Ten den jakoby se Marcele obrátil svět vzhůru nohama. Najednou ani nevěděla, kdo vlastně je, a jak k tomu všemu přišla. Seděla ve své ložnici, matně si vzpomínala na chvíle prožité minulou noc. „Co se to vlastně stalo? Po tolika letech a okamžicích je ze mě úplně někdo jiný. To snad ani nemůže být pravda!“ Pomyslela si sama pro sebe a namáhala svůj mozek, aby si co nejvíce vzpomněla na svůj předešlý večer a noc. Ta noc byla v podstatě nejdůležitější, protože to byl přímý zásah do její mysli a srdce.
číst více
Ahoj tohle je moje první povídka, kterou jsem napsal. Jmenuje se Veronika. Je to skutečná holka, avšak příběh je fake a jméno je změněno. Takže doufám, že se vám bude líbit.
Veronika - osoba je podle skutečné postavy.
Šel jsem jednou takhle ulicí, když v tom vidím svoji spolužačku stojící na zastávce autobusu. Veronika. Její jméno nikdy nezapomenu. Na škole mě na ní vždy přitahovalo, když měla na sobě kraťasy s tkaničkami.
číst více
Síla myšlenky, část 5.
XIII.
Výlet na nudapláž
Když jsme dorazili domů, Adélka už vykukovala ze dveří svého bytu, evidentně natěšená na nové zážitky.
„Co si mám vzít s sebou?“
„Co bys tak mohla potřebovat,“ odpověděla Kamila, „deku nemusíš, tu bereme my, tak jen ručník, něco na opalování a samozřejmě svoje nahaté tělo.“
číst více
Před několika měsíci, se Ludmile rozpadlo dlouholeté manželství, dcera se přestěhovala do ciziny, a ona zůstala v bytě sama. Večery se pro ni staly dlouhé a nudné. Nejvíce jí však chyběl sex. Když už se to nedalo vydržet, použila robertka. Nebylo to, ale ono.
Že se něco děje, poznala i její nejlepší kamarádka Naďa. Nechtěla být vlezlá, a tak čekala, až se jí Ludmila sama svěří. Dočkala se minulý týden. Bylo jí ji líto, a proto se jí rozhodla pomoc.
číst více
Konečně jsem se stala letuškou, konečně se mi splnil můj sen a dostala jsem práci v oblacích. Těšila jsem se na výlety do zahraničí. Na nové přátelé, nové zážitky. Můj první let byla noční linka Praha - Itálie. Letěla jsem s kapitány Petrem a Tomášem, vedoucí kabiny Petrou a druhou letuškou Míšou. Vedoucí kabiny byla celkