Čekal mě první ročník na vysoké škole a v úvodním kole mi neuznali ubytování na koleji, kde jsem chtěla být se svou kamarádkou ze střední. Musela jsem proto podávat odvolání a čekat na vyhodnocení, byla jsem z toho skoro na prášky… No nakonec mi přidělili místo na jiné koleji s jinou spolubydlící. No co se dalo dělat, škola začala a já byla ráda, že na poslední chvíli bydlím. To jsem ovšem ještě netušila, že za dva měsíce odtud budu právě kvůli této nové spolubydlící utíkat, až se mi bude prášit za patami.
číst více
Bylo krásné letní ráno...a já se pomalounku začala připravovat na odpoledne...už dlouho jsme na to oba dva (já a můj přítel) připravovali...přišel ten pravý čas kdy už jsme oba byli připraveni na naše společné první milování.Nejmíň tisíckrát jsem se sprchovala...voněla a natírala nádherně vonícím višňovým krémem...který mýho miláčka vždyky tak moc vzrušoval...za necelé dvě hodinky jsem byla připravená a voňavá.
číst více
Když nastoupila jako inspicientka, ihned ji uchvátilo vše, co nějak souviselo s divadlem. Vůně staré opony a fundusu, kde ležely dlouhá léta odložené předměty, tak či onak související s historií divadla, desítky vybledlých kostýmů, paruky, obří loutky, uniformy a rozmanité podivné přípravky, připevněné provazy s kladkami, táhnoucími se kamsi vysoko nad portál.
číst více
Myslel jsem si, že to půjde krásně a hladce, ale nakonec to tak vůbec nebylo. Jo, je zajímavé, jak holky i ženy všech věkových kategorií dokážou klamat tělem a nakonec se v nich skrývá něco úplně jiného. Stejně tak to bylo v případě Veroniky. Seznámil jsem se s ní na nějaké párty, už si přesně nepamatuju, co se slavilo. Na první pohled se mi zalíbila tím, jak byla neuvěřitelně temperamentní a živá. Neustále se smála, v očích jí to jen hrálo, a když se pustila do tance, tak to vypadalo, že si to užívá jako nic jiného na světě.
číst více
Zrovna jsem likvidoval následky po honění, když jsem se definitivně rozhodl. Vzrušovala mě představa, že onanuju před nějakou holkou. Ta představa ale vždy odezněla spolu s orgasmem. Nakonec jsem byl rád, že je po všem, a že mě u toho nikdo neviděl. Tentokrát to ale bylo jiné. Vystříkal jsem se, a pořád jsem si říkal, že bych to měl zkusit.
číst více
Takže zase se ženu jak šílenec na víkend domů. Posvištím si to pěkně vlakem směrem na východ, sotva to ale bude do „teplejch“ krajin, že. Ten nechutnej maglajz na nádraží mě vždycky odrovná v první minutě. A je to tady znova. Každej tejden to samý. Do hajzlu. Zástup upocenejch lidí, přičemž jeden po druhým se postupně nasírá na zpomalenou pokladní nebo spíš lépe řečeno na kyselou fousatou babiznu, která si snad plete kasu v pátek odpoledne s informacema v neděli dopoledne, nebo co! No sakra!
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více
Paráda, tak jsem se tenhle tejden stihla po odpolednech jen tak poflakovat po obchodech a zavítala jsem taky do mýho oblíbenýho ‘Spodního prádla’, a co by člověk netušil… čekal tam na mě krásnej (pro mě dosud naprosto neznámej) úlovek! Když jsem vešla, tak kromě stálýho doprodeje miniaturních bikin zas nic tak novýho, ale co mě zaujalo, byl nějakej novej věšák v rohu. Pokud jsem si dobře pamatovala, tak tam minule ještě nestál.
číst více
