Byla hluboká noc. Za oknem klidně zářil měsíc a svými paprsky barvy stříbra ozařoval plochu pokoje. Na první pohled v něm nebylo nic zvláštního. Dvě lůžka, každé na jiné straně pokoje, na každém jedno tělo. Bratr a sestra. Jejich stáří se lišilo o čtyři minuty. Před šestnácti lety totiž přišli na svět jako dvojčata. Vyrůstali spolu v naprosté shodě a sourozenecké hádky u nich neměly místo, jak tomu bylo v jiných případech. Nikomu se to nezdálo divné, proč také. Byl to prostě zářný příklad dobré výchovy. Nikoho by nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Ivan ležel na zádech, byl vzhůru a naslouchal jejímu pravidelnému oddechování.
číst více
Měl jsem za sebou sedmnácté narozeniny, když náhle zemřela máma. Myslel jsem si, že se s tátou měli rádi, ale asi ne, když si táta asi po měsíci přivedl domů jednou v noci pěknou štětku. Dělali pěkný kravál, takže jsem už do rána neusnul a jen slyšel výkřiky, steny, funění, chrčení a já nevím co všechno vycházelo z ložnice. Pak jsem asi musel na chvíli usnout a probudila mne potřeba vyprázdnit močák. Vykonal jsem potřebu a chtěl si jít opláchnout ruce do koupelny.
číst více
Měla jsem namířeno za svým pánem domů. Já, šestadvacetiletá Monika, jeho poslušná otrokyně. Byla mi trochu zima, a to jsem se mohla obléknout úplně normálně. Můj pán totiž uznal, že v listopadu už je na můj běžný oblek zima, a tak jeho jediným požadavkem bylo, abych si vlasy vyčesala vysoko do hladkého lesklého culíku. Bylo mi jasné, proč chce, abych se tak učesala – aby mě za vlasy mohl pohodlně držet, až bude přirážet zezadu.
číst více
Diskotéka byla v plném proudu a já usrkávala kolu s rumem a byla jsem pěkně naštvaná. Gábina, která mne sem vytáhla se před chvílí vytratila s klukem, kterého sbalila a teď už se asi někde v parku líbali, ne-li něco víc.
Ahoj, můžu si přisednout zakřičel nade mnou kluk, aby překřičel ten vřískot, který zde byl. Nebyl to pro mne neznámý kluk, jmenoval se Marek a právě když já končila základku on maturoval na gymplu, který sídlil vedle v budově.
číst více
Jakmile se za posledním opozdilcem zabouchly dveře, spadlo ze mě veškeré napětí. Poté se dal autobus do pohybu. Konečně jsem odjížděla z téhle země, konečně končila má „dovolená“. Kdyby mi někdo před pár týdny řekl, co tady zažiju, upřímně bych se mu vysmála do obličeje. Jenže teď, po tom všem, co se stalo, ani nevím, které mé já se vlastně vrací domů.
číst více
„Ne že se mi budeš dívat pod sukni.“ posadila se přede mne Terezka s nohama cudně u sebe.
„Ale no tak. Tery to bys mě neudělala.“ Rukou jsem zabloudil na terčino levé lýtko, které jsem zlehka hladil, „Koukni se na Denisu, jak má vyzívavě roztažené nohy. Jak jí ty slušivé tyrkysové šaty obepínají půlky. Bože ona snad nemá kalhotky.“ Nachal jsem terčino lýtko a pospíchal k Denise.
číst více
Byl pátek odpoledne a já jsem právě nastoupila službu na pohotovosti. Čekalo mě čtyřiadvacet perných hodin, a to po celém týdnu práce. Zkrátka ne zrovna pěkná vyhlídka. A taky to začalo hned. Zvečera volali z blízkého utečeneckého tábora, že tam mají nemocného.
číst více
Paní Helena už od revoluce pracovala v jedné soukromé firmě. Její majitel chytil příležitost za pačesy a podnikání se mu celkem dařilo od začátku, takže si mohl dovolit udržet stavy zaměstnanců a dokonce přes dvacet let zaměstnávat Helenu. V jiných firmách by jí taktně naznačili, že když překročila padesátku, už není dostatečně atraktivní, a pak by ji vyhodili.
číst více
Iveta fňukala a nevěděla, co má dělat. Před půl hodinou nezvládla řízení svého malého autíčka a v dramatickém smyku to napálila do nějakého billboardu na kraji silnice. Promáčkla si kapotu vpředu a připadalo jí, že už auto nebude v životě jezdit. Jí se naštěstí vůbec nic nestalo, neměla na sobě ani škrábnutí. Ale netušila, co se v takových situacích má dělat, a tak zavolala policisty, kteří před chvilkou dorazili a obhlíželi místo nehody.
číst více
Bylo něco málo minut po půlnoci. Vracel jsem se z volejbalu, který jsme jako vždy zakončili v naší hospůdce a cloumal mnou vztek. Byl jsem domluven se svou přítelkyní Denisou, že půjdeme k ní, ale nakonec se vymluvila , že prý k nim přijela návštěva. Moc jsem jí nevěřil, protože mi dokonce odmítla u vchodu kam jsem jí doprovodil vykouřit péro, což jinak činila vždy ráda a s potěšením a podezíral jsem jí, že má zase jiného nabíječe.
číst více
