Začalo to celkem nevinně. Jednou když sem s Luckou píchal tak to bylo jako obvykle. Krásně mě pokouřila,já jí vylízal pekáč a pak byla šukačka. Tentokrát sem ji bral do praku a nakonec jí krásně postříkal jejíkrásné kozy. Byl to moc krásný pohled jak ji moje mrdka leží na prsou. Protože sme byly trochu opilí,nějak z ní vypadlo "a teď to ze mě vše slížeš!" Vždy sem chtěl ochutnat, jaké to je mít v puse sperma.
číst více
Po příchodu z práce jsem se vykoupal, oholil pěkně varlata a okolí penisu. V teplé vodě jsem si hověl a čekal na svou Jitku, která se měla vrátit z práce. A protože si dávala na čas, tak jsem po nějaké době vylezl z vany, po utření jsem si oblékl župan a šel si do kuchyně uvařit čaj. S hrnkem čaje jsem potom odešel do obývacího pokoje, pohodlně natáhnul nohy na sedačku, vzal do ruky knihu a pustil se do čtení.
číst více
Martina opatrně odemkla a tiše prošla předsíní. Táhlo už pomalu na půlnoc, takže máma byla na noční, ale z pokoje bylo slyšet televizi. Martina tam opatrně nakoukla - no jasně: telka si vysílala sama pro sebe a muž, "sledující" ji z rozestlaného gauče se randálem, linoucím se z obrazovky nedal ani v nejmenším rušit a spokojeně spal. Dívka se nad pochrupujícím otcem s převahou svých téměř sedmnácti let povýšeně ušklíbla a málem už zavřela dveře, když tu ji něco upoutalo.
číst více
Vlak dorazil do cílové stanice s desetiminutovým zpožděním. Prošla jsem soupravu, překontrolovala zavření oken a dveří, pozhasínala, hodila si přes rameno řemen kabely a vystoupila na perón. Foukal studený vítr, proletovaly kapky, bylo otázkou času, kdy se rozprší naplno. Nejezdila jsem tuhle túru ráda, bylo po půlnoci a musela jsem přes půl města. Dřív mě brával do auta vlakvedoucí, ale pak si chtěl jednou sáhnout a já mu řekla, ať toho nechá, že nemám zájem a od té doby šlapu po svých.
číst více
Nastoupil jsem do práce, kde sedíme všichni v jedné velké kanceláři. To má celou řadu nevýhod, hlavně když si potřebujete zařídit své vlastní věci, zaserfovat ne internetu, obvolat známé atd. Ale najdou se i výhody, krom těch pracovních. Například máte dokonalý přehled o oblečení té které kolegyně, můžete nerušeně poslouchat jejich hovory, nakukovat jim prakticky beztrestně do výstřihu či spřádat fantazie, jak by asi slušelo vaše sperma obličeji tamté starší černovlásce nebo tamté mlaďounké zrzce, co je u nás jen na brigádě.
číst více
Stále jsem nevěděl, co si o tom mám myslet. Klára přišla na rande jako vždy pozdě, ale tentokrát jí to nepřipadalo ani trochu směšné. Dokonce se omluvila. To nebude v pořádku. Už v telefonu naznačovala, že má pro mě překvapení. To nemusela ani říkat, to má ona vždycky. Buď se octneme v bytě, který měl být původně prázdný díky odjezdu majitele na víkend, a on tam sedí jakýsi děd a čučí na nás, že prý mu vnuk před rokem napsal ať přijede, tak je tady.
číst více
Začalo to někdy na gymplu. Mé spolužačky prožívaly první vztahy s kluky, postupně přicházely o panenství, zatímco já, nesmělá a zakřiknutá jsem neměla kamarády, ani kamarádky. V naší třídě byla taková ta klasická parta asi pěti kluků, kteří na školu kašlali a chtěli si jen bezohledně užívat života. Já, šprtka, jsem jim musela být asi trnem v oku a proto si mě pořád dobírali.
číst více
Jen náhodou jsem zjistil zajímavou informaci, která byla přísně utajená. Jedna z učnic prvého ročníku, kde jsem byl třídním učitelem, ještě na základce otěhotněla a později porodila zdravé děcko, které potom dala k adopci. Alenka Tichá se nijak nelišila od svých spolužaček a dokonale mezi ně zapadla.
číst více
"Už musím jít a ten pacholek ještě není doma! On si snad myslí, že když je mu 18, může si dělat, co chce..." láteřila máma. Blížila se 21. hodina večerní, čas jejího pravidelného odchodu na noční šichtu. Oblečená do modré nádražácké uniformy mě ještě ve dveřích zasypávala celou řadou rad a příkazů, které mi samozřejmě šly bez jakéhokoliv efektu jedním uchem tam a druhým ven. Spíš jsem svému, o necelé tři roky staršímu bráchovi záviděla, že se alespoň občas někam dostane.
číst více
Jmenuji se Barbora, je mi 22 let a ač jsem dívka, mám ráda fotbal a často se na něj chodím dívat se svojí kamarádkou Simonou, která je stejně stará, přímo na stadion. Máme k tomu dobré možnosti, protože jsme obě z Prahy. Jsme zatvrzelé fanynky jednoho pražského týmu a nechybíme na žádném jeho domácím utkání. Shodou okolností jsme se seznámily právě na jednom zápase.
číst více
