„Proč si ukradla to auto?“ křičí na mě detektiv. Je docela hezký. Na to jak asi bude starý. Kolem čtyřiceti, ale stále ve formě. Vyrýsované svaly jsou vidět pod tričkem s krátkým rukávem. Úzké džíny mu zase dosti lichotí v dolních partiích.
Já sedím za kovovým stolem na nepohodlné židli ve výslechové místnosti. Ruce v poutech mám položené před sebou a sleduju, jak on stojí přede mnou.
číst více
Už je tomu rok a pár dní, co jsem nastoupil do řad městské policie. Upřímně, práce je to dobře placená, zajímavá, a když se zaměříte na pomáhání lidem, kteří to potřebují, přinese vám i nádherný pocit. Nejspíš kvůli tomuhle pocitu uspokojení z dobře odvedené práce jsem se rozhodl nosit uniformu. Pořád to ale nebylo to správné uspokojení. Představte si, jak den co den nosíte černou uniformu, služební zbraň a... Pouta... Dva kroužky z chladné oceli. A když jsem si tohle uvědomil, ty tužby, choutky byly stále silnější.
číst více
Celkem 4 hlasů