Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Zkouška z dospělosti V.

03.02.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 21 hlasů
Loading...

Otčím se vrátil asi v půl deváté a já tak potřebovala s ním mluvit! Máma naštěstí v obýváku sledovala přiblblý seriál a já proto zalezla do koupelny a pustila vodu, aby Mirek věděl, kde jsem. A skutečně, za chvíli se otevřely dveře a On vešel s velkou taškou dovnitř. „Měla jsi pravdu, jsi chytrá subka, Káčo. Když jsem jí ukázal tu fotku, přiznala všechno. Poprvé ho svedla hned po prvním tréninku v září, kdy vám vykládala o svém mučení na vesnici. Válet se na lavici se jim ale nechtělo, tak po tréninku chodila za ním do jeho malého kanclu, tam ji opřel o zeď a šukal vestoje. Aby ji nemusel svlíkat, koupil jí ty rajcovní kalhotky s otvorem, které měla dneska, ona vždy počkala, až jste všechny odešly a pak v triku a těch tangách šla k němu a on jí ho tam strčil. Pak jeli na večeři a nakonec zajeli autem někam k lesu a tam souložili v přírodě na dece nebo v zimě v autě.

Věděl, že ona jezdí každý měsíc za klukama na vesnici a vyžíval se v laskání jejích ran a pochvalách, jak je statečná. Chtěla, aby ji občas přivázal jen v kalhotkách pevně ke stromu a nařezal prutem, ale to nedělal rád a pak ji dlouho ošetřoval rány… ‚Líbilo se mi střídání něžného a drsného sexu, duševně jsem ho nikdy nemilovala, byla jsem na vrcholu, když jsem mu povídala o mém mučení a on mi přitom rozepínal tu rajcovní podprdu, to už jsem věděla, že jsem porazila všechny holky z oddílu, co po něm tajně toužily. Lehla jsem si naznak na lavici a přitáhla ho k sobě se slovy: Tak dělej, přece jsi chlap! A on se konečně probudil a stáhl mi najednou džíny i kalhotky…‘, tak doslova vypovídala ta děvka. Že svedla otce dvou dětí, ji nepřišlo vůbec špatné. ‚Chlapi zahýbají všichni. Kdybych to nebyla já, ulovila by ho jiná holka z oddílu, všechny ho chtěly, jen já ho dostala‘, řekla skoro pyšně a dodala: ‚Aspoň máte důvod mě zase krutě mučit, ale nelituju toho, bylo to báječný!‘. Když si o to sama řekla, samozřejmě jsme ji vyhověli!“, zasmál se otčím. „Jak jste ji potrestali?“ „Byl to exemplární trest, jaký ještě žádná holka v dílně nedostala. Pevně připoutanou ve skřipci jsme nejdřív otočili hlavou dolů, visela jako prase na porážce. Náš geniální skřipec dovoluje přístup k čubě z obou stran a tak ji bít současně dvěma katany. Oznámili jsme ji, že dostane sto ran kabelem na předek a sto ran rákoskou na zadek. Zbledla, začala prosit a plakat, ale toho jsme si nevšímali. Pán vzal kabel a já rákosku a začali jsme. Řvala jako zvíře, ale za chvíli omdlela, řezali jsme ji do padesátky, pak jsme ji strčili hlavu do kýblu s vodou, aby procitla a řezali ji dál za vědomí, krev z ran a jelit ji tekla po celém těle a taky se stahovala do hlavy, měla ji jak rajče, tak jsme ji po dokončení stovky raději otočili do normální polohy a nechali, až se sama probere z hlubokého bezvědomí. Ale byla úplně mimo, pořád plakala a vykřikovala, že už bude hodná, ať ji proboha pustíme. Samozřejmě jsme se jí vysmáli…“ Ne, vůbec jsem tu kurvu nelitovala, přála jsem ji jakýkoliv trest (ten v šatně jsem už v duchu připravila), ale zajímalo mne, co s ní Pán dělá dál. Vždyť už byla v jeho moci devět hodin…
„Teď asi zase leží na ponku, pouta nemá, ty už nepotřebuje, je zcela povolná. Pán zapálil svíčky a kape ji horký vosk na bradavky, pupík, pošťáka i další intimnosti. Pořád bulí a prosí, aby ji už nechal, že to strašně pálí. Ale má smůlu, velkou smůlu, ještě ji čeká elektrické křeslo a šoky, ty jsou daleko silnější, než jsi dostala dneska dopoledne, určitě párkrát omdlí, ale voda ji vzkřísí, Pán nerad mučí omdlelé subky, každá si musí tu bolest pořádně vychutnat!“ „Kdy ji pustí a jak se v takovém stavu dostane domů?“ „Neboj se o ni, Pán dokončí svou záslužnou práci asi v jedenáct a pak ji odveze domů, klíče i adresu máme, rodiče jsou na chajdě, tak se Pán o dcerušku postará, probere jí věci a některé zabaví pro potřebnější!“, smál se Mirek a otevřel tašku, kterou přinesl. „Svlíkni se!“ Polekala jsem se, snad mne nechce šukat tady pár metrů od mámy? Vytáhl moderní světlemodré kalhoty i barevné tričko, zjevně značkové zboží zahraniční výroby. „Obleč to!“ „Co to je, kde jsi to vzal?“, nechápala jsem. „Tvá nevěrná spoluhráčka psala pánovi, že má spoustu věcí, zazobaní rodiče ji koupí všechno, co si řekne. Tak proč by se nerozdělila s jinou subkou, která ji má tak ráda, že ji udává?“ O rok mladší Vendula byla trochu štíhlejší v dívčích partiích, já zase naostro a výsledek byl opravdu vynikající, velmi přiléhavé sexy oblečení, zdůrazňující mé kozy i prdel. „To si můžu nechat?“, nevěřila jsem. „Samozřejmě, musíš v tom chodit naostro a hlavně si to vezmeš na sebe, až se společně setkáte ve strojních dílnách… asi tě nebude mít ráda …a to potřebujeme!“ Moc jsem to nechápala, ale pěkné přírůstky do mého chudičkého šatníku mi zvedly náladu. Na sex taky došlo, když jsem se vysvlékla z nových věcí, nedovolil mi obléci košili ani kalhoty, přitiskl mne na dveře a naplnil mou kundičku téměř okamžitě, takže na orgasmus nebyl čas. „Doděláš se rukou v postýlce, teď mi rychle přines svůj řemen od džín, ten je nejlepší!“, a když viděl můj vylekaný obličej, dodal: „To nebude dneska pro tebe!“ Byla to absurdní situace: dcera bere z šatní skříně nástroj na trápení své matky…Ale když se jí to líbí, proč ne? Nebude nás nakonec jednou řezat obě současně?V postýlce jsem si hned vyhrnula noční košilku na bříško, abych rychle dosáhla svého vyvrcholení. Necítila jsem žádnou bolest svého zmučeného těla, divoce se svíjela, takže se mi moc nedařilo sténat jen do polštáře… ale seriál ještě neskončil, takže máma měla jiné starosti… Byla jsem hodně vyčerpána po tomto rušném dni a téměř okamžitě jsem usnula. V noci jsem měla divoké sny, zdálo se mi, že ležíme s mámou vedle na manželské posteli, obě nahé, držíme se za ruce a Mirek nás střídavě řeže mým silným řemenem. Pronikavé svištění a následný řev ale byl skutečný a přicházel z vedlejší ložnice…
V sobotu Mirek dopoledne kamsi zmizel a když máma odpoledne odešla ke kamarádce, donesl mi igelitku, v níž bylo úhledně složeno pět anglických triček, černé a bílé kalhoty, tři krajkové podprsenky a pět miniaturních kalhotek, z toho tři tanga. V mobilu mi ukázal fotky obrovské skříně s neskutečným množstvím spodního i jiného prádla. Jak asi bylo nahé ubrečené holce, stojící vedle ve vzorném pozoru, když ji cizí chlapi prohrabovali její intimnosti, které ona už druhý den nesměla obléci? „V pohodě, poslouchala jako hodinky, které ještě mám v kapse“, smál se Mirek a vytáhl pytlík, kde byly i náušnice, náramek a prstýnek. „Jestli bude na příštím mučení úplně poslušná, vrátím ji ty cetky!“, pravil spokojeně otčím a spustil si kalhoty. Musela jsem ho perfektně vykouřit a jako prémii mu ještě vylízat prdel. Bylo mi z toho sice špatně, ale úkol jsem splnila.
V neděli jsem dopoledne obvolala pět vybraných holek z oddílu, věčných náhradnic a ošklivek, které Vendu nesnášely. Odpoledne jsme si sedly do cukrárny a já nechala kolovat osudnou fotku. Neprozradila jsem ani jak jsem ji získala, ani jak byla jejich neoblíbená spoluhráčka již potrestána. Všech pět jednomyslně rozhodlo, že na úterním tréninku bude oddílová hvězda položena na lavici a dostane pětadvacet na holou.
