Lebedil jsem si ve vaně plné horké vody a nechal jsem se unášet slastnými představami. Moje fantazie rozehrávala ty nejbizarnější situace plné násilí a sexu, ve kterých jsem samozřejmě hrál hlavní roli. Občas jsem lehce přejel prsty po svém vztyčeném přirození, které na jemný dotyk reagovalo vděčným zacukáním. Ze sladkého polosnění mě náhle vytrhl hlas mé ženy. „Nevíš, kdo se přehraboval v mojí skříni z prádlem?“ slyšel jsem z ložnice.
Mlčel jsem. Stejně nám bylo oběma jasné, že to nemohl být nikdo jiný, než já. Nakoupil jsem svého času manželce velké množství spodního a nočního prádla, nemohl jsem nikdy odolat, když jsem šel kolem lákavé výlohy a rozbušilo se mi srdce vzrušením. Moje žena ovšem moji zálibu v erotickém spodním prádle nesdílela a když skončily líbánky, odmítala si ho na sebe oblékat. Chápal jsem, že se nechce zúčastňovat SM praktik, které mě také velmi přitahovaly, nenaléhal jsem na ni, ale myslel jsem si, že nějaké pěkné prádlo by si občas při milování na sebe vzít mohla, aby mi udělala radost.
Cítil jsem se frustrovaný jejím odmítáním a pomalu vychladly i naše sexuální vztahy. Měl jsem pocit, že už mě nemiluje a asi to byla pravda. Někdy jsem však, když nebyla doma, poslechl silné nutkání a otevřel její skříň s prádlem. Dost se divím tomu, že ačkoliv si ho na sebe v mé přítomnosti odmítala brát, nevyhodila ho a neustále ho skladovala. Nejdříve jsem se chtěl jenom pokochat pohledem na ty spousty krásného prádla, potom jsem se ho dotýkal, pomazlil se s ním – a nakonec jsem si některé zkusil obléknout na sebe. Moc mě to neusopokojovalo, protože při pohledu do zrcadla jsem viděl, jak jsem směšný, ale nemohl jsem si pomoci. Vždy jsem se snažil prádlo pečlivě složit tak jak bylo, aby žena nic nepoznala. A teď to vypadá, že se mi to minule nepovedlo. „Povídám, někdo se mi hrabal ve skříni s prádlem,“ uslyšel jsem už z větší blízkosti a moje žena náhle vstoupila do koupelny. Byl jsem odhodlán tvrdě zapírat, ale to, co jsem uviděl, mi způsobilo okamžitou slabost v podbřišku a zbavilo mě jakékoli vůle. Krása a ztepilost postavy mé manželky byla zdůrazněna černým erotickým prádlem snů, které víc odhalovalo, než zakrývalo. Krajkový podvazkový pás držel hladké punčochy, které mě svým vyzývavým leskem připravovaly o rozum. Vykrojené poloprůsvitné kalhotky neustále nutily můj pohled, aby směřoval k jejímu klínu, všiml jsem si, že je úplně vyholená, což také vždycky odmítala. Lehounká průhledná košilka na tenkých tkaničkových ramínkách končila těsně pod pupíkem, tvrdé bradavky jejích ňader napínaly tenkou silonovou či jakou látku.
„Co..co se děje?“ zakoktal jsem se. „Líbím se ti?“ zavlnila se Pavla (tak se totiž moje žena jmenuje) koketně v bocích. „Ale k věci. Nesnesu, abys mi lezl do mých věcí.“ „Ale já jsem nikam…“ sebral jsem svoje poslední síly k odporu. „Já jsem se ti nikde nehrabal…“ „Tak mi pojď něco vysvětlit. No vylez z tý vody!“ houkla na mě najednou. Poslechl jsem a vylezl už z chladnoucí koupele. Byla mi trochu zima, ale Pavla mi nedovolila se ani pořádně utřít a hnala mě do ložnice. Srdce mi bušilo až někde v krku a sotva jsem se držel na nohou. Můj ocas ještě pořád stál, i když trochu ochabl. V hlavě se mi na chvíli rozsvítila kontrolka – pozor, co to má znamenat – ale mrak vzrušení mi rychle opět zatemnil mozek. Ježíšmarjá! Lekl jsem se, když jsem se podíval na postel. Pavla objevila mojí tajnou skrýš, kde jsem si schovával nejrůznější materiály se SM tematikou, časopisy a podobně, nechyběly ovšem ani různé řetězy a provazy, které jsem schraňoval pro případ, že by se mi mohly hodit. Vedle toho ležela červená noční silonová soupravička, krátká krajková košilka a ne moc vykrojené hladké kalhotky, ano, zrovna tohle jsem měl před nedávnem na sobě. „Tak co?“ trhnul jsem sebou, když jsem zase uslyšel Pavlin nekompromisní hlas. „Ale já…“ „Přiznej se, ty úchyláku, ty ses do toho oblíkal! Je to cejtit!“ Cítil jsem, že je průšvih. Pravda, prádlo jsem sice vždy úhledně složil, ale prát ho by mě nenapadlo, navíc by na to ani nebyl čas a nestačilo by uschnout. Pavla si toho nikdy nevšimla, protože ji ani nenapadlo se do něho obléknout. Až teď – ale proč, proboha? „Vždyť bych se do toho ani nevešel…“ zamumlal jsem nepřesvědčivě. Dobře jsem věděl, že to není pravda.
„Ne? Tak to vyzkoušíme. Dělej!“ křikla na mě, když viděla mé rozpaky. Nebyl jsem schopen rozumně uvažovat, byl jsem úplně ochromen. Poslušně jsem se oblékl do červených kalhotek a košilky. „No vida, jak ti to padne! Jako ulitý!“ protáhla Pavla zlověstně. „A co tohle – “ ukázala bradou na hromádku vedle. „To taky není tvoje, že? Hned to zjistíme. Nastav ruce! Za záda!“ Smyčky prádelní šňůry se mi zařízly bolestivě do zápěstí. „Au, ne tak pevně!“ vykřikl jsem. „Snad tě něco nebolí? Vždyť to máš rád, ne?“ posmívala se mi Pavla a dávala si záležet na tom, aby šňůra byla utažená opravdu pevně. Najednou jsem dostal strach – tohle přece nebylo normální. Moje vzrušení na čas ustoupilo. „Hele, tak už toho nech,“ řekl jsem smířlivě. „Drž hubu,“ poradila mi Pavla a přehodila mi smyčku prádelní šňůry přes krk. Vytáhla mi svázaná zápěstí co nejvýš, musel jsem se snažit je neustále držet nahoře, pokud jsem si chtěl jen na okamžik ulevit, začal jsem se škrtit. Zmocnila se mě panika a snažil jsem se vyprostit z pevných pout, pocit bezmoci úplně ochromil mojí mysl. Penis se mi opět tvrdě ztopořil. Čím víc jsem se snažil, tím byla moje hysterie větší. „Pusť mě! Dělej, ty kurvo, svině, kundo, slyšíš!“ Pavla vzala do ruky tenký kožený pásek, který nosila k letním šatům, a začala mě švihat přes stehna.
Asi po desáté ráně jsem si začal uvědomovat štiplavou bolest a přišel jsem k sobě. „No to je dost, ty srágoro,“ přestala mě Pavla bít. Odhodila pásek a vzala do ruky malý fotoaparát, který jsme před časem vyhráli v nějaké soutěži jistého časopisu. Místností se několikrát po sobě rozzářil blesk, doprovázený charakteristickým cvakáním spouště. „Myslím, že to, jak ti u toho stojí čurák, jasně dokazuje, jakej seš úchylák, “ smála se Pavla. „Tak buď rozumnej a nedělej potíže!“ Pavla stáhla kalhotky, které jsem měl na sobě, do půli mých stehen a další smyčka šňůry se zadrhla kolem kořene mého ztopořence. Druhý konec moje žena vedla mezi mými půlkami a přivázala ho k zápěstím, ve kterých jsem pomalu ztrácel cit. Vše utáhla tak pevně, že když jsem tlačil paže nahoru, abych ulevil škrcenému hrdlu, páčil jsem si bolestivě pohlaví dozadu, ale přitom si ho tím i dráždil. Celá ta situace navíc způsobila to, že se mi úd nalil krví k prasknutí. „Teď si klekni směrem k posteli!“ poručila mi Pavla a já bez odporu poslechl. Odešla do koupelny a za chvíli se vrátila se svýma špinavýma kalhotkama, které držela mezi prsty. Byly to obyčejné bavlněné spodní kalhotky, bombarďáky, jak jsem vždycky pohrdavě říkal, ale stopy ženských sekretů, moče a špatně utřeného zadečku byly velmi patrné. Cítil jsem je už na pět metrů, kdy se Pavla objevila ve dveřích.
Když přišla až těsně ke mně, byl jejich pach tak intenzivní, že se mi skoro zvedl žaludek. Sedla si přede mě na pelest postele. „Tak, teď mi ukážeš, jak ses mazlil s mým prádlem,“ přála si moje paní a strčila mi svůj kousek prádla pod nos. Odvrátil jsem hlavu. „S čistým prádlem,“ poznamenal jsem. Facka mi otočila hlavu na druhou stranu. „To je snad jedno, ne?“ usmívala se mi Pavla líbezně do obličeje. Další políčky, vedené velkou silou, kterou bych do ní nikdy neřekl, trochu změnily moje odhodlání. Poslušně jsem začal líbat kalhotky, které Pavla obrátila naruby a držela je tak, abych se musel mazlit s jejich nejvíc znečištěným středem. „Líbej pořádně!“ rýpla mě po chvíli nohou pod žebra. „Francouzáka! Jazykem!“ Otevřel jsem ústa a lehce se dotkl jazykem zažloutlé látky kalhotek. Než jsem se stačil vzpamatovat, zastrčila mi Pavla špinavé kalhotky do úst a rychle převázala kusem obinadla. Najednou jsem měl v ústech nevábný roubík a moje sliny pomalu rozpouštěly zaschlou špínu. Cítil jsem se maximálně ponížený. Naštěstí mi moje zaměření trochu pomohlo. Pokud jsem o tom moc nepřemýšlel, a toho jsem právě teď nebyl schopen, moje ponížení mě vlastně stimulovalo k většímu sexuálnímu vzrušení a to úplně přehlušilo mojí touhu zvracet. Pavla shrábla zbytek mých pokladů do igelitové tašky. Časopisy ale dala stranou. „Jistě nebudeš nic namítat proti tomu, když je prodám, viď?“ usmála se na mě. „Víš, potřebuji nový kostýmek…a kabelku…a spoustu jiných věcí.
