Markéta
Přišlo to úplně náhle. Stejně jako moje rozhodnutí, že obětuji jeden den svého prázdninového volna k návštěvě města, kde jsem byl vlastně po celý rok. Pardubice. Město mých studií a zážitků. Plné slunce a letního vedra. Ovšem jen do chvíle, kdy se spustila strašná průtrž mračen. Zničehonic. A já jsem měl na sobě to nejlehčí, co jsem mohl najít. Už od rána bylo opravdu šílené vedro. Jenomže teď se mi to řádně vymstilo. Stál jsem na zastávce autobusu promoklý na kůži a vztekal se.