V úterý jsem přišla do šatny už o půlhodiny dřív. Hned jsem se převlékla do dresu a přitom se chlubila cizím peřím, přiléhavé krajkové prádlo značně zdůrazňovalo mé vnady. Pětice náhradnic zatím zasvěcovala další příchozí hráčky do Vendiny zrady a posunula lavici doprostřed šatny. Jen já ale věděla, že Pán, který ji po odchodu z jejího bytu v sobotu v poledne posílal rozkazy esemeskami, nařídil, aly se dostavila ve čtvrt a odevzdala mi oddílový dres. Přišla včas, změněná k nepoznání. Dříve kráska, dnes ostříhaná, na bledých tvářích špatně zalíčené stopy po bití, oblečená do zelené seprané košile a obnošených džín, bez hodinek a dalších ozdob. Musela tušit můj podíl na své potupě, jen mi podala vyžehlený dres a unaveným hlasem oznámila, že končí s házenou. Otočila se a chtěla odejít, ale to už ji ostatní holky obklíčily a znemožnily jakýkoliv pohyb. „Holky, co blbnete, pusťte mne, já…,“ víc neřekla, protože na ni začaly řvát: Zrádkyně! Děvko! Couro! Na lavici s ní! Svlíknout! Olina, které Venda nedávno veřejně řekla, že nic neumí a hru jenom kazí, ji chytila za krk a vykřičela do tváře obvinění i předem domluvený rozsudek. Vendula se jim snažila vysvětlit, že za svůj čin už byla potrestána, dokonce si rozepla košili, aby holky viděly její žlutofialové bříško, ale to už ji fanatický dav těch méně schopných začal bít a svlékat. Byla pořád vyčerpaná po pátečních mukách a proti přesile neměla šanci. Košili ji jen vyhrnuli ke krku, podprsenku pochopitelně neměla, prsa musela být po pátku pořád hodně citlivá. Džíny ji stáhly rovnou s kalhotkami (bílé bavlněné z Trioly, Pán ji už asi nařídil oblečení), a hodily na tu samou lavici, kde před několika měsíci poprvé svedla svého trenéra… Život je pes…Snažila se jim vysmeknout, ale marně, jedna ji pevně držela za ruce, druhá sevřela nohy. Olina odepnula kožený popruh od své kabelky a vší silou ji udeřila přes nateklou prcínu. Ošklivka Běta radostně vykřikla: „Jedna“ a převzala nástroj. Dvě!! Jen já dobře věděla, jak šíleně bolí bití do seřezané měkké části těla. Čtyři dny od krutého mučení rozhodně nestačily na zhojení tolika ran a já v duchu musela uznat, že je statečná. Určitě nechtěla, aby ji její mučitelky viděly brečet, ale to nemohla vydržet. Když jsem ji udělila v pořadí osmou ránu, slyšela jsem jen kňučení, ale po patnáctém úderu se ozval slabý pláč, který každým šlehnutím sílil. Katanky se konečně dočkaly, jako na povel ztichly, aby si mohly ponížení své bývalé spoluhráčky náležitě vychutnat. Trénované házenkářky mají v pravačce velkou sílu a tak se snažily, aby posledních deset ran bylo pro Vendulu strašným utrpením. Už se vůbec neovládala a její srdceryvný nářek přehlušil i Bětčino počítání. Konečně kožené mučidlo dopadlo po pětadvacáté na její rudofialový zadek plný krvavých jelit. Sevření končetin bité dívky pominulo, kruh kolem ní se rozevřel. Všechny oči byly upřeny na polonahou plačící dívku, která se v bolestech pomalu zvedala z lavice. Shrnula si košili dolů a částečně nám zakryla děsivý pohled, ale zvednout další věci se jí nedařilo, až ji Milena, spolužačka z ekonomky, která jediná ji nebila, podala rifle, protože dobře věděla, že kalhotky by byly jen dalším mučidlem. Plačící dívka se vděčně podívala na jedinou kamarádku, která ji kalhotkami otírala slzy, pak se otočila a naše oči se střetly. Kdyby se takto dalo zabíjet, byla bych na místě mrtvá, já si však vychutnala pohled na kdysi krásnou dívku, jejíž slzy rozpustily krém na jejích tvářích a my spatřily rudé otisky mohutných mužských dlaní. Místo dávné radosti a rozkoše se pro studentku Vendulu dnes stalo místem nejhoršího ponížení. Ještě pohladila Milenu po tváři, jako by ji poděkovala za pomoc a beze slova vyrazila ven ze šatny. Rozhostilo se ticho, které přerušila po chvíli Milena. „Že se holky trochu nestydíte, takhle ji zmučit, viděli jste ty její modřiny, už byla za tu nevěru potrestaná dost. Kdo teď bude dávat tolik branek jako ona? Že bys to byla ty, Olino? Zmučit nejlepší střelkyni umíš, ale házenou hrát neumíš vůbec!