Ostatně, zájemce už mám.“ Bezmocně jsem trhnul svými pouty a snažil se protestovat, ale přes roubík se ven dostalo jen nesrozumitelné huhlání. V těch časopisech jsem měl hezkých pár tisíc! Rozhodně jsem o ně nechtěl přijít. „Věděla jsem, že budeš souhlasit!“ vykřikla moje žena radostně. „Za odměnu tě nechám svázaného až do večera!“ Snažil jsem se vyrážením nesouhlasných zvuků a vrtěním hlavou naznačit, že není potřeba. Už jsem toho měl právě dost. Ruce mě brněly, pták, zfialovělý přetlakem krve a nemožností vybití nepříjemně svrběl a ještě k tomu jsem polykal sliny, do kterých se vylouhovalo všechno to, čím moje mučitelka před pár dny potřísnila své kalhotky. Teď vzala do ruky opět kožený pásek a začala mě bezhlavě švihat přes hrudník, břicho, stehna, občas jí některá rána sjela a pásek zasáhl i moje zduřelé pohlaví. „Když – seš – masochista – tak – se – ti – to – líbí -“ vyrážela ze sebe mezi jednotlivými údery. Rád bych jí vysvětlil, že není masochista jako masochista, že moje úchylka je velice mírné formy, ale s ústy plnými roubíku se špatně mluví. Celé tělo jsem měl brzy v jednom ohni a zdálo se, že Pavla nemíní přestat s výpraskem. Vysvobodilo mě zazvonění. „To už je tolik hodin?“ podivila se Pavla a šla otevřít. Ve dveřích do ložnice se ohlédla a pohrdavě se uchechtla: „Budu mít pro tebe ještě jedno překvapení!“
Uslyšel jsem zvuk otvíraných dveří, jásavé přivítání a mlaskavý polibek. Potom krátký rozhovor, kterému jsem ale nerozuměl, jen několika posledním slovům, které moje žena pronesla, když už se se svým hostem blížili ke dveřím ložnice: „…a nebude dělat žádné potíže, o to už jsem se postarala, miláčku.“ Cože? Nevěřil jsem vlastním uším. Miláčku? Moje žena je mi nevěrná? A jak dlouho? A náhle jsem nevěřil ani vlastním očím. Ne! Karel, přezdívaný „Mrdoň“, bisexuál, který byl znám po celé čtvrti, že vleze na všechno, jedno jestli je to chlap nebo ženská. Jeden čas jsem měl dojem, že za ním Pavla pálí, udělal jsem několik žárlivých scén a ona mi slíbila, že se s ním stýkat nebude. Lhářka jedna, však si to s ní vyřídím! Tlak prádelní šňůry mě ale přivedl zpět na zem. Co můžu dělat? Jsem úplně bezmocný a nejhorší na tom je, že ten hajzl je svědkem mého ponížení. Vstoupily mi slzy do očí. „Manžel souhlasí a bude rád, když se spolu pomilujeme,“ dýchala Pavla vzrušeně a třesoucími se prsty sundavala Karlovi košili. „Dělej, chci tě,“ šeptala nedočkavě.
Milenec mé ženy byl za chvíli jen ve slipech a nakonec došlo i na ně. S povýšeným úšklebkem mi je natáhl přes hlavu a strhl Pavlu na postel, kde se rozpoutaly divoké sexuální orgie. Klečel jsem spoutaný v dámském prádle před postelí, na které dováděli, sešvihané tělo mě pálilo jako oheň, polykal jsem páchnoucí sliny a nohavičkou pánských slipů, které jsem měl natažené přes hlavu, jsem pozoroval, jak vypadá vášnivý sex. Nic víc ponižujícího už nemůžu zažít, pomyslel jsem si hořce. Kéž bych se byl nemýlil! Po nějaké době, naplněné výkřiky a steny rozkoše, toho moje manželka měla akorát tak dost. Kanec Karel byl ovšem ještě pořád v plné síle. „Počkej!“ vyskočila Pavla z postele. Přistoupila ke mně zezadu a srazila mě obličejem na postel. Potom si na mě sedla, abych se nemohl ani pohnout. „Tak pojď!“ vybídla Karla. Až teď mi došlo, že je Karel bisexuál a že mu je to jedno, kam ho strká. Vzepjal jsem se ke svému poslednímu zápasu. Samozřejmě jsem prohrál.