Autor: Georgino
Byl to den jako každý jiný. Tenkrát jsem byl mladý, 18-ti letý chlapec. Dalo by se říct i zajíček. Ranní stolice byla pevná, stejně jako ranní erekce a chuť do života velká, jako chuť souložit. I malá kapička na prostěradle dávala znát, že jsem měl nádherné sny, ačkoliv má paměť je v tomto směru děravá.
Rozespalý jsem si promnul oči a jemnými pohyby pozlobil své napumpované přirození, abych se konečně mohl vymočit. „Nádhera!!!“ Povzdychl jsem si, když jsem vypustil obě své tělesné tekutiny. Připadal jsem si zase o něco lehčí.
Snídaně uběhla velice rychle, v duchu zaběhnutého rituálu: „Vzít, sníst, vypadnout“. Nebylo se čemu divit. Internátní jídelna je chaos a možná ani to nevystihuje pravou podstatu situace, která tu nastává každé ráno. Přes všechna úskalí tohoto života existovala 1 věc, na kterou jsem se těšil každé ráno. Vlastně to byla spíš slečna, krásná slečna. Seděla se mnou v jedné lavici, každou vteřinu jsem se na ni díval zvířecím pohledem s touhou servat z ní ty nádherně upnuté legíny, ohnout ji přes zmíněnou lavici a udělat jí to vášnivě, jako ještě nikomu. A tenhle den mi změnil život, když opět usedla na své místo a opětovala můj pohled s ještě větším chtíčem. Co si budeme povídat, i po ranním uvolňování stresu jsem měl kolík v pozoru, čehož si pochopitelně všimla. Bylo mi malinko trapně, to jsem ale ještě netušil, co bude následovat.
Zprvu nejistý pohyb její ruky směřoval přímo do mých kalhot. Zasunula se prsty pod opasek, pod rifle a nakonec přímo do trenek. Nemusím snad podotýkat, že jsem držel a snažil se tvářit jakoby nic, aby to vyučující nepoznal. Nezúčastněný výraz však vmžiku nahradil výraz neskutečného blaha, když pevným a přesto něžným stiskem uchopila můj vztyčený úd. Střetnutí našich pohledů hovořilo za vše. Ta dravost a hlad, co jí sálal z očí… Jako mládě vlka dychtící po kousku čerstvého masa. Prstíky se dotýkala špičky mojí chlouby. Sedmé nebe, tak by to nazval básník. Po chvíli ruku vytáhla z kalhot. Zachvátila mne nejistota, skoro až strach, že už je konec, ačkoliv toužebně očekávaný výměšek se doposud nedostavil. Pomalu a vášnivě si přičichla k prstíkům, pak je vsunula do úst a nenápadně, úžasně vzrušivým způsobem je olizovala. Poté svou ruku opět vrátila na původní místo a onen dokonalý stisk byl zpět. Lehce mi pohladila kuličky a vlhkostí pojatou z úst navlhčila žalud. Mírně krouživými pohyby sjížděla po penisu nahoru a dolů. Pořád dokola. Až s tichým vzdychnutím přišlo finále. Cítil jsem každý detail proudění rozžhaveného semene ven z mého těla. Dívala se na mne skoro, jakoby chtěla víc, ale víc jsem bohužel neměl. Opatrně vysunula ruku, potřísněnou mízou z mého kmene, a všechen ten nektar začala olizovat jako nenasytné zvíře. Nikdy jsem si nemyslel, že mě to tak moc rozpálí.
Celý den už se mě nedotkla a proto, když jsem se vracel na internát, jsem byl skleslý. Připadalo mi jako by se jí to nelíbilo, možná jsem jí nechutnal… A cesta byla o to těžší, že jsem neměl příležitost si ani vyměnit trenýrky. Příchodem na patro mého pokoje se mi lehce zamotala hlava. Nejen že tam na mě už nějakou chvíli čekala, ale znovu měla ten hladový pohled v očích. Nesměle jsem započal konverzaci. „Ahoj…“ Načež odpověděla stejným slovem, ovšem s mírným nadšením a tak svůdným tónem až můj čurák zajásal. Pochopitelně opět v pozoru. Bylo mi jasné, kam celá situace spěje, především když mě chytila za ruku a odváděla si celé mé tělo směrem k malé kuchyňce uprostřed patra. „Neměl bych si vyměnit trenýrky?“ Vyhrkl jsem zcela zmateně a stydlivě, jakmile si mě opřela o lednici. Odpovědí však nebyla slova, nýbrž akt, při němž mi servala kalhoty i s trenkami, k nim si na chvíli přitiskla obličej a zcela bez řečí stiskla můj ohon. Byl jsem unešen tou zvířecí vášní. Hltala ho milimetr po milimetru, od špičky až po kořen. Vysávala tak divoce. A prsty hladila pytlík, takovým jemným škrabkáním. Udolala moji mysl a reakcí bylo jen: „Chtěl bych tu tvoji kundičku cítit na sobě…“. Čeho jsem si nevšimnul, zcela ztracen v uspokojení, bylo, že si už nějakou chvíli sama hrála se svojí mušličkou. Podávaje mi svoji ruku vzhůru k obličeji, pobídla mne, abych ochutnal šťávičku z místa, na které se mi chvěl jazyk v ústech. Ta sladká chuť opojení, živé vody z jejího roztouženého těla, jakoby mne srazila na kolena, samozřejmě obrazně. Popadl jsem její úžasně pevný zadeček, přerušil kouření doutníčku a posadil ji na kuchyňskou linku. Bez ptaní objala mé tělo a přijala ztopořený úd do svého lůna. Doslova ho vtáhla dovnitř.
Tak nádherně mokrá a zároveň rozpálená kundička. To bylo jediné, na co jsem myslel. Na to hřejivé teplo, spalující vášeň a tekoucí šťávičku na mých slabinách. Přirážením jsem dobýval hloubku jejího ženství. Po koule a téměř ven… Po koule a téměř ven… Znovu a pořád dokola. Vzdychání zaplnilo celou místnost a nebudeme si nic nalhávat, sám jsem si zahekal. Při každém nárazu, jako bych se měl vystříkat přímo do ní. A stále jsem pokračoval, laskaje její hebký krk jazykem a rty, prsty bloudící po celém jejím těle. Kapičky potu se mísily s vodičkou z lůna obšťastňované ženy. A vyvrcholení nadržené samičky už bylo cítit ve vzduchu.
Výkřik… Sténání… Pevné, prudké sevření… Tak započalo pár nádherných vteřin kam tohle všechno směřovalo. Přirazila si mě tak hluboko, jak jsem se ani sám nedostal. Pohyby jejího bříška a kundičky, to pevné dokonalé svírání čuráka v ní, mne zcela pokořilo. Její orgasmus byl božským výtvorem a tento výtvor se ze mě chystal vyždímat všechno co ve mne zbylo. Jako vakuum. Těsně předtím, než jsem jí vykropil jeskyňku, její finále došlo ke konci. Rychle, hbitě seskočila z kuchyňské linky, chytila mě za ptáka a nacpala, ano doslova nacpala, si ho do pusy. Až po kořen zaražen v jejích ústech, užíval jsem si svůj konec. Jako erupce sopky náhle vybuchla moje nekonečná erekce a horká láva byla vstřikována přímo jí do pusy. Neuvěřitelná rozkoš prošla mým tělem, zatímco ona hltala semeno a polykala každou jednu kapičku. Všechno zůstalo přesně tam kam jsem to nastříkal. Chvíli ho ještě dráždila, vysávala každý jeden zbyteček šťávy z mého údu, pak se olízla a sbíraje své oblečení roztouženě řekla: „Tak zítra…“ A odešla. A já si konečně mohl vyměnit trenýrky.