Když mi po autohavárii, kdy jsem měla ošklivou trojnásobnou zlomeninu stehenní kosti navrhl lékař lázně, odmítala jsem. Kromě nepatrného kulhání jsem byla v pořádku. Ale můj manžel mě přemlouval tak dlouho, až jsem podlehla. Jen jsem nevěděla jak vydržím ten měsíční sexuální půst. Trochu jsem Pavla podezírala, že se mě rád zbaví, protože říkával, že ten můj sexuální apetit ho jednou zabije. Já musela mít sex denně, protože to by zase zabilo mě. Jasně, že když byl Pavel na služebce, musela jsem vydržet, nikdy jsem mu nevěrná nebyla.
číst více
Stojím před tabulí která má směřovat návštěvníky finančního úřadu do jednotlivých oddělení, a začínají se mi trochu třást kolena. V kapse mám dopis, v obálce s červeným pruhem. Je to předvolání ke kontrole účetnictví mojí firmy. Jak vznešeně napsané pozvání, ale ve skutečnosti přece oni musí vědět, že jsem jenom já, drobný český živnostník, a moje účetnictví za pět let dozadu, se vleze do pěti velkých šanonů, které vleču sebou. Mám se dnes dostavit do kontrolního oddělení, nebo …a následuje výčet sankcí, které mi hrozí.
číst více
Začalo to jako romantický večer ve dvou. Pozval jsem Lenku na večeři a ona přijala. Příjemná restaurace, příjemná hudba, dobré jídlo, dobré vínko. Vše bylo moc hezké, slibné a Lenka děsně sexy. Pod přiléhavými šaty byly vidět obrysy krajkového prádla. Celý večer jsem z ní nespustil oči a doufal, že přijme i následné pozvání ke mně domů. Nebyla proti, což potěšilo nejen mě, ale i mého věčně nadrženého parťáka, který už se v kalhotách stavěl do bojové pohotovosti.
číst více
Docela rád zajdu po práci na jedno orosené do jedné restauračky nedaleko práce. Je tam fajn útulno, odpoledne klídek a hlavně tam obsluhuje moc krásná servírka. Takové, jak se říká, poupě v rozpuku. Nastoupila zřejmě hned po vyučení, protože se chvíli rozkoukávala a vždy znervózněla při mých lichotkách.
číst více
Potkala jsem ho v metru. Hledala jsem tu dobu někoho k sobě a on byl zrovna můj typ. O dost starší a zřejmě zkušený.
Začal po mně pokukovat a já mu ty jeho pohledy vracela. Bylo jasné, že se mu opravdu líbím a pohled na moje. ňadra, deroucí se z jemné látky ven, ho asi vzrušoval, protože se mu v kalhotách začala dělat boule. Oba jsme vystoupili na Kačerově a zůstali stát na stanici autobusů. Už se na mne díval zcela nezakrytě a já jen čekala, kdy mne osloví.
číst více
Od návštěvy pojišťovací agentky uplynuly dva dny, tedy spíše dvě noci. Čekal jsem na ní marně, už se neobjevila, ač jsem čekal každý večer, zda se alespoň neozve. Měl jsem jen datum na vizitce, které slibovalo další setkání za pár dnů. Uplynul víkend, přišel nedělní večer. Poslední večer, kdy se člověk může trošku vyspat, aby přežil následující pracovní týden.
číst více
Dálkový autobus se řítil širokou asfaltkou k Brnu. D Když jsem nastoupil v Újezdu, zaujal jsem sedadlo za nějakou blondýnkou, neměla víc než dvacet, bylo na ní vidět, že jede už dlouho.
Napolo ležela na sedadle, měla ho poklopené, zatímco to k oknu bylo v normální poloze, vzniklou mezerou jsem : viděl její ňadra, která napínala halenku s rozepnutým knoflíčkem u výstřihu, nohy v riflích měla šikmo na rantlu plechové stěny, dost rozevřené, pravou ruku měla položenou na ňadrech a levá visela do klína, pospávala.
číst více
Paráda, tak jsem se tenhle tejden stihla po odpolednech jen tak poflakovat po obchodech a zavítala jsem taky do mýho oblíbenýho ‘Spodního prádla’, a co by člověk netušil… čekal tam na mě krásnej (pro mě dosud naprosto neznámej) úlovek! Když jsem vešla, tak kromě stálýho doprodeje miniaturních bikin zas nic tak novýho, ale co mě zaujalo, byl nějakej novej věšák v rohu. Pokud jsem si dobře pamatovala, tak tam minule ještě nestál.
číst více
„Už to přichází! Dělej, kurňa, dělej, Aneto tak kruci dělej!“, řval na mě Vlado. Ze středu ke kraji jezdil těžkými dlouhými závěsy, které normálně každý večer zakrývaly delší prosklenou stěnu obýváku, a přitom skučel jak divokej pes. Venku se strhávalo na obrovskou bouřku, všude se setmělo a v kuchyni u linky mi blikavě skomíralo světlo. Ve vzduchu bylo cítit vlhko a nepříjemné napětí, z kterého mi běhal mráz po zádech. A z Vlada mi běhal taky.
číst více
Šel jsem za ní pěšinou k vysokému, převážně smrkovému lesu. Hluboký úvoz nás zavedl k úbočí kopce s červenou čepicí rozhledny na vrcholu. Po chvíli se nám otevřel výhled do údolí s domkem, obklopeným rozsáhlým ovocným sadem."Může to být i váš domov, pokud se s mamkou dohodnete," pronesla dívka, pohodila hlavou a její dlouhé, slámově žluté vlasy se leskle zavlnily. "Dluhy nemáme, co vyděláme, stačí na slušné živobytí. Nehledáme tedy živitele." "Neurážejte mě, Kláro," řekl sem na to.
číst více