“ Málem došlo k dívčí válce, Běta s Olinou se vrhly k Mileně, první ji chytla za dres, druhá na ni křičela: „Jako kámoška zrádkyně taky dostaneš na holou!“ a snažila se jí strhnout trenýrky. Už se jí to skoro podařilo, bílá látka klesla nad kolena, když se otevřely dveře a do šatny vstoupil starší pán s míčem. „Dobrý den, budu vás nyní trénovat místo pana Jiřího, který si zlomil nadvakrát nohu a bude dlouhodobě nepřítomný! Poklusem nástup!“ Dlouhý had zklamaných dívek v modrých trikách a bílých trenkách vyběhl na hřiště a já si uvědomila, že zítra touto dobou už na sobě nebudu mít vůbec nic… Můj poslední trénink mne už nebavil, ale chtěla jsem ještě naposled potrápit spoluhráčku dřív, než budu trápená já. Stihla jsem se domluvit s Bětou i Olinou a po skončení tréninku, když se holky trousily do sprch, jsme odchytily drzou Milenu. Dovlekly jsme ji do prázdného kumbálu, holky ji pevně sevřely ruce do kleští a já ji vyhrnula triko až ke krku. Bránila se, kopala kolem sebe, ale marně, přirazily jsme ji ke stěně a já ji mlátila vycvičenou pravačkou přes její výstavní kozy, dokud se nerozplakala a omluvila se nám. Pak jsme ji pustily a odvedly do již vyprázdněných sprch, abychom se pokochaly pohledem na její rudé trojky… Den před dvěma zkouškami dospělosti takto skončila má sportovní kariéra…
Maturita na gymplu byla fakt brnkačka. V oblečení, které mi nařídil Mirek, si mohla celá komise i spolužáci očí vykoukat, já pořád něco povídala, oni čuměli a dali mi to. Od kluků jsem dostala asi čtyři pozvánky na rande, která jsem s díky odmítla, ještě na školních schodech brnkla mámě na mobil, že to dobře dopadlo, jdu slavit a vrátím se po půlnoci… a odhodlaně vlezla do auta, které stálo hned vedle. Mirek řídil, Pán seděl vzadu a okamžitě mi spoutal ruce vzad, vyhrnul sukni, aby se přesvědčil, že jsem skutečně naostro, poté jeho silné prsty vyhmátly můj hrášek a začaly ho drtit…bylo to daleko brutálnější než od Mirka, ale já se ani nehnula a plnila slib, který jsem dala sama sobě, že budu ta nejposlušnější subinka na světě a splním vše, co budou chtít…za okamžik mne Pán chytil za vlasy a vecpal mou hlavu do svého rozkroku, kde už čněl jeho tvrdý kůl. I bez pomoci rukou jsem ho vpustila do svých útrob a první úkol maturity života jsem splnila na výbornou. Když jsme zastavili, Mirek sklopil přední sedadlo a zase za vlasy (měla bych se dát ostříhat dřív, než mi to udělají sami) si přitáhl mou hlavu do rozkroku. Byla jsem zkroucená jako paragraf, ale i jeho semeno jsem vzorně spolykala. Stejně jako Vendulu mne nejdřív vedli do sklepa. Srdce jsem slyšela až v krku, ale touha po vzrušení byla silnější, kráčela jsem s kabelkou na rameni a rukama spoutanýma, ale hrdě vstříc drsnému mučení, které jsem ještě nezažila! Sklep jsem už znala z Mirkova vyprávění a tak jsem věděla, co mám udělat hned a co potom. Když mi sundali pouta, rychle jsem vyzula střevíčky, svlékla blůzičku i sukni a položila na židli. Víc jsem toho na sobě neměla, budu několik hodin úplně nahá se dvěma sadistickými chlapy, ale už mi to nevadilo. Postavila jsem se k potrubí a zatímco chlapi připravovali lano na mé znehybnění před výpraskem, rozhlížela se zvědavě okolo. Na zemi v koutě se válely zbytky dívčího prádla, Vendinu drahou podprsenku jsem poznala hned, nedaleko ležela menší černá podprda se žlutými hvězdičkami i kalhotky stejné barvy, rozříznuté uprostřed na dvě části. Mám dobrou paměť, tak mi bleskla hlavou Mirkova poznámka a drze jsem se ho zeptala: „Ta nevychovaná učnice měla spodní prádlo, že?“ Otčímova pravá ruka vylétla vzhůru a tvrdě dopadla na mou tvář, naštěstí jsem se stačila zachytit trubky, abych neskončila na zemi. „Kdo ti dovolil mluvit, čubko?“, řval na mne, ale stala se opravdu nečekaná věc. Pán ke mně přistoupil, čekala jsem další mastnou facku, ale on se dokonce trochu usmál a řekl mi: „Máš pravdu, drzá bažantka, šestnáctiletá Lucie opravdu nepřišla naostro a taky na to doplatila. Odmítla se svlíknout donaha, tak jsme ji trochu pomohli. Stejně jako tvá Vendula dělala zpočátku hrdinku, ale po použití donucovacích prostředků, jak by řekli chlupatí, klečela přede mnou na kolenou, bulila a slibovala hory doly. Zdá se mi, že ty chceš spolupracovat, ale varuju tě, ještě se na světě nenarodila žádná holka, která by vydržela mý mučení bez pláče a proseb. Ani ty ho nevydržíš, ale když budeš rozumná, uchráníš svý mladý tělo před několika desítkami tvrdých ran. Rozuměla jsi, náno?“ Zatímco mne důkladně přivazovali k potrubí, měla jsem čas na způsobnou odpověď: „Ano, rozuměla jsem, Pane a slibuji, že budu spolupracovat!“
Čekala jsem důtky, ale chlapi udělali změnu, bohužel k horšímu. Silnou rákosku ještě namočili do vody, aly lépe sedla a já musela počítat. Do padesáti. Pochopila jsem, že má hrdost bude po padesáti ranách strašně maličká. Ale snažila jsem se. První Mirkův úder byl šetrný, směřoval šikmo přes pupík a nezasáhl žádné genitálie, ty další už byly horší. Jedna… úúú… dvě… ááách… tři… úúúáách… čtyři… úúúúúú… pět… ááááúúúú … šest… ááááááúúúúáááhsedm. Sedmá rána nebyla pro štěstí, ale Pán mne dokázal švihnout současně přes obě bradavky a mým tělem projel blesk… Mirek byl zase milosrdný, dostala jsem šlehu přes břicho, trochu se vzpamatovala, ale po patnácté ráně, kdy většina Pánových švihů směřovala na mou ubohou kundičku, jsem už nedokázala oddělit výkřiky bolesti a počítání, vše se slilo do jednoho málo srozumitelného zvířecího vytí. Pánové se ke mě chovali celkem korektně (pokud se to dá v SM takto označit), hodně jiných sadistů by mi hlášení neuznalo a já bych byla bita daleko víc. Byla jsem jim za to vděčná a snažila se odvděčit při následujícím výslechu.Řekla jsem jim o sobě úplně všechno. Taky o tátovi, kterého po rozvodu vidím jedno odpoledne v měsíci, i o mámě, jak se pro mě obětovala, měla dvě zaměstnání, aby mne uživila a já místo učení šukala už jako nezletilá. Pochválila jsem jí dnešního přítele, jaký je to správný chlap, musela jsem si přece u Mirka šplhnout, aby mne mučil rozumně. Začala jsem v osmé třídě večerními hrátkami v parku, chtěla jsem jim dokázat, že jsem v pubertě byla hodně divoká holka, ale teď už jsem poslušná subinka, která před nimi nemá naprosto žádné tajemství.
Mluvila jsem dlouho, byl to spíše monolog, nezatajila jsem ani znásilnění, o kterém dřív nikdo nevěděl. Bláhově jsem se domnívala, že když na sebe řeknu úplně všechno, vezmou to jako polehčující okolnost a budou mne mučit míň než vzdorovitou Vendulu. Ale zklamala jsem se, bohužel platí: za dobrotu na žebrotu. Po hodině výslechu jsem už byla tak umluvená, že jsem slušně požádala o sklenici vody. Nedošlo mi, že ve sklepě není voda a tak jsem jen s vytřeštěnýma očima sledovala, jak Pán zvedl ze země střevíček, rozjel svůj poklopec… a naplnil mou botičku svým zlatým mokem! Jsem poslušná subinka, moč je zdravá a já ji už přece v pátek pila, říkala jsem si, zavřela oči a otevřela ústa…nalil mi plnou dávku přímo do jícnu a smradlavou botu odhodil do kouta… ale ustála jsem to a výslech mohl dál pokračovat…Když jsem se po dvou hodinách dobrala k páteční mdlobě po elektrošoku do poštěváčku, zmlkla jsem a čekala, co bude dál. Pánové se bavili, mne bolely nohy a ruce, pevně připoutané kabelem k rezaté trubce, jsem už vůbec nevnímala…
Konečně Pán promluvil a jeho tvrdá slova na mne působila jako ledová sprcha. „Tak ses nám tady přiznala k mnoha zločinům, které jsme ani při tvém mladém věku nečekali. Dokonce jsi jako nezletilá porušila zákon, neustále jsi podváděla svou matku, svedla jsi profesora, aby tě nechal ve škole, neučila ses a po nocích jsi raději souložila. Hrozná škoda, že tě nestrčili do pasťáku, tam by tě cigošky každou noc mlátily, mrdaly a udělaly by si z tebe otrokyni! Žádný trest není pro tebe dost velký, aby najednou odčinil tvoje hříchy. Znásilnění a ukřižování pro tebe nebylo žádné trýznění, šlo přece o tvrdý sex a ten ty miluješ. V pátek jsi zažila malou ukázku, jak má správné mučení vypadat a dnes se do toho pustíme už doopravdy. Budeme se řídit heslem Škoda každé rány, která padne vedle, Pojedeme až do půlnoci, to už budeš trochu mimo, tak tě trochu okoupeme a dovezeme mamince. Pro nás teď budeš jenom smradlavá čuba, tak koukej padnout na všechny čtyři a my si tě už upravíme na cestu do dílenské mučírny!“ Ještě nedávno jsem byla přesvědčena, že Pánovu výchovu lehce zvládnu, ale po jeho proslovu mě už sebevědomí rychle opustilo. Když mi uvolnili pouta, honem jsem klesla na zem a udělala čubu. „Zaštěkej!“ „Haf, haf!“. „Nahlas!“ „Haf, haf, haf!“ Kam až zajdou v mém ponižování? Pán mi nasadil obojek, byl velmi těsný a dusil mne, připojil k němu ještě řetěz, který si omotal kolem ruky. Už jsem mu byla zcela vydána na milost a nemilost, ale to ještě pořád nebylo vše. Silně vzteklý Mirek (já hloupá husa podváděla jeho milenku!, proč jsem jen nemlčela?) nacpal mou sukni i blůzku do kabelky a přinutil mne vzít ji do zubů, zatímco Pán něco dělal mezi mýma nohama. Já tam neviděla, ale až později jsem zjistila, že drátkem obkroužil můj citlivý hrášek a na něj zavěsil za podpatky moje střevíčky! Má cesta po kolenou do mučírny byla tedy připravena a silné škubnutí řetězem znamenalo, že poslušná čuba má vyrazit! Hned po startu se mé střevíčky rozhoupaly, takže poštěváček byl jejich vahou natahován jako na skřipci. Bolest z podbřišku se rozlévala do celého těla, ale já ji moc nevnímala, protože jsem se snažila v zubech udržet docela těžkou kabelku. Z té nezvyklé námahy jsem se zpotila a slané kapky pomalu dopadaly na mou zmačkanou halenku. Po schodech jsme lezla opatrně a pomalu, ale Pán mne nemilosrdně táhnul dál a obojek se bolestivě zařízl do krku a škrtil. Zcela vyčerpanou mne konečně dotáhli do strojních dílen, kde mne zbavili nákladu, ale obojek mi nechali a řetěz přivázali dost nakrátko ke skobě. Vůbec mi nedovolili prohlédnout si mučící nástroje, hned jsem musela vylézt na ponk, kde nedávno trpěla Vendula, a pak se na mne oba nadržení chlapi vrhli. Byl to drsný sendvič a já se po celou dobu moc bála, aby mne vevnitř jejich čuráky neprotrhly. Naštěstí se tak nestalo, já zůstala po ejakulaci bezmocně ležet a pode mnou se stále zvětšovala bílá lepkavá loužička. „Čubo, všechno vylízat!“, zněl rozkaz a já se ztěžka otočila a škrcena zcela napnutým řetězem jsem vyčistila ponk.
A pak to šlo všechno tak rychle po sobě, že už si moc z toho nepamatuji. Moje představa, že na mne pánové díky úplnému doznání budou mírnější, vzala rychle za své. Většinu času na mě pracovali oba dva a vůbec mne nešetřili. Nevím, kolikrát jsem ten večer omdlela, jen vím, kdy to bylo poprvé. Položili mne na ponk, pevně svázali do kozelce a řezali policejním pendrekem po celé zadní části, bocích i stehnech. Aspoň se mi podařilo stočit hlavu tak, aby mi ji zakryly vlasy, nechtěla jsem, aby viděli, že brečím. Takže mne asi dost dlouho mlátili, než přišli na to, že jsem v bezvědomí. Kbelík ledové vody mne vrátil do kruté reality a výprask pokračoval dál. Abych si prý srovnala své pokroucené končetiny, zavěsili mne na hák za ruce tak, že jsem měla palečky tak deset čísel nad zemí, ale pod nohy mi dali umývadlo s horkou vodou a na můj ubohý poštěváček zavěsili závaží, které stahovalo mé napjaté tělo dolů. Snažila jsem se udržet nad vodou, ale závaží mi působilo šílenou bolest, takže mé palce končily ve vařící vodě a já znovu v bezvědomí. Vláčeli mne od jednoho mučidla k dalšímu, zcela jsem ztratila pojem o času, střídavě mé trápené tělíčko ponořovali do ledové vody, aby ho zase po chvíli zahřívali horkým voskem. Položili mne na ponk a tělo posunuli tak, aby mi hlava visela dolů, vlasy mi svázali do culíku a pověsili na něj závaží. Zase jsem litovala, že mám dlouhé vlasy, nikdy bych nevěřila, že se dají použít taky jako mučidlo! Ale to jim pořád nestačilo a tak mne začali řezat kabelem přes chodidla. Skučela jsem jako zvíře, ale brzy mi natekla krev do hlavy a já zase omdlela. Následkem baštonády jsem se nedokázala ani postavit, tak mne odtáhli po čtyřech k pověstnému skřipci a zašroubovali asi na dvě hodiny. Byla jsem absolutně nehybná, do maxima roztažená a kompletně přístupná, dělali si se mnou, co chtěli a posmívali se, když jsem taková výborná sportovkyně, proč nebojuji a nedostanu se ven! Bylo zbytečné cokoliv odpovídat, ještě jsem byla natolik při smyslech, že jsem věděla, že by mne hned bili za nedovolené mluvení. Jen jsem tiše plakala, už jsem se za to vůbec nestyděla, ale k prosbám za ukončení nebo přerušení mučení jsem se nesnížila, ačkoliv mne bolelo celé tělo a sil rychle ubývalo, byla jsem rozhodnuta, že musím všechno vydržet. Zatímco si Mirek odskočil domů na večeři (a taky šukání i výprask mé mámy, což nepokrytě naznačil, když mi bolestivě prohmatal prdel a prohodil, že obě Svobodovic kurvy musí mít zadnice fialové), Pán mi taky dal večeři, samozřejmě své semeno a moč, už jsem měla takový hlad, že jsem všechno bez problémů dostala do prázdného žaludku. Romantická večeře v temné místnosti, ozářené jen svíčkami, by jistě byla zajímavá, ale to bych nemohla být přitom nahá a zmučená. Pak mne pán skoro něžně znovu položil na ponk a zaléval voskem, asi jsem při tom hodně řvala, když mi vstrčil do pusy nějaký špinavý hadr (dobře, že jsme neměla s sebou kalhotky!). Rozjařený Mirek se po návratu vyžíval v mém fyzickém i psychickém týrání. Ačkoliv se Pán nade mnou slitoval a po navoskování genitálií mne nechal chvíli ležet na ponku, mému otčímovi se to nelíbilo. Se slovy „Tak velká píča už dostala, tak teď je na řadě malá!“, mne stáhl ze stolu a rozkázal postavit se do pozoru. Dokázala jsem jen stát a opírat se o ponk, když mi nařídil udělat padesát dřepů, věděla jsem, že to je záminka k bití malé kurvičky. Šla jsem do kolen, ale místo zdvihu se svalila na zem, už jsem neovládala své vyčerpané tělo. Z kapsy vytáhl můj silný řemen, který se vůbec nenamáhal mi od pátku vrátit, a začal mne s ním šlehat. Podařilo se mi stočit na bok, takže rány dopadaly hlavně na záda a sedínku. Znovu mi pomohl Pán (ale nikoliv ze soucitu), když vysvětlil Mirkovi, že mne takto zbaví voskových ozdob, zatímco jejích strhávání z kůže je pro čubku daleko bolestivější. Abych byla klidná, přivázali mne ke sloupu a začali na kozách. Levou jsem ještě ustála, při pravé ječela jako siréna, ale můj hlas umlkal, až jsem zase skončila ve spásném bezvědomí… Vůbec si nepamatuji, co se mnou dělali až do chvíle, kdy mne studenou sprchou zbavili posledních zbytků vosku a probrali z mrákot. To už na mne čekal zlatý hřeb mé maturity v mučírně – elektrické křeslo. Bála jsem se i těšila současně. Vypadalo podobně jako na gyndě, usadili mne a pečlivě přikurtovali mnoha popruhy. Vykřikla jsem, když mi nohy roztáhli skoro do přímého úhlu. Měla