Šero
V místnosti je pološero na prostý klid. Ležím na posteli, ponořená do světa myšlenek, odpočívám. Oči bezděčně bloudí po pokoji a v tom pohled padne na dveře z ložnice. Spatřím Tebe, stojíš ve dveřích a tiše mě pozoruješ. V obličeji se zračí radost z pohledu, který se Ti naskytl. Potichu přicházíš blíž a Tvé rty vykouzlí úsměv. Skláníš se ke mně a nastává dlouhý, něžný polibek. Vše vypadá tak nevinně. Po těle projede vlna tepla, která obklopí každou částečku mne a vytrhne mou mysl ze snění.