David Pospíšil se na chvíli odvrátil od monitoru počítače, promnul si unavené oči a zívl. Za dnešek už toho měl dost. Bylo po deváté a on stále seděl ve čtrnáctém patře kancelářské budovy a vymýšlel marketingové strategie pro nadcházející kvartál. Všichni jeho spolupracovníci už odešli a on měl pocit, že je v celé budově sám. Měl by toho pro dnešek nechat, stejně maká pro firmu nejvíc ze všech.
Vlastně firmě věnuje veškerý svůj volný čas. Zkusí to dát dohromady zítra.
Vypnul počítač, oblékl si sako a s kufříkem v ruce zamířil chodbou k výtahům. David byl bezesporu workoholik a snažil se firmě zavděčit jak se jen dalo. Cítil, že si zvolené pracovní tempo na něm začíná vybírat daň. Pojede výtahem nebo sejde po schodech, jak si předsevzal? Davidova lenost zvítězila.,,Měl bych se sebou něco dělat,“ pomyslel si, když stisk tlačítko pro přivolání výtahu.
Najednou za sebou uslyšel přibližující se klepání podpatků. Že by nebyl v budově tak sám? Ohlédl se, a uviděl slečnu Vackovou, sekretářku pana ředitele. O slečně Vackové se mezi zaměstnanci říkalo, že je děvka. Šířily se o ní a řediteli drby ale Davida tyhle věci nikdy nezajímaly. Nicméně musel uznat, že je slečna sekretářka kus. Muselo ji být okolo třiceti. Vysoká štíhlá postava, delší blond vlasy a ty nohy… Byla oblečená do šedého kostýmku se sukní, takže všichni zaměstnanci mohli obdivovat její dlouhá, hebká lýtka.
,,Dobrý večer slečno Vacková“ pozdravil slušně David.
,,Dobrý večer pane Pospíšil“, dostalo se mu neméně slušné odpovědi.
Výtah právě přijel a kovově stříbrné dveře se otevřely. David pokynul slečně volnou rukou, že má přednost. Jakmile byli oba uvnitř, stiskl tlačítko pro přízemí a dveře se s minimálním hlukem zavřely. Jednalo se o moderní výtah a tak nebýt slabého hučení, ani by jeho cestující nepoznali, že se dal do pohybu. Žádné trhnutí, až se vám udělalo nevolno od žaludku, jak jsou mnozí zvyklí ze starších panelákových modelů. David byl zvyklí, že cesta ze čtrnáctého patra trvá okolo dvanácti vteřin a přišlo mu hloupé, tento čas nevyužít.
,,Myslel jsem, že jsem v budově sám. Vy pracujete tak dlouho?“
,,Ne, běžně ne, ale pan ředitel mě pověřil nějakými úkoly a zítra ráno to už musí být hotové.“
Davidovi se jeho spolucestující, se kterou přišel do kontaktu poprvé, líbila. Nezdála se mu vůbec arogantní, naopak působila mile.
21:30
David se podíval na hodinky. Cesta dolů se mu zdála být už nějak dlouhá.
,,Neměli bysme být už dole?´´, zeptala se slečna, právě když se mu hlavou vznášela stejná otázka.
,,Ano jedeme nějak pomalu´´ odpověděl David.
Na chvíli se oba odmlčeli. David odhrnul rukáv saka a znovu pohlédl na hodinky.Zjistil, že od jeho posledního kouknutí uplynulo už skoro 30 vteřin. Od pohledu na ciferník ho odtrhla až jeho společnice, když se zeptala, zda se vůbec rozjeli? Bohužel, výtah nebyl opatřen displejem, který by ukazoval, v kolikátém patře se nachází. Byl zde jen takový, který ukazoval směr jízdy a právě na něm byla červená šipka směřující dolů. Davida napadlo, otevřít stropní nouzový otvor a zjistit, co vlastně kabina v šachtě dělá. Mladá sekretářka jej v jeho počínání pozorovala se zjevným rozrušením v obličeji. David se natáhl a otevřel kryt. V šachtě byla poměrně tma ale šlo jasně rozpoznat míhající se dveře. Nebylo pochyb. Výtah jel dolů a to obvyklou rychlostí.
,,Vidíte, všechno je v pořádku. Nevím, co se dělo prvně, ale teď už jedeme normálně´´, řekl uklidňujícím hlasem David a dál sledoval ubíhající cestu.
21:34
,,To nejni možný! To sakra nejni možný,´´ spustil rozladěným hlasem, v němž šlo zaslechnout údiv, stejně tak, jako strach z neznáma. Oba nemohli uvěřit tomu, co se děje. Jejich cesta čtrnácti patry trvala již 6 minut a výtah evidentně pracoval tak, jak měl. Aby toho nebylo málo, jejich telefony byly zcela bez signálu. Ani spojení přes výtahový telefon se nedařilo navázat. A tak jediné, s čím se museli spokojit, bylo mačkání zvonku. Zvonek hlasitě zvonil, ale pomoc nikde. Po stisknutí ostatních zbylých tlačítek, včetně tlačítka stop se nedělo vůbec nic.
