Konečně klid. Byl to dnes hrozný den, neměl jsem ani chvíli, kdy bych si mohl vydechnout. Ostatně za těch pět let, co jsem v našem malém městečku stal starostou jsem si chvil klidu moc nezažil. Nyní je však již v celé radnici klid. Sedl jsem si do křesla a chystal se započít obřad nacpávání dýmky, když tu se ozvalo zaklepání. Kdo to u všech všudy zase.. "Dále."
číst více
Karel se už nemohl dočkat, až přijde Míša, jeho nádherná mladá přítelkyně. Byla to čerstvá osmnáctka a Karel vlastně pořád nemohl uvěřit tomu, že zrovna on měl takové štěstí a sbalil takovou nádhernou kost. Jemu totiž bylo něco přes třicet, pracoval ve firmě zabývající se počítačovými technologiemi, z pravidelného posezení v hospodě se mu rýsovalo trochu pivní bříško.
číst více
Sestra Monika je o ctyri roky mladsi a ackoli je to teprve takove stredoskolske poupe v rozvetu, chte nechte musim priznat, ze ma postavu jako zrala zena. Ma ji mnohem lepe formovanou nezli ja a to vzdycky bylo jednou z pricin me zarlivosti vuci ni. Uz jako deti jsme si delali naschvaly a obcas si i pekne vjeli do vlasu.
číst více
Když jsme přišla na kolej z naší malé vesnice, byla jsem vyjukaná jako zajíc. Pokoj jsem sdílela s Anetou, která sice byla také z vesnice, ale byla průbojná, stále veselá a kamarádská, zatím co já byla plachá, stále zadumaná a třesoucí se, zda studium zvládnu. Když asi po týdnu přivedla Aneta na pokoj 3 kluky z vyšších ročníků a každý držel v ruce flašku šampaňského třásla jsem se strachy, aby nás nevyhmátla recepční a nejela jsem šupem zpátky domů.
číst více
Škola začíná…
Na letišti v Nice mě zase čekal vychovatel Francoa, který mě odvezl zase až na místo. Zjistil jsem, že první rok na pokoji s deseti chlapci různého věku, ale prváky, tedy s mou třídou. Po menším seznámení, nás všechny vyhnali před ubytovnu, kde jsme se museli všichni svléct do naha a následovat jednoho staršího chlapce do kanceláří, kde jsme byli důkladně přeměřeni, převáženi a dokonce nám měřili délku a tloušťku našich ocásků.
číst více
Klečela jsem v pokoji u stěny. Ruce jsem měla předpažené a na konečcích prstů položenou rákosku. Byla to nepříjemná pozice,ale proti tomu,co mě čekalo,to byla pohoda. Rákoska,na kterou jsem se dívala,byla dlouhá a silná,ale pružná,jak jsem na vlastní kůži při častých setkáních s ní poznala. Při výprasku mi vždycky připadalo,že se rákoska vytvaruje podle mé nahé zadnice. Podle bolesti určitě. Čekala jsem. Snažila jsem se,aby mi rákoska nespadla,za to byl také trest.
číst více
Sáře se v mimozemské lodi pomalu začínalo líbit. Na Zemi nikoho neměla a své adoptivní rodiče také příliš nemilovala, jenom saturňanské vědce poprosila, aby jim dali vědět, že je v pořádku. Mimozemšťané se k ní chovali slušně, ve chvílích, kdy výzkum jejího těla neprobíhal, měla celý volný čas pro sebe. Ten trávila v poměrně rozlehlém apartmánu, který jí Saturňané poskytli s ujištěním, že se po lodi může pohybovat jak chce a kde chce, pokud tím nebude ohrožovat sebe nebo loď či její posádku.
číst více
Na oběd šli všichni kluci nazí, snad aby mi dali najevo, že dnešní den ještě zdaleka nekončí. Jana s Terkou dodělávali oběd a to že se kolem nich procházejí kluci jen tak jim evidentně nevadilo. Šla jsem se umýt abych ze sebe dostala všechno to semeno, kterým mě kluci vydatně plnili. Oblékla jsem si župan a šla do jídelny. Čekala jsem vyčítavé pohledy od holek, ale ty se na mne jen usmívali a když se kluci nedívali, hned se mě ptali, tak co jací byli.
číst více
Poprvé jsem jí spatřil, když se stěhovala do našeho paneláku. Právě začínaly prázdniny po kterých jsem měl nastoupit na průmyslovku a tak jsem jí pozoroval z okna. Byl děsný hic a tak byla jen v šortkách a v tílku a já si všimnul, že si ty svoje docela velký prsa zapomněla narvat do chlívku, kterému se říká podprsenka a myslím, že stěhovákům při pohledu na ty její melounky co jí pod tílkem pěkně poskakovaly, tuhly ocasy. Zdálo se mi, že se chová docela vyzývavě a rozhodl se, že se vydám na průzkum.
číst více
„Přijdeš teda?“
Kývnul jsem hlavou. Právě jsem byl pozván na večerní šachovou partii. Vedle k sousedovi se pravidelně jednou za tři dny scházeli jeho přátelé, aby si s ním mohli zahrát onu báječnou hru, šachy. Rodiče nebyli tento týden doma a já jsem neměl dnes co dělat a tak jsem bez rozmýšlení přijal.
„Tak v osm tě čekám,“ řekl soused a odešel. Já jsem samozřejmě ihned zasedl ke svým šachům s umělou inteligencí a připravoval jsem se, až je tam všechny budu porážet. Vesměs tam budou jen chlapy okolo čtyřicítky, který bych měl porazit levou zadní, pomyslel jsem si.
číst více
