Je opět podzim a k němu neodmyslitelně patří burčák. Minulý rok touto dobou jsem byl po vojně a zároveň i bez práce. Velice mi přišla vhod nabídka staršího souseda, který potřeboval pomoc při prodeji burčáku. Neváhal jsem a nabídku přijal. Byl jsem rád, že se dostanu mezi lidi a snad, že budu mít i trochu štěstí a něco „ulovím“. Stanoviště našeho prodeje bylo ve středu města, naproti specializované značkové prodejny s obuví. Hned jak jsme rozbalili stánek, nebyla nouze o zákazníky.
číst více
Adéla na tuhle chvíli čekala už dlouho. Vlastně od první chvíle, kdy ho spatřila, jak vchází do třídy. Ta bába, co ji měli na matiku, konečně odešla do důchodů a škola jako náhradu sehnala tohohle poloboha. Asi by to neudělali, kdyby tušili, že studentky budou o hodinách místo derivací počítat pravděpodobnost, s jakou se jim pan učitel bude chtít dostat do kalhotek. Adéle vyšlo, že její šance jsou nulové. Adéla ale naštěstí nikdy nebyla moc dobrá v matice.
číst více
Byla jsem často tak nadržená, že jsem myslela, že z toho umřu. S kamarádkama jsme si vyprávěly sprostý a naprosto fantastický historky, používaly jsme přitom co nejsilnější výrazy a přitom jsme prožívaly stavy silného vzrušení. První orgasmus jsem zažila, když jsem onanovala před spaním a přitom jsem si představovala jak běhám nahá po ulici a čůrám na lidi.
číst více
Druhý den jsme na sobě samozřejmě nedali vůbec nic znát. Dělali jsme různé klasické věci, co se tak na školních výletech dělávají – hráli fotbal, šli na výlet – a večer, tak v osm hodin, jsme zahájili další klasickou „společenskou událost“ v naší chatce.
O něco později, když už jsme měli všichni trochu upito, jsem vylezl z nudy ven. Šel jsem se podívat k vedlejší chatce, kde holky spolu s profesorkami kouřily vodárnu.
číst více
Již delší dobu jezdily k nám na páteční a sobotní diskotéky krásná dvojčata z nedalekého města. Bylo jim asi 17 let, dlouhé kaštanové vlasy, hezká těla a pěkný obličej. Byly od sebe k nerozeznání, někdy přijely obě úplně stejně oblečené do posledního detailu, někdy každá jinak. Ono to bylo stejně jedno, protože stejně mohly říci každá jméno té druhé.
číst více
Člověk si v klidu užívá snad zasloužených chvil klidu a pohody, když se stane něco, co mu jeho poklidné duševní podřimování naruší a uvede ho do stavu okamžité pohotovosti. Většinou nejde o příliš příjemná překvapení, ale mě se stalo něco podobného, co mě výjimečně potěšilo. Musím se s vámi o to podělit. Pochopíte samozřejmě, že jména a místa jsou změněná... Odemkl jsem dveře od domu a s tichým úlevným povzdechem jsem odložil kufřík na zem. Měl jsem za sebou docela únavný den. Dosud jsem si to neuvědomoval, ale jak jsem se narovnal, únavou se mi zatočila hlava.
číst více
mi zůstává rozum stát nad tím, jak jsem potkal Artura. Bohužel vždy platí, že když něco čekáte nejméně, tak to dostanete nebo najdete. Naštěstí to přišlo v době, kdy jsem to nejméně čekal a nejvíce potřeboval.
Jmenuji se Honza, ale všichni mí kamarádi mi říkají Hansi. Jsem něco málo přes 183 cm vysoký, mám krátké hnědé vlasy a pyšním se hezkýma upřímnýma očima . Když nad tím tak přemýšlím, asi to bude jeden z mála důvodů proč se mnou začal Artur chodit.
číst více
Jednoho dne Pán zavolal své otrokyni telefonem. Poručil ji, ať za ním přijede, že ji bude čekat na nádraží v 18:20. Jeho otrokyně mu odpověděla, že už se na něj moc těší a že jsi na jejich schůzku, přichystala něco moc hezkého. (Koupila samodržící černé punčochy a tanga). Pan ji odpověděl, že už se také těší, jak ji bude moc utahat. Jeho mladá otrokyně se vykoupala. Oblékla si na sebe nové tanga a punčochy, černou podprsenku, červené šaty nad kolena, černou, průsvitnou košili.
číst více
Byla středa večer, už se setmělo a já byl zrovna na vlakovém nádraží se svojí přítelkyní a čekal jsem na vlak domů. Moje přítelkyně, kterou jsem přezdíval Bobo, byla ještě mladá studující holka, která bydlela na internátě. Současně dělala fotomodelku pro jednu modelingovou a reklamní agenturu a mnoho mých kamarádů mi jí závidělo. Nebylo ani čemu se divit.
číst více
Doučování. Senior 68. Tak byl dnes takový den „blbec“jak se říká.Nic mi nevycházelo a ve škole to bylo už k nevydržení.Konečně jsem se dostala domů.Na stole jsem měla lístek,že rodiče odjeli do Prahy a vrátí se kolem 23 hod.tak abych si vzala něco k jídlu z lednice a nečekala na ně.Docela jsem to uvítala,protože nebudu muset aspoň nikomu odpovídat na různé otázky,co jsem dělala,co bylo ve škole a pod.Ve svých 16 letech jsem na to dnes neměla vůbec náladu.
číst více