23:03
Adéla a David sedí na podlaze vedle sebe. Sundali si své nejsvrchnější díly oděvů, které jim nyní slouží jako měkké podložky. Již zanechali veškerých marných snah se svojí situací něco udělat. Nebylo co. David dokonce vylezl na střechu výtahu a hmatem si zkusil, že kabina opravdu směřuje dolů. Byl na střeše několik minut a za tu dobu výtah sjel asi pěti sty patry! V pohledu nahoru se zračilo nekonečno.
Zažili si také krizi, kdy rozmlátili ovládací panel a zběsile bouchali do dveří. Adéla začala plakat. Že tu prý zemřou. David ji začal utěšovat a pomohlo to. Po chvilce si už oba tikali a vyprávěli o svých životech. David se dozvěděl, že ředitel Adélu sexuálně obtěžuje a že ona je z jeho počínání tak nešťastná, že uvažuje o odchodu z firmy. Dozvěděl se veškeré detaily a doporučil Adéle, aby na něho bez jakéhokoli rozmýšlení podala trestní oznámení. Tedy pokud se odsud někdy dostanou. David na oplátku vyprávěl o svém životě. Že je vlastně nespokojený, že strádá. Až nyní si David uvědomil, že takový život vlastně vést nechce.
Bylo jim spolu tak dobře, jak čas plynul. Oba zapomněli, že se děje co se děje . Najednou ve svém rozhovoru ustali. Každý čekal, co řekne ten druhý. Dívali se na sebe a…, těžko říct, kdo udělal první krok, ale začali se vášnivě líbat. Alespoň jim to čekání na smrt lépe uteče, pomyslel si David a začal se rukou věnovat Adéliným hladkým lýtkům. Po několika dlouhých minutách, co se jejich vlhké jazyky proplétaly, silně vzrušená Adéla usoudila, že je na čase začít se svlékat.
Čerství milenci před sebe poklekli a začali si svlékat košile. Po jejich sundání se v případě Davida objevila lehce chlupatá hruď a v případě Adély dva naducané kopečky, zatím pevně svírané fialovou podprsenkou. Teprve po jejím odstranění je David mohl obdivovat v plné kráse. Krátce se s nimi polaskal a poté se před klečící Ženu postavil. Jeho výtahová milenka na nic nečekala, vyndala jeho naběhlý penis a počala jej profesionálně kouřit. Obzvláště se věnovala tmavě fialovému žaludu, jenž rty pevně svírala. David však musel její počínání přerušit, neboť nechybělo mnoho a udělal by se, a to zatím nechtěl.
Zklamané Adéle tedy nezbylo nic jiného, než dopřát Davidovi oddych tím, že si k němu stoupne zády a začne si provokativně sundavat sukni. Kousek po kousku se tak naskýtal pohled na její pevný zadeček, krytý už jen tangy. David jí nejdříve něžně a poté čím dál zuřivěji líbal a roztahoval prdelku. Adéla se mezitím oběma rukama přidržovala stěny a slastně zakláněla hlavu. Stáhl jí tanga dolů, k podpatkům jejích černých lodiček.
Adéla vyšpulila zadeček a dala nohy více od sebe.
,,Mrdej mě,“ poručila si.
,,Tak ty chceš omrdat? Dobře, omrdám tě!“ odpověděl David a zabořil pomalu penis do vagíny. Přidržoval si svou milenku za boky a zrychlil tempo přírazů. Kabinou i výtahovou šachtou se ozývalo mlaskání a sténání. Když už opět hrozilo, že se David udělá, přestal s přirážením, chytil Adélu lehce pod krkem a přitáhl si ji blíže k sobě, aby mohl líbat její krček.
,,Nechtěla bys být teď nahoře?´´
,,Tak jo, moc ráda.´´
Uvězněný pár se přesunul na zem. David musel mít mírně pokrčené nohy, jinak by se do omezeného prostoru nevešel. po chvilce oddechu, kterou David dostal a která byla vykoupena lízáním kundičky, si Adéla zavedla pulzující penis do jeskyňky a lehce na něho dosedla. Zatínala nehty do mužových ramen a zrychlovala tempo. Vyzkoušela několik obměn ale nakonec zůstala v té nejpohodlnější, totiž v pokleku. David si ji přidržoval za boky a pozoroval její pohupující se kozičky a rozevláté vlasy.
Adély se zmocnil orgasmus. Přestala přirážet a jen se zavřenýma očima nahlas sténala. To byla pravá chvíle pro doposud pasivně ležícího muže. Začal rychle odspodu mrdat a záhy projela jeho penisem příjemná orgasmická křeč. Vystříkaná Adéla se na svého milence sesunula a oba odpočívali. Když v tom se náhle dveře výtahu otevřely. Ležící pár pohlédl ven a spatřil překvapený obličej u recepce sedícího vrátného.
Kokot napsal
Další díl – trojka s recepčním. Ohh