem s nimi lanovkou na vrchol Černé hory a měli jsme jen sáňky. Zatímco Pepík chtěl jet hned na nich dolů, Jana prohlásila, že se chce trošku opálit. Za chvíli už nebylo kamaráda vidět a Jana se o mně opřela a vystavila svou hezkou tvář sluníčku.
číst více
Třiadvacetiletá Linda Charltonová se blížila ke konci prvního roku svého působení jako profesorka dějin na Redmont School. Práci ve škole, kam nastoupila po absolvování pedagogické fakulty, dělala s radostí a byla presvědčena, že si zvolila to správné povolání. Mladá a atraktivní profesorka byla oblíbena mezi chlapci i děvčaty a měla schopnost předávat jim svoji lásku k dějepisu a jeho studiu.
číst více
S Danou jsme se znali od začátku základní školy - byla totiž mojí spolužačkou. Ze začátku jsme byli celkem dobří kamarádi, ale časem, jak ona přišla do puberty, se začala kamarádit spíše se staršími kluky a dost s nimi flirtovala. Naše kamarádství trvalo sice stále, ale už to zkrátka nebylo takové - jednoduše jsem to přikládal k tomu, že nejsem její typ.
číst více
Na dnešek večer jsem byl domluvený s Janou, že si vyjdeme na diskotéku. Čekám už pár minut před jejím domem a váhám, jestli bych neměl zazvonit ještě jednou. Ale to už slyším kroky, jak se někdo blíží ke dveřím. Otevřela její matka a v zápětí doběhla i Jana. Měla na sobě krátkou sukýnku, těsně pod zadek a moc ji to v ní slušelo.
číst více
Běžel jsem do bufetu na oběd místo, abych se učil, nebo se vrátil do pokoje si zdřímnout. Nebyla to první ani poslední chyba, kterou jsem ten den udělal, ale byla první, které jsem měl důvod litovat.
Dva měsíce po nástupu k D.A. Jsem se začínal cítit vyčerpaný. Horší ale bylo, že jsem si nemohl stěžovat.
,,Nikdo vás tady nedrží," řekl nám ráno při týdenním nástupu jeden z instruktorů. Všichni jste si kurz erotických umění zvolili dobrovolně."
číst více