jsem ji otevřenou jako vrata do kravína a tolikrát trápený a vytahovaný poštěváček tu stál, fialový a zvětšený, a čekal na elektrický výboj. Ovládací zařízení bylo složité a vůbec se nedalo srovnávat s mým ubohým reostatem od akvárka. Několik kontaktů vedlo přímo ke křeslu a pomocí přísavek je umístili na nejcitlivější místa mého ztrápeného tělíčka. Na pyscích, bradavkách i dvorcích, a samozřejmě na hrášku byly zdvojeny, do podpaží a pupíčku dali jen jeden. Pak začali mačkat různé knoflíky, ze začátku to bylo docela příjemné vrčení, chvíli šel proud jen do určité části kontaktů, pak zase do jiných a nakonec dostaly šťávu všechny…Je to jak na vánočním stromku, pomyslela jsem si v době, kdy jsem to dokázala ještě vnímat a vzpomněla si, jak jsme se tenkrát samy dvě s mamkou šťastně objímaly a rozbalovaly dárky…Uteklo půl roku a máma teď asi leží na břiše ve své posteli sama a určitě pláče, zadnice seřezaná dceřiným řetězem ukrutně bolí – a dcera, již několik hodin vysvlečená a připoutaná na křeslo, právě dostává elektrické šoky… začala jsem plakat, nejen kvůli vzpomínce na milovanou maminku, ale hlavně proto, že do mého těla již proudilo daleko více elektřiny než předtím. Rychlé střídání šoků a jejich stále větší intenzita působily velice trýznivou bolest a můj pláč se začal měnit na zvířecí řev… přežila jsem při vědomí i obzvlášť kruté dvojité šoky do poštěváčku, po nichž se mé tělo instinktivně vzepjalo, ale pevnými popruhy bylo opět sraženo do křesla… Vydržela jsem toho o hodně víc než doma (a snad i víc než Vendula), ale všechno se vydržet nedalo. Vyčerpaná sportovkyně už neměla žádné síly a její vědomí se pomalu propadalo do bělostné tmy… Za několik hodin svého zajetí jsem ani jednou neprosila o prominutí nebo snížení trestu. Budu statečná, opakovala jsem si v duchu pořád, i když mne mučili sebevíc…budu statečná, statečná, budu…. Propadávala jsem se pomalu do bílé tmy…
Probrala jsem se k životu ve chvíli, kdy mi v umývárně namáčeli hlavu do vody. Informace, že už je půl dvanácté a pojedeme domů, mi zněla jako rajská hudba. Stejně tak hodnocení, že jsem obstála daleko lépe než Vendula, způsobilo, že jsem hrdě vypjala hruď a na svých profackovaných tvářích vyloudila jakýsi úsměv. Ale pořád jsem byla strašně slabá, s oblékáním mi museli oba mučitelé pomoci, moc jsem ocenila Mirkův rozkaz na oblečení naostro. Halenka i sukně byly ovšem hodně pomačkané, ale studentka oslavující maturitu má právo na opici a následné vyválení se v trávě! Strčili mne do auta a Mirek vezl domů. Cestou mi vykládal plán mé další nejen prázdninové výchovy. Každou středu odpoledne budu ve sklepě zápasit s Vendulou nebo Lucií. Budeme na sobě mít jen spoďáry, vítězka bude mít právo je své sokyni roztrhat a podílet se na jejím dalším mučení. V srpnu nás na týden odvezou do vesnice, kterou dobře zná Vendula. Na cestu smíme mít jen tričko s ramínky a minisukni, už v autě nám dají policejní pouta a na vsi budeme bydlet v opuštěném kravíně, svým vybavením velmi vhodném pro naši výchovu. V září začneme opět chodit do šatny našeho bývalého oddílu před zápasem. Mrskání našich holých prdelí vstoje u stěny bude velice vhodným rozcvičením pro trénované ruce házenkářek. A když to přece jen nepomůže, špatnou náladu po porážce si dívky odreagují výpraskem našich rudých zadků na lavici. Rovněž musím kontaktovat Zoltána a další kluky z dávné základky, abych se řádně omluvila za svévolné opuštění party – nejlépe u Pána ve sklepě, pak půjdeme za tmy do parku. Budu mít jen kraťásky a svléknu je sama, aby to měli kluci snadné. Ukřižování u dubu v zimě bude trvat dvakrát tak dlouho a bude zpestřeno bičováním sto ran důtkami přes kozy… Pochopila jsem, že mé zkoušky dospělosti ještě zdaleka neskončily a musím být vždy připravená a hodně statečná, abych nikdy nebrečela jako malá holka. Naštěstí mamka již spala a tak jsem přijala jen letmou gratulaci v temné předsíni a honem zapadla do pokoje. Strašlivá únava zcela přemohla bolest a já okamžitě usnula a probudila se až v poledne…

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 21 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

lucie whisová napsal

Ach jo. Proč ty povíddky nejsou kračí?

fan napsal

jo taky sem se udělal dvakrát.

Fanda napsal

A co další pokračování???

Lukáš Elznic napsal

Naprosto nejlepší povídky, které tu jsou 😎😎😉😎😎 Budou ještě nějaká pokračování?? 😉

TOPlist