Nevnímal jsem telefon, který už zvonil pěknou dobu. Je sobota a chci se vyspat, který blbec volá v tak brzkou ranní hodinu ? Telefon nepřestával a tak jsem se odploužil do předsíně. Co je, štěkl jsem a na druhém konci se ozval pobavený hlas mého kamaráda Zbyňka. Doufám, že jsem Tě probudil a ani se nesnažím omlouvat. Mirku, potřebuju pomoct. Takhle brzy ? No mne taky vzbudila sousedka z chaty.
číst více
Jednou jsem při nastupování do tramvaje pomáhal jedné mladé paní nebo slečně, která měla zlomenou nohu a s berlemi jí nešlo vydrápat se nahoru po schůdcích. Popadl jsem ji za ramena a nechal ji, aby se o mě opřela. Vděčně se na mě usmívala a dali jsme se do řeči. Zjistili jsme, že oba jedeme na konečnou, což bylo ještě dobrých dvacet minut. Povídalo se s ní moc příjemně, při smíchu se jí dělaly ve tvářích dolíčky a měla oříškově hnědé oči, ve kterých to vášnivě jiskřilo.
číst více
Praotec Čech, tehdy ještě ovšem bez hodnosti praotce, se vydal se svou družinou na pochod, aby uniknul častým válkám, pustošení, vypalování a znásilňování, které války přináší. Samotné znásilňování by, hlavně pro ženy, bylo docela milým zpestřením jinak fádních dnů, ale kdo měl poslouchat ženské reptání, když měly permanentně nasáklé kouřem čerstvě vyprané prádlo? Musel jim naslibovat hory, doly, zlaté kamení, aby alespoň občas byly po vůli.
číst více
Byli jsme spolu s Hansem teprve asi dva měsíce, když jsme šli na rande na Vyšehrad. Na to, že byl listopad, bylo docela teplo. Procházeli jsme se po hradbách, sbírali popadané kaštany a povídali. Zvonkohra odbíjela 6 hodin, byla už tma. Když tu začalo drobně poprchávat. Rychle domů, dolů z Vyšehradu. Déšť nás však zastihl před Cihelnou bránou. Rozhodli jsme se schovat, než se to přežene.
číst více
Nataša, malinkatá dvaadvacetiletá Ruska, dostala příležitost studovat jeden rok v Praze ekonomii. Samozřejmě toho využila. Matematice vždycky rozuměla, měla však trochu problém s výukou částečně v angličtině a částečně v češtině, její jazykové schopnosti nebyly na nijak oslnivé úrovni. Aby všechno zvládla, napsala si na fakultní nástěnku inzerát, že shání doučování.
číst více
Zase se blížil den, kdy se zase uvidíme. Dva týdny, co jsem od tebe odjel, utekly jako voda a už jsem se nemohl dočkat, až tě zase spatřím. Vztahy na dálku jsou fakticky na hovno, jako bychom už nemohli bydlet spolu. To čekání má na druhou stranu tu výhodu, byť jen tu jednu jedinou, že se na sebe budeme alespoň více těšit, a taky sex bude víc vášnivější. A na ten se těším nejvíc. Jak mě umíš rozpálit, ach, ty moje malá kurvičko, s tebou mám ten nejlepší sex v životě. Nikdo tě nedokáže nahradit!
číst více
Po krásné probdělé noci, plné sexu, si tak hovím v posteli a najednou se zvonek může rozzkočit. Podívám se na hodinky a vzpomněla jsem si, že jsem byla na desátou domluvená s Kájou. Natáhla jsem na sebe jen krátký župánek a šla jsem otevřít. Za dveřmi stál Kája a když jsem se lépe podívala, tak nestál sám. Na jeho kraťasech bylo dobře vidět, že mu také už pěkně stojí péro. Vzala jsem ho za ruku a vtáhla dovnitř.
číst více
Usadila jsem se ke stolku v rohu, objednala kávu, zapálila cigaretu a pozorovala osazenstvo. Venku stálo mnoho kamionů, takže většina hostů byli právě kamioňáci. Všimla jsem si, že nedaleko mne sedí dva, kteří na mne zírali jako na zjevení. Zkontrolovala jsem si, zda mi nedopatřením nevykukuje ve výstřihu větší kus mých předností než jsem měla v úmyslu a když jsem se ujistila, že ukazuji jen to co chci jsem labužnicky potáhla ze své právě zapálené další cigarety.
číst více
Jsem to snad neměl půl roku nebo co, nadrbanej jsem až hanba a chvílema se mi už dělaj mrákoty před očima, např. když spatřím nějakou pořádnou babu. Hlavně přes den, v práci, když kolem projde Julie, zastaví se Markéta, tak to jsem kolikrát jak na trní. Bych ho snad ze zoufalství strkal i mezi matračky, cokoliv (!), co by mi aspoň na chvilku pomohlo zbavit se toho hroznýho přetlaku. A já vám vážení povím, proč tohle kurva vzniklo!
číst více
Toho letního dne, kdy ráno vypadalo, že bude pršet. Přesto se krátce po poledni vyjasnilo. Táhlo mě to k vodě i přesto, že teplota byla nižší než v předchozích dnech. Slunce vydatně pálilo a bylo by chybou se důkladně nenamazat. Tak jsem sbalil deku, ručník, plavky a nějaké ty ochranné nápoje a vyjel k nedaleké pískovně. “Najdu si klidné a schované místečko,“ říkal jsem si, překvapilo mě, že tu není mnoho lidí až na pár rybářů.
číst více
