Potkala jsem ho v metru. Hledala jsem tu dobu někoho k sobě a on byl zrovna můj typ. O dost starší a zřejmě zkušený.
Začal po mně pokukovat a já mu ty jeho pohledy vracela. Bylo jasné, že se mu opravdu líbím a pohled na moje. ňadra, deroucí se z jemné látky ven, ho asi vzrušoval, protože se mu v kalhotách začala dělat boule. Oba jsme vystoupili na Kačerově a zůstali stát na stanici autobusů. Už se na mne díval zcela nezakrytě a já jen čekala, kdy mne osloví.
číst více
Patrik a Karolína pocházeli z velice bohaté rodiny a jejich dětství se neslo ve znamení splnění každého přání. Vyrůstali v luxusu, co chtěli, toho se jim dostalo, stačilo jen říct: To chci! Odmala se stýkali se členy té nejvybranější společnosti, uměly se chovat i poroučet sluhům. Pak se ale stalo, že když jim bylo sedmnáct let, jejich matce diagnostikovali rakovinu v pokročilém stádiu. Její umírání bylo rychle, během několika měsíců odešla ze světa. Její poslední vůle, kterou Patrikovi a Karolíně zanechala, byla ale velice zajímavá.
číst více
Svůj druhý život jsem začala žít po rozvodu po třicetiletém manželství. Bylo mi 52 let, byla jsem sice trošku baculka, ale s celkem ještě slušně rostlými prsy č. 6 a hlavně stále velkou chutí na sex v jakékoliv podobě. Proto jsem nedovedla pochopit, že si manžel našel jinou, protože v sexu si rozhodně nemohl stěžovat i když u rozvodu ze mne udělal neschopnou frigidku.
číst více
Blížila se pátá hodina odpolední, a venku už se začínalo smrákat. Znáte to, březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Nejlepší čas něco upíct, obzvlášť když má na velikonoční pondělí přijít ta sousedovic banda koledníků, Standa s malým Pepíkem, Richard s velkým Jaromírem, šilhavej Jožin z vedlejší vesnice a starej vožrala Břetislav. A možná i další, jako třeba malá Adélka. Z tý jediný mě aspoň nebolí prdel, když koleduje. No nic.
číst více
Bola sobota ráno. Do izby mi cez závesy presvitali slnečné lúče. S veľkým zívnutím som sa zdvihla a pozrela som na hodinky. Bolo niečo po 9. hodine. Unavene som vyšla z postele a zamierila som do kuchyne.Spravila som si silnú kávu a k tomu som si dala nejaké keksy. V dome bolo nezvyčajné ticho,dokonca až také, že by som ho nazvala ,,tichom pred búrkou”.
číst více
Když jsme přišla na kolej z naší malé vesnice, byla jsem vyjukaná jako zajíc. Pokoj jsem sdílela s Anetou, která sice byla také z vesnice, ale byla průbojná, stále veselá a kamarádská, zatím co já byla plachá, stále zadumaná a třesoucí se, zda studium zvládnu. Když asi po týdnu přivedla Aneta na pokoj 3 kluky z vyšších ročníků a každý držel v ruce flašku šampaňského třásla jsem se strachy, aby nás nevyhmátla recepční a nejela jsem šupem zpátky domů.
číst více
Nevím co mám dělat,jsem už tak šíleně nadržená, až mě z toho všeho, kundička bolí, pár měsíců bez chlapa udělalo své a navíc už nejsem nejmladší,takže najít si nějakou známost, jen tak na jednu noc, není tak jednoduché. Musím nějak zahnat myšlenky na sex. Celý týden pršelo, tak jsem vyrazila do lesa na houby, bylo krásné vlahé ráno. Hodinu jsem se brouzdala lesem s plným košíkem, když jsem uslyšela nějakou hudbu, vydala jsem se směrem k těm tonům.
číst více
Od návštěvy pojišťovací agentky uplynuly dva dny, tedy spíše dvě noci. Čekal jsem na ní marně, už se neobjevila, ač jsem čekal každý večer, zda se alespoň neozve. Měl jsem jen datum na vizitce, které slibovalo další setkání za pár dnů. Uplynul víkend, přišel nedělní večer. Poslední večer, kdy se člověk může trošku vyspat, aby přežil následující pracovní týden.
číst více
Blížily se mé 45. narozeniny a já se rozhodla dát si netradiční dárek. Byla jsem skoro rok rozvedená a šíleně sexuálně strádala. Já, která jsem sex musela mít denně (přesto manžel obdělával svou mladičkou sekretářku až mu sdělila, že s ním čeká dítě, a protože já jsem byla neplodná, asi to i uvítal) jsem se nespokojila s tím, že mě příležitostně ošukal na stole v kanceláři můj starší ženatý kolega, když mu zrovna ta jeho nepřidržela a proto jsem se rozhodla podat inzerát, kde jsem sdělila, že jsem ochotná za kvalitní sex dokonce i zaplatit.
číst více
Byl to takovej normální běžnej den. Právě jsem se vracela z práce. Dneska to ale bylo mnohem dřív než jindy, protože jsem potřebovala rychle domů hodit pracovní věci, převlíknout se z nepohodlnýho formálního kostýmku do civilu a zařídit ještě pár věcí ve městě, než všude kolem šestý zavřou. Docela jsem pospíchala, proto se mi ani nechtělo vycházet do toho blbýho sedmýho patra pešky.
číst více