Seděla jsem ve výslechové místnosti. Pohled jsem nepřítomně upírala na protější zeď a ruce měla křečovitě sevřené v klíně. Šedé stěny na mě moc dobře nepůsobily, nejraději bych už byla na čerstvém vzduchu. Občas jsem se slabě otřásla při vzpomínce na událost z minulého týdne, kvůli které jsem vlastně tady...
číst více
Bylo zjevně brzké ráno. Odhaduju to tak na druhou až třetí hodinu ranní. Šel jsem z jednoho dost ošemetného pajzlu, dost podnapilý, plný touhy, plný bezvládnosti, prostě plný chlastu. Už dávno jsem měl ležet vedle mé ženy, šoustat ji, dívat se ji do očí, držet ji jemně za krk a pumovitou rychlostí do ní vrážet svoje péro. Tohle mi taky během mé cesty domů neustále běhalo hlavou. Z jedné strany na druhou, z druhé strany na třetí. Mumlání a škrábání podrážek v brzkém ránu soboty. Tak trochu klasika.
číst více
