Paráda, tak jsem se tenhle tejden stihla po odpolednech jen tak poflakovat po obchodech a zavítala jsem taky do mýho oblíbenýho ‘Spodního prádla’, a co by člověk netušil… čekal tam na mě krásnej (pro mě dosud naprosto neznámej) úlovek! Když jsem vešla, tak kromě stálýho doprodeje miniaturních bikin zas nic tak novýho, ale co mě zaujalo, byl nějakej novej věšák v rohu. Pokud jsem si dobře pamatovala, tak tam minule ještě nestál.
Paní prodavačka se na mě zálibně usmívala a mě došlo, že to bude něco pro mě. A taky že jo. Dostali nový noční sexy košilky a pak taky úžasný korzety! Byly prošívaný, v pastelovejch barvách nebo jenom pekelně červenočerný, no prostě nádhera! Hned se mi sbíhaly sliny a bylo mi jasný, že bez jednoho z těch zázračnejch sexy korzetů domů nedorazím.
Znáte mě, jsem vzrušená z jakýkoliv nový inspirace a tahle byla přímo exklusivní, úplně jsem si představovala, jak v tom jako nějaká Angelika svádím Arnolda Schwarzenegra a on se na můj hrudník nemůže dostat skrze ty výztuže, haha…bylo to něco novýho, něco, co jsem chtěla vyzkoušet, protože jsem nikdy na sobě korzet neměla. Chtěla jsem vědět, jak hodně se v tom ženská cejtí sexy a jak na to reagujou chlapi. A tak jsem neváhala, vyhodila si z kopejtka, a trochu projela šéfovu platební kartu. Jakožto vrchní sekretářka přece takovýhle reprezentativní kusy oblečení z francouzský kolekce potřebuju, no ne?!
Na včerejší večer jsem měla domluvený rande s Alešem (hold reálnej Arnold nějak nebyl na skladě), ale i tak mi na tom dostaveníčku dost záleželo. Aleš je takovej tmavookej urostlej týpek, kterej už jenom když se objeví poblíž, tak hned teču dole jak protržená, a to je znamení, že jo! Hi hi. Už od středy jsem ukecávala kámošku Simonu, aby v pátek kolem druhý přišla a pomohla se mi do toho úžasně tvarovanýho a žensky vyhlížejícího korzetu nasoukat. Simča nakonec opravdu včera dorazila dostatečně včas, tak jsme klábosily a vypily jsme u toho dvojku Irsaje, kterýho jsem schovávala furt pro nějaký slavnostnější příležitosti. A tohle byla premiéra, tak co! Byla to vlastně celkem bžunda, nejdřív jsem jí vyprávěla, jak jsem k tomu sexy kusu prádla přišla a pak nastala ta „soukačka“…no, řeknu vám, např. k „šoustačce“ co se týče pocitů to mělo hodně daleko, ale nejsem žádný ořezávátko a tak jsem si furt říkala, že co bych pro chlapa a „nevázanej“ sex s ním neudělala, že jo. A já ho chtěla maximálně vyprovokovat, až bude rudej jak rak. A tak jsem se v bříšku zatáhla, v pase utáhla a Simča mě nakonec obtáhla – to myslím jako tou závěrečnou šněrovačkou, nicméně jí to asi taky dost vzrušovalo, když viděla ty moje trojky kozy narvaný v tom vyšperkovaným korzetu… Takže si mě párkrát ohmatala na hrudníku rukama dala mi místo svého díku velkýho francouzáka. Jsem jí řekla, ať teď neblázní, že mám v hlavě něco jinýho… nakonec jsem já jí dala s velkým díky sbohem a s krátkým slepičím dechem jsem se ještě doma pár desítek minut připravovala na rande. Kozy jsem měla v tom korzetu nadmutý přímo dokonale, málem jsem se jich dotýkala bradou, jak byly vyzdvižený – no, možná teď trochu přeháním…ale rozhodně mě pohled do zrcadla uspokojoval, cejtila jsem se jako královna a celý to bylo strašně moc sexy!
Sraz jsme měli s Alešem před Kavárnou Moustache, přišla jsem trochu pozdějc, abych na něj nemusela čekat v tom mrazu… našli jsme si volnej stoleček v krásným útulným koutku, já sundala za jeho džentlmenské pomoci dlouhej černej kabát a když jsem se otočila na Aleše, viděla jsem, jak mu spadla brada a zírá a zírá… a byl to on (!), kdo zrovna nemohl popadnout dech! A to jako fuckt! Měla jsem takovou radost (!), a to i přesto, že se mi trochu blbě dejchalo. Co na tom, nějak jsem pozapomněla na fuckt, že se si nejspíš ve slušný společnosti nosí ještě něco přes korzety. Ta šněrovačka vepředu, která mi obtahovala hrudník červenočernou nití a moje kozy těsně za ní, který byly doslova „na vyvalení“ Aleše tak fascinovaly, že si nebyl schopnej ani objednat u číšníka, co chce k pití. No, byli jsme dobrá dvojka, protože já zas nemohla skoro dejchat, najednou mi v tom podniku přišlo tak hrozný vedro (!), takže jsem jen tak něco vyluzovala zoufale na číšníka, kterej zas při pohledu na mě úplně ztratil řeč, takže se nás vlastně ani nezeptal, co si dáme k pití… ani na očích jsem mu to neviděla, stál tam jen tak zaraženej a čuměl jak na drát… ježišmarjá, vždyť já vlastně ani nevím, proč tam za náma přišel? No nic, to je nepodstatný, protože situace se rapidně zhoršovala. Postupně u mě nastávala hustá fáze dýchavičnosti, zatímco Aleš sbíral svoji spadlou bradu (moc mu to nešlo, jak jsem si ještě stihla všimnout před mojí „skorosmrtí“…). V tom korzetu se to fuckt nedalo vydržet! Začínala jsem se nejdřív děsně potit, a pak i dusit. Nakonec z toho bylo divadlo jak blázen, vytáhla jsem z kabelky z posledních sil kudlu (ke zděšení všech lidí v tý kavárně!, zírali na nás už od tý doby, co můj kabát skončil na věšáku) a sípavě jsem gestikulovala na Aleše, ať mě z toho ďáblova dárku ihned vysvobodí, a jestli to neudělá jedním řezem, tak rovnou chcípnu! No krize, bylo to drama horší než ve Shakespearovi…a on, pitomec (!), asi zas oblblej svým ptákem nebo co, místo, aby mi zpřeřezal ty korzetový popruhy na zádech, tak to vzal od srdce a tak jak seděla proti němu, tak mě chytil, vykřikl, ať se nehejbu, a přeříz tu šněrovačku mezi mejma prsama! Já jsem se navíc zrovna chtěla zhluboka nadejchnout, takže ten vystuženej korzet se při týhle rodeo parádě a mým hrudním tlaku rozlítl do všech stran, kozy mi vylítly z hnízda, skoro vykřikly „Čumte na nás, lidi!, co’ste ještě neviděli, co?“ a měly chuť rozprostřít po stole. Kavárna celá hromadně vyjekla; jednou u nože a podruhý při spatření mejch pohybujících se bradavek, který tak krásně zdobily moje velký prsa, a jedna postarší dáma naproti nám v mžiku omdlela a sesunula se na židli. Upřímně řečeno, mě to bylo úplně jedno. Hlavně že jsem zase dostala červenou barvu do mýho provokativního výrazu v obličeji, protože ten modrej ksicht už dobrej nebyl! A taky jsem zas mohla normálně dejchat! No to byla najednou paráda! Vážíte si lidi vůbec svýho vlastního dechu?No nic, ti, co ještě před tím mluvili aspoň trochu – už nemluvili vůbec a jen oněměle zírali a Aleš zrudl asi od obličeje až po koule. „Tak fajn!“, zvedla jsem se od stolu, a jako naprosto přisprostlá primabalerína řekla Alešovi, ať mi laskavě podrží kabát, že jsem právě na odchodu, protože v takovýmhle podniku, kde se ani číšník nezeptá, co si hosti přejí, se dále zdržovat nechci, protože na takovýhle blbý hrátky nemám ani náhodou čas! A s přeřízlo-rozřízlým korzetem v ruce jsem odkráčela ven. Ještě, že mě po cestě nestavili policajti, protože kdyby chtěli ukázat, co si jako nesu tak podezřele pod tím kabátem, tak by se jim postavili všechny obušky a zatkli by mě za výtržnictví a sexuální harašení na veřejným prostranství. Nevim proč, ale Aleš se zařekl, že už se mnou do žádný kavárny nikdy nepůjde! No chápete to?