Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Vytoužená sobota

Kategorie: Bisex, Lesbičky
11.10.2016
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 14 hlasů
Loading...

Vytoužená sobota.
Je sobotní ráno a na stolku vedle postele drnčí budík. Dnes je to výjimka, protože Tara nechodí do běžného pracovního procesu s pevně danou pracovní dobou a může si tak ráno přispat. Je noční ptáče, které tráví volný čas dlouho do nocí na internetu, nebo si pouští filmy. Bydlí sama s křečkem. Pracuje, když zaměstnavatelé potřebují. Výhodou je, že ji zaměstnává její přítel Michael ve své stavební firmě a jeho otec , který provozuje restauraci na kraji města. Tara má potencionálního tchána velmi ráda. On je ten, který ji dokáže vždy porozumět a ocenit, tak jako tatínek. Dělá to, co potřebují, většinou agendu spojenou s chodem firem.

Nedávno měla Tara svátek. Sešli se u ní již tradičně rodiče, sestra s manželem a jejich děti, jí milovaná neteřinka a synovec. Přišel i Michael, který přivezl maminku s tatínkem. Dobře ví, že mu to přinese plusové body, protože pokud dojde k nějakému partnerskému konfliktu má zvláště u maminky zastání, zřejmě to bude tím, že na něm vidí hlavně to, že může člověka dobře zajistit, ale jiné jeho vlastnosti na něm vidět nechce. Tara s ní kvůli tomu často bojuje, ale zrovna tak ví, že vnitřně ji má ráda, tak, jak všechny děti své matky.
K jejímu životu jsou ale třeba i city, hodně lásky a to bohužel Michael často opomíjí, jedná s lidmi spíš z pozice síly a dost často jejich návrhy a pocity přehlíží. Je už takový a snad si to ani neuvědomuje. Tara je ale citlivá osůbka s křehkou duší a hlavně vůči ostatním, má velké srdce. Rozdala by se.
Setkání proběhlo oproti očekávání klidně, bez zbytečných narážek, které se občas vyskytují na adresu způsobu jejího života. Není to ale způsobeno jejím chováním, měla bohužel trochu více smůly, než ostatní lidé, hlavně potom od sudičky, která rozdávala zdraví. Ale nestěžuje si, je to bojovnice. Nic není předem prohrané a za to si jí okolí váží. Dětičky se nacpaly sladkostmi a kuřecími řízečky, které Tara pro jistotu připravila, kdyby dostal někdo chuť zakousnout něco masitého. Ví, že tatínek je má rád a ona mu tak dává najevo svoji přízeň, protože ho miluje víc, jak matku. Při odchodu rodiny si s Michaelem řekli, že by se mohli jet projít po jejích, tak milovaných Luhačovicích. Je to krásné lázeňské město, které na ni vždy dýchne zvláštní atmosférou a klidem. Jsou tu vyhlášené restaurační zahrádky, kde je krásný výhled na parky, na lázeňské domy, nebo na kolonádu. Člověk by tu strávil věčnost. Můžete si tu dát mnoho druhů výborné kávy, dortíků a pozorovat lidi kolem, což má Tara ráda. Musí se hlídat, ale nedejte si něco, když se po zahrádce line krásná vůně rozpustné kávy a místní kavárníci mistrně vytvoří na kávě pomocí smetany různé obrazce, od růže počínaje až po srdíčka pro zamilované . A ona zamilovaná je. K svátku Tara dostala od přítele již dříve vyhlídnutý řetízek z chirurgické ocele, který nedávno viděla za výlohou klenotnictví a líbil se jí. Michael překvapil. Běžně nápady na dárky nemá, ale tentokrát si jejího zájmu o řetízek vyjímečně všiml. Možná to bylo právě tím, že se Taře blížil den jmenin a sám žádný originální nápad nevymyslel.
Od včerejšího večera se jí leskne na jejím štíhlém krku a dělá ji ještě hezčí. Sama o sobě říká, že co se týče krásy je spíš průměrná, ale opak je pravdou, má své osobité a nenapodobitelné kouzlo. Jeden její kamarád o ní říká, že je ztělesněním bohyně, ona se kvůli tomu zlobí, protože si tak nepřipadá, ale nechce ho ranit, tak mu to nevymlouvá. On je zatížený na světlovlásky a to Tara splňuje, navíc má krásný souměrný obličej a čistou duši, což je pro něj důležité. Říká Taře, že pokud by byli oba bez partnerů, hned by si ji bez přemýšlení vzal k sobě , již nějaký čas si s ní píše, tak zřejmě ví, o čem mluví. Ví, že by s ní vydržel, jejich znamení Rak a Štír jsou pro sebe jako stvořená. Hodně si navzájem rozumí, až se někdy oba nestačí divit, funguje mezi nimi i jistý druh telepatie, již několikrát se stalo, že si napsali stejnou věc ve stejném čase.Dnes je ale sobota 20.července a má přijít Tary nejlepší kamarádka Simona, která je něco, jako její setra. Chápe ji a vždy vyslechne, mají si obě co říci a jejich rozhovory bývají dlouhé a příjemné, často zasahující do hluboké noci. Simona nemusí jezdit domů, protože Tara vlastní byt 3 +1, takže je kde složit hlavu. Tara má v ložnici velkou manželskou postel, která není využitá, tak bude jen ráda, když Simona zůstane. Často tu probíraly své zážitky ze života a sny, které by chtěly zažít. Simona je krásná žena, blondýnka , vymodelovaná zřejmě sochařem. Je atraktivní jak pro muže, tak pro Taru, obě jsou malinko bi, ale co se týče žen, tak si jsou jedna pro druhou, jiné partnerky nemají, ani nevyhledávají. Někdy se to prostě krásně zvrtne. Tara se na Simonu moc těší. Ještě přejít byt, zda je ještě potřeba něco doladit, uklidit. Po včerejší návštěvě rodiny ale byt důkladně uklidila, takže je třeba zkontrolovat jen nějaké detaily. Jak tak v župánku prochází bytem, říká si, že je zřejmě vše v pořádku. Jde ještě zkontrolovat nejdůležitější místnosti, což jsou toaleta a koupelna. Snad v pořádku, ale v koupelně se jí něco nezdá, uklizeno je sice perfektně, ale něco chybí…co ale?
Už to má! Svíčky přece! Chce mít vše perfektně připraveno, zvláště dnes si přeje, aby Simona zůstala a cítila se tu dobře. Přináší tedy z komory barevné svíčky, které zakoupila v jedné voňavé prodejně květin a dává je kolem vany. Dnes musí ještě dojít pro nějakou květinu na stůl. Ještě, že to nemá daleko. Je pomalu osm hodin a Tara se převléká ze svého černého, nočního saténového prádla do černé sukně, která jí těsně obepíná stehna a bílé halenky, která společně s podprsenkou typu „push“ zdůrazňuje její hrudník. Ví dobře, že zvláště muži toto místo uvádějí mimo zadečku, jako nejvíce sledované místo na ženě a chce se líbit. Dělá jí to dobře, tak jako každé ženě, když muže zaujme.
Vychází z bytu, na schodech potkává sousedy, kteří bydlí nad ní a zběžně se zdraví, spíš ze zdvořilosti, než z přátelství. Většina lidí si v domě žije své životy a nijak zvlášť se se sousedy nebaví, což někomu vyhovuje, ale pro dům to dobré není, když v něm není taková ta soudržnost lidí, která bývala v době jejího dětství. Dnes lidé stále pracují , někam se honí a nemají čas se ještě scházet v domě a být k sobě více přáteli, než jenom sousedy. No zrovna tihle ale Taře nepřirostli, takže se minou, letmo se pozdraví. On se za ní otáčí a sjíždí ji pohledem za současného zabručení jeho manželky. Taře proletí hlavou, jak se soused zrovna nedávno nakláněl nenápadně přes balkon a slintal z něj, když ji viděl opalovat se na svém balkoně nahou. Slizoun. A to si myslela, že bude mít na sluníčku klid a pohodu. Šla by se raději opalovat někam ven do přírody, ale většinou nemá s kým a sama nechce. Stále se kolem dívat, zda ji nějaký šmírák nesleduje a necítí se ani bezpečně, natož se jít beze strachu vykoupat, aby se jí neztratil z kabelky mobil, pracovní notýsek nebo klíče.
Simona bydlí jinde, i když ne daleko, ale je časově velmi vytížená. Proto je ráda, že se konečně domluvily na její dnešní návštěvě. Vychází z domu a nabírá kurz Květinka. Chodí většinou do svého oblíbeného krámku na náměstí, kde je milá paní, která s ní probere, na jakou příležitost má květina být a vybere takovou, která udělá radost. Ona to je totiž docela velká alchymie, vybrat vhodnou květinu k určité příležitosti.
