Seděla jsem ve výslechové místnosti. Pohled jsem nepřítomně upírala na protější zeď a ruce měla křečovitě sevřené v klíně. Šedé stěny na mě moc dobře nepůsobily, nejraději bych už byla na čerstvém vzduchu. Občas jsem se slabě otřásla při vzpomínce na událost z minulého týdne, kvůli které jsem vlastně tady...
číst více
Bylo zjevně brzké ráno. Odhaduju to tak na druhou až třetí hodinu ranní. Šel jsem z jednoho dost ošemetného pajzlu, dost podnapilý, plný touhy, plný bezvládnosti, prostě plný chlastu. Už dávno jsem měl ležet vedle mé ženy, šoustat ji, dívat se ji do očí, držet ji jemně za krk a pumovitou rychlostí do ní vrážet svoje péro. Tohle mi taky během mé cesty domů neustále běhalo hlavou. Z jedné strany na druhou, z druhé strany na třetí. Mumlání a škrábání podrážek v brzkém ránu soboty. Tak trochu klasika.
číst více
(smyšlené)
Je mi 22 let a pracuji jako servírka.
Když jsem jednou v pátek šla z práce a čekala jsem na zastávce autobusu, kousek ode mě stál nějaký 23 letý mladík, který po mě pořád pokukoval a tak nějak mě svlékal očima. Jel se mnou celou cestu autobusem a sledoval mě až k domu, což mi bylo velmi nepříjemné.
číst více
To léto jsem chytil největší úlovek v mém životě. Ale popořádku. Bude mi třicet a s manželkou jsem už skoro deset let. Brali jsme se mladí, pak přišly děti a už pár let spolu žijeme spíše jako sourozenci. Pořád je milión důvodů, proč „dnes ne“, je pozdě, děti ještě nespí, bolí mě hlava… Jako malý kluk jsem chodíval na rybník pytlačit, jako dospělý jsem si radši udělal lístek, abych si ušetřil případné problémy a hlavně občas vypadnul od rodinného stereotypu.
číst více
