Když se daří, tak se daří ! vykřikl můj nejlepší kámoš Radek, když dalekohledem sledoval chlápka co chodil už delší čas prcat mou mladou mámu (tedy nevlastní), když můj naivní fotřík vydělávám penízky v Německu, aby té šoustavé pichně koupil její vysněný autíčko, ale že já toužím po skútru nebral na vědomí. To že Danielu budeme sledovat a pak jí přimějeme být nám po vůli, pokud nebude chtít, aby se to táta dozveděl vymyslel Radek.
číst více
Miluju penisy, vocasy, péra nebo jak se jim všelijak říká, těm brkům semenonosnejm, no prostě tyhle nástroje doslova zbožňuju! Tu jejich pevnost, tvrdost a výkonnost… ten pocit, když pořádnýmu chlapovi svlíkám kalhoty a vytahuju mu ho na světlo boží… no to se nedá ničím na světě nahradit! No ano, je to přímo boží! Absolutní rozkoš! A k tomu všemu mě dost fascinuje ta různost penisoidních tvarů a velikostí…
V příštím životě chci bejt chlap, v tom mám jasno. Rozhodla jsem se tak už dávno, když jsem měla to štěstí okusit prvního samce.
číst více
Jednou večer jsme se domluvili s mojí kamarádkou Jančou, že si pořádně zasouložíme. S mým kámošem jsme si postavili takovou chatku a říkáme tomu vila. Jednou v neděli u nás v hospůdce se mě zeptala, jestli by jsme si nešli dát sex se vším všudy. Samozřejmě jsem jí odpověděl, že chci a to strašně moc! Bylo na ní vidět, že je nadržená, takže ji to potěšilo, a jak! Domluvili jsme se, že já tam půjdu a ona za mnou přijde za chilku, aby to našim kamarádům nebylo hned jasné.
číst více
Bylo mi 16, když se to stalo. Máme dobré vztahy s naší sousedkou paní Horovou (55 letá paní), a proto když někam odjížděla, dostal sem za úkol postarat se o její zvířectvo a zalívat květiny. Jednou odjela za svými příbuznými, a tak sem nastoupil a staral se jí o domov. Chodil sem tam denně celý týden. Když sem tam šel poslední den, čekalo na mě velké překvapení.
číst více
Rok 2206. Kdybych vyšel na ulici, mohl bych mít žen, kolik budu chtít. Nemůžu. Mezi ženami by se strhla hysterie. Navíc z nařízení vlády těch málo mužů, co na planetě zbylo, musí v zájmu zachování lidstva 2 x týdně na pravidelné odběry semene a plýtvání spermatem při pohlavním styku je tvrdě trestáno. I když je odsemeňovací procedura moc příjemná, přece jen opravdový sex to nahradit nemůže. Tedy alespoň myslím, nikdy jsem ho nezažil.
číst více
Kamaráde, tak to jsi přepískl, říkal jsem si v duchu. Ocitl jsem se totiž na oslavě kolegových narozenin. Bylo mu 25 a jeho hosté patřili do jeho věkové skupiny a já „starý kořen“ měl oslavit za dva roky čtyřicátiny. Oslava to byla bujará a já alespoň pozoroval ta nádherná mladá tělíčka přítomných holčinek co v opilosti ztrácely zábrany a ochotně je nabízelo přítomným mladíkům, kteří toho samozřejmě využívali a odváděli si je na odlehlá místa, kde prováděli ty neřestné ale nádherné věci, které jsem už já skoro půl roku postrádal.
číst více
Už dlouho jsem neměla v kundě mužský ocas a protahování mé nadržené píči několika umělými ocasy už mne nebavilo. Stále si brousím zoubky na svého souseda, od kterého odešla přítelkyně, když se jednou nečekaně vrátila domů a v její posteli se válela nějaká nadržená kurvička. Od té doby Pavel – můj soused omrdával mnoho čubiček, kterým to asi moc dobře dělal, neboť jsem přes zeď několikrát slyšela jejich výkřiky .
číst více
Mrknul jsem na ni. Ona mrkla na mne. Nebylo vůbec zapotřebí cokoli dašího udělat. Zvedli jsme se ze židlí od stolů. Ona šla první, já za ní. Venku bezeslov jsem ji chytil za ruku. Stiskla ji pevně a stejným krokem jsme odkráčeli za nejbližší budovu. Byly tam schůdky s betonovými širokými nízkými zídkami, jako zábradlí. Postavili jsme se před ně a já se opřel o zídku.
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více
Žádná bouračka není příjemná. Tentokrát to malinko zavánělo, ale měl jsem štěstí v neštěstí. Odnesla to jen noha a tak teď ležím v nemocnici a kosti mi srůstají v sádrovém krunýři. Modřiny a odřeniny rychle mizí a pomalu se zase začínám cítit jako chlap a ne jako zmuchlaná čtvrtka papíru.
Po dalších pár dnech se i ocas začal probouzet k životu, z čehož mám radost, protože okukování sličných sestřiček je prakticky jediná příjemná činnost, která se dá provozovat, když ležíte ve špitále.
číst více