Jednou odpoledne, zrovna jsem odcházel z práce, jsem dostal pozvánku od kamarádů na jednovečerní akcičku. Přivátal jsem to s radostí, protože už to bylo celkem dlouho co jsem něco takového podnikl a navíc oznámená sestava lidí předurčovala, že půjde o akci velice vydařenou.
Sraz byl domluvený na 20 hodinu v bytě Jany. Zrovna ho koupili s přítelem, prý taky dobrý týpek, a šlo o opravdu pěknou novostavbu v Brně. Spolu s nimi měla dorazit i Klára za což jsem byl více než rád.
číst více
Honza se vydal na procházku, aby si odpočinul od své celodenní tvrdé práce. Den se příjemně ochladil a slunce už se sklonilo nizoučko k obzoru. Prosvítalo mezi stromy v lese, čmeláci bzučeli a byl to přímo idylický letní podvečer. Honzu bolely svaly, od rána se oháněl vidlemi, lopatou a sekerou. Cítil pronikavý pach svého potu a viděl, jak se mu na vypracovaných svalech na pažích usadila vrstva špíny. Jeho kroky proto mířily k malému lesnímu jezírku, aby se tam opláchl, trochu si zaplaval a osvěžil se.
číst více
Olda a Monika spolu měli takový zvláštní vztah. Znali se už od základky, to znamená přes dvacet let, a rozhodně se považovali za výborné přátele. Nebylo to ale tak úplně běžné přátelství, ale jak se moderně říká, přátelství s výhodami. To znamená výborné vztahy, společné akce, a příležitostný sex. Někdy se stalo, že jeden nebo druhý měli partnera, a tak spolu na chvíli přestali spát, ale potom, zase když byli oba volní, na to zase vlítli.
číst více
Nastoupil jsem jako nový ředitel jedné pobočky jednoho obchodního domu. Měl jsem pod sebou pro každé oddělení jednu nebo jednoho manažera. Celkem příjemní lidé. Většina z nich byla ve věku od 30 do 43 let. Mě samotnému bylo 44, ještě černé husté kudrnaté vlasy, postava tak akorát, vysoká, široká ramena, modrošedé oči, plné rty, hladce oholená tvář. Jasně chodil jsem do posilovny a proč by ne.
číst více
Jednou jsem při nastupování do tramvaje pomáhal jedné mladé paní nebo slečně, která měla zlomenou nohu a s berlemi jí nešlo vydrápat se nahoru po schůdcích. Popadl jsem ji za ramena a nechal ji, aby se o mě opřela. Vděčně se na mě usmívala a dali jsme se do řeči. Zjistili jsme, že oba jedeme na konečnou, což bylo ještě dobrých dvacet minut. Povídalo se s ní moc příjemně, při smíchu se jí dělaly ve tvářích dolíčky a měla oříškově hnědé oči, ve kterých to vášnivě jiskřilo.
číst více
Byli jsme spolu s Hansem teprve asi dva měsíce, když jsme šli na rande na Vyšehrad. Na to, že byl listopad, bylo docela teplo. Procházeli jsme se po hradbách, sbírali popadané kaštany a povídali. Zvonkohra odbíjela 6 hodin, byla už tma. Když tu začalo drobně poprchávat. Rychle domů, dolů z Vyšehradu. Déšť nás však zastihl před Cihelnou bránou. Rozhodli jsme se schovat, než se to přežene.
číst více
Nataša, malinkatá dvaadvacetiletá Ruska, dostala příležitost studovat jeden rok v Praze ekonomii. Samozřejmě toho využila. Matematice vždycky rozuměla, měla však trochu problém s výukou částečně v angličtině a částečně v češtině, její jazykové schopnosti nebyly na nijak oslnivé úrovni. Aby všechno zvládla, napsala si na fakultní nástěnku inzerát, že shání doučování.
číst více
Jsem to snad neměl půl roku nebo co, nadrbanej jsem až hanba a chvílema se mi už dělaj mrákoty před očima, např. když spatřím nějakou pořádnou babu. Hlavně přes den, v práci, když kolem projde Julie, zastaví se Markéta, tak to jsem kolikrát jak na trní. Bych ho snad ze zoufalství strkal i mezi matračky, cokoliv (!), co by mi aspoň na chvilku pomohlo zbavit se toho hroznýho přetlaku. A já vám vážení povím, proč tohle kurva vzniklo!
číst více
Toho letního dne, kdy ráno vypadalo, že bude pršet. Přesto se krátce po poledni vyjasnilo. Táhlo mě to k vodě i přesto, že teplota byla nižší než v předchozích dnech. Slunce vydatně pálilo a bylo by chybou se důkladně nenamazat. Tak jsem sbalil deku, ručník, plavky a nějaké ty ochranné nápoje a vyjel k nedaleké pískovně. “Najdu si klidné a schované místečko,“ říkal jsem si, překvapilo mě, že tu není mnoho lidí až na pár rybářů.
číst více
Záda mě bolí, asi jako každého z nás. Poslední dobou už to ale přesahovalo všechny meze. Brufen sice na chvíli pomáhá, ale i praktická lékařka mi doporučuje masáž. Popadl jsem tedy Zlaté stránky a začal hledat. A hele- hned v naší ulici, sice na úplně opačném konci, ale je to blízko. Super, brnknu tam.
„Prosím“ ozvalo se na druhé straně.
„Dobrý den, mohl bych se k Vám objednat na masáž?“ zahuhlal jsem do telefonu.
číst více