Otvírá dveře obchůdku a dýchne na ni omamná vůně květin, vystavených ve velkých vázách, kterou tak miluje, nebo v kořenáčích, podle toho, o jakou květinu jde. Tara si ale jde pro květinu řezanou. Má ráda zvláště růže, kdyby jí dával muž květiny a chtěl na ni zapůsobit, koupí rudé růže, které leccos napoví. Tím by Taru takzvaně dostal a měl cestu k jejímu srdíčku více otevřenou. Simona je hezká, příjemná rošťanda, která miluje život a užívá si ho plnými doušky, říká, že je třeba život žít a ne jen prožít. Což není to samé. Nemá trvalého partnera a ani to nechce během blízké doby měnit. A že by zájem byl!
Paní Marie, jak se paní v květinářství jmenuje, vybírá růže, napůl ještě poupátka, ale nesmírně krásná, je to sytá oranžová barva, která vystihuje Simonu. Holku krev a mlíko, jak se říká s duší čertíka, která má v sobě navíc velký sexappeal. Barva růží vyjadřuje její já. Paní floristka ví, co nabídnout, ostatně, jako vždy. Kytici jí balí do obalu, kam se dá přidat voda, takže nemusí spěchat domů. Tara platí, poděkuje a odchází. Míjí obchod s výběrovým pitím a uvědomuje si, že spolu naposledy ucucávaly vodku Finlandii Limetku. Vychlazená je exkluzivní. Jde dovnitř. Přibírá i dvě lahve šampusu, kdyby byly chutě v dané chvíli jiné. Jídlo nepřipravuje, je rozhodnutá, že si jako již při jiných příležitostech , objednají Pizzu. Sama si dává s rajčaty a brokolicí, nemá ráda ty syté sýrové. Minule s ní přijel urostlý mladík, který neunikl Simoninu zájmu. Kdyby tenkrát neslíbila večer Taře, není jisté, jak by to dopadlo. Mladík ale vypadal dost vyplašeně, vzal peníze a prchal pryč. Simoně i Taře tím vykouzlil na tvářích nespoutaný smích…Sice se to moc nehodí, nést jako žena tři lahve pití, ještě, že má nenápadnou tašku, Tara dostává chuť na kávu. Jde se tedy posadit na svoji oblíbenou zahrádku na náměstí u kavárny CORSO. Má tu krásný přehled po celém náměstí. Občas je tu i něco k vidění. Mimo důchodců, pospíchajících za slevami v marketech je občas k vidění i nějaký ten pěkně vytvarovaný mužský zadek , upnutý v džínách, vpředu s vyznačeným mužstvím, někdy to až vyvolá krásné šimrání v kalhotkách. Smyslnost je zajímavá a krásná věc, podněcuje lidi k zamyšlení, co by bylo, kdyby…. Potahuje svoji Camelku a vypouští pomalu kouř. Od vedlejšího stolku se na ni upřeně dívá chlap s pleší a významně pomrkává. Další z řady těch, co si doma nevrznou a zkoušejí odchytit nějakou kořist. To ale na Taru neplatí a zvedá na něj po vzoru Italů prostředníček. Chlap zkoprněl a přestal mrkat.
Dnes je ale nějaká ospalá sobota, po náměstí liduprázdno, pobíhá tu jen pár paniček, co nestačily nakoupit v pátek a které musí doma vykrmovat své muže válející se u televize, sledujíce pro ně tak nepochopitelný sport, jako je fotbal. Často ani nevědí, co u přenosu jedí. Což je ale pro některé méně zdatné hospodyňky celkem výhodou.
Tara se zvedá, dává servírce padesátku a odebírá se směrem ke svému domu. Její jehly na střevíčcích klapou po dlažbě,je středem pozornosti a ona to ví.
Je pomalu půl jedenácté a Simona by měla dorazit kolem půl dvanácté. Je nejvyšší čas být doma, ještě se osprchovat a čekat . Tara cítí, jak její napětí stoupá, v těle se ozývají takové ty krásné touhy po Simoně.
Přichází do bytu, růže dává do velké vázy v obývacím pokoji. Pouští tak jako jindy počítač, nezbytnou věc pro její život. Emailová schránka hlásí příchozí poštu. Michael…no to počká, dnes má smůlu. Včera si mne užil až dost, říká si Tara.
Bere do ruky dálkový ovládač hudební věže a zapíná si stanici, kterou s oblibou poslouchá. Již svlečená odchází do sprchy. Rychle se namydlit a rychle smýt pot. Dnes nemůže do vany, aspoň ne před návštěvou, je tam zvyklá být přes hodinu a na to není čas. Ještě na sebe nanést tělové mléko, ponejvíce používá dětskou Niveu, která zaručuje hebkou pokožku a je jí příjemná.
Hotovo. Tak ještě asi dvacet minut. Jde zkontrolovat do kuchyně obložený talíř s nezbytným občerstvením, i když ví, že Simona vždy něco přinese. Zvonek. Začíná jí bušit srdce. Tara jde natěšená otevřít. Jenže za dveřmi je malý Péťa z přízemí, který si občas chodí pro papír do sběru.
Bere si naskládaný balíček letáků a novin a odchází. To ale již Tara slyší po schodišti klapat dámské podpatky, nebo spíš jehly střevíčků. To nemůže být nikdo jiný, než Simona! Naklání se, aby viděla dolů na schodiště a opravdu. Zachází do dveří bytu, aby na ni nebylo vidět, že o Simoně ví a že je celá roztřesená z její přítomnosti a chtíče. Konečně ten správný zvonek !
Otevírá dveře, kde stojí rozzářená Simča, tak jak ji zná. Jde rovnou dovnitř, dává Taře květinu , také růží, krásně sytě žlutých. Obě děvčata se objímají a líbají se. Tara se nechce Simči pustit, tak se na ni těšila ! Až se začala Simča smát, říkaje , však tu budu dnes dlouho, neboj se. Tara září štěstím.
Tara ukazuje na obývací pokoj, ale Simča jde s ní do kuchyně, protože ani Tara jí není lhostejná, sleduje jí při přípravě kávy , sleduje, jak se ladně pohybuje po kuchyni a ptá se, jak se má. Je toho tolik, co jí chce Tara říci, ale najednou neví, čím začít, tak je ze Simči rozrušená. Málem zaměnila cukr se solí. Ještě, že Simča už ví, kde co je a cukr si podává sama, Tara si bere umělé sladidlo.
Holky jdou do obývacího pokoje, Simona sem již položila na konferenční stoleček obložené chlebíčky s uherákem a dietní zákusky. Sama, když chce, dbá na štíhlou linii. Dnes ale ne. Usrkávají rozpustnou kávu.
Začíná maraton vyprávění zážitků a prožitků, které děvčata zažily za dobu, kdy se neviděly. Probírají své zdary, nezdary, trápení se svými protějšky a radosti, které jim daly i kus štěstí a pocitu důležitosti být na tomto světě. O pracovních záležitostech se spolu nebaví, protože by neprobíraly nic jiného.Tara se ptá Simony, jestli chce přinést skleničku sektu, nebo finské vodky. Simona vybírá vodku, protože dobře ví, jak jim minule navodila oběma krásné prožitky.Tara přichází s chromovanou nádobou plnou ledu a v ní láhev Finlandie Limetky. V druhé ruce dvě rovné skleničky, ze kterých se tak dobře vodka upíjí.
Simona si sedla do rozložité sedačky a zve Karolínu k sobě. Na obou je cítit chtíč a touhu. Tara podává Simoně nalitou skleničku, ta si ji vkládá do smyslných rtů, i Tara bere skleničku do úst a polyká prvý doušek tak slastné Limetky. Ledová vodka se mění v ohnivou vodu a rozehřívá tváře a těla děvčat. Navíc je venku horký den, Tara měla otevřené balkonové dveře, aby pustila do místnosti teplo sluníčka. Simona má na sobě přiléhavé kalhoty z pravé kůže, šmrncovní, ale musí v nich být teplo. Ale jak už to v létě bývá, některá rána nejsou z nejteplejších a pro módu se musí něco vytrpět. Tara přejíždí rukou Simoně jednu nohavici, aby se podívala na kvalitu materiálu. Pěkný materiál, ale ona na takovou módu není. Simona říká, já bych si je nekoupila, ale jeden chlápek na dovolené naléhal, tak mu to nebudu přece vymlouvat. Údajně jsou ze žraločí kůže. Obě se tomu zasmály. Tara Simonu zná dlouho a tak ví, že o milence neměla nikdy nouzi , většina ji vyvezla do zajímavých mořských destinací, naposledy do Mexika.
Čas příjemně plyne a holky začínají cítit stoupající vzrušení a zároveň v nich působí rozložená vodka… Simona si svléká kalhoty, byla to otázka času, být v nich v tomto vedru prostě nejde, stejně jsou před sebou zvyklé chodit nahé. Rozepíná si blůzku. Jedna druhé se líbí. Dlouholeté kamarádky a něco navíc. Tara má výhodu, po sprše si na sebe vzala lehký župánek a jinak nic, takže jí tak horko není. Jak má skrčené nohy pod sebe, župánek sjíždí z klína, ukazuje se čárka nad přirozením, Simona, je vidět, že si toho všimla. Nenechalo jí to chladnou. Přisedá více k Taře a začíná ji líbat, ani Tara nezůstává pozadu. Jedna ze druhé svlékají zbytky šatstva. Moc práce jim to nedá.
Konečně nahé. Tara uléhá na sedačku, roztahuje nohy a Simona se nad ní otáčí a zaujímá polohu 69, kde mohou jedna druhé lízat pičku. Obě to mají rády. … Ochutnávat jedna druhou. Pouštějí se do divokého lízání. Obě sténají blahem, Tara jako dráždivější spouští šťávičku dříve, Simona ji slízává svým jazykem, je slyšet slastné zvuky, jak si děvčata dráždí rukou a jazyky klitorisy. Zvláště Simona má krásný velký, který se jen tak nevidí. Výstavní exponát.
Obě se udělají najednou. Dávají si dlouhou pusu, jako by byly dvě Francouzsky. Obě tak i vypadají. Cizokrajně. Jsou krásné, životem krásně vytvarované, obě opálené do hněda a v kontrastu s plavými vlasy je to ta nekrásnější kombinace. Tara má prsa citronového tvaru, velká tak akorát do dívčích rukou. Štíhle boky vévodí oběma děvčatům. Simona byla obdařena o něco více, Taře se její prsa líbí, hlavně, když se jí pohupují u jejích a dotýkají se ztopořenými bradavkami. Krásně to lechtá, až to vyvolává krásné pocity v rozkroku. Tara i Simona jsou lechtivé snad na celém těle, když se k tomu připočítá rozkoš, tak je to nejhezčí pocit, co obě znají. Měly na sebe štěstí, že je dal život dohromady.
Obě si dávají chlebíček, vyhládlo jim, jedna druhou pozoruje a usmívají se, to bylo to, co jim chybělo. Škoda jen, že nemají možnost se scházet více, obě jsou vytížené pracovně a tak sladit volno se podaří jen jednou za delší čas.
Simona bere Taru za ruku a jdou do koupelny. Tara rozsvěcí svíčky, Simona napouští vodu. Masážními proudnicemi vytéká voda, jako z nějakých fontán.
Obě si vlezou do vany, která je velká snad pro tři, čtyři lidi a usedají na stupínky. Voda jim masíruje roztoužená těla a krásně uvolňuje všechny svaly na jejich tělech. Tara sem dala pohotově i lahev s vodkou, tak si obě dají ještě jeden kalíšek před spaním.
Simona bere masážní houbu a masíruje Taře záda. Ta se pod její rukou slastně kroutí a nechá si to líbit, je to tak nádherné. Zajíždí rukou Simoně do lasturky a zkouší, co to udělá. Simona uvolňuje rozkrok a nechá si zajíždět prsty dovnitř. Tara rozehrává koncert prstů, Simona zavírá oči a zrychleně dýchá. To ale již Simona drží v ruce Tařinu pičku a laská ji. Tara se natočí a nechá si zajíždět prsty dovnitř. Obě děvčata se zrychleně prstí a dávají to hlasitými projevy najevo, jak je to dráždí a jak se jim to líbí. Obě za chvíli dosahují dalšího orgasmu. Je čas se omýt a jít si odpočinout. Voda krásně voní po lístcích rudých růží.
Děvčata pomalu vylézají z vany, která se pomalu vypouští, na položené osušky a otírají svá těla, jedna druhou. Obě září štěstím. Vyměňují si polibky a vědí, že ani nic víc nemusejí říkat.
Nahé odcházejí do postele, uléhají a splynou v objetí. To je ta nejhezčí poloha, jak cítit svá rozpálená těla a pozvolna usnout. Obě vědí, že se toto vše bude opakovat i ráno, tak, jak jsou zvyklé při každém setkání. Zavírají oči a pomalu usínají.
Nestranný pozorovatel by řekl, že tu leží dvě bohyně na jednom místě,prostě zázrak.Dvě krásně ukojené ženy, dvě milenky a kamarádky. Co víc si přát ?

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 14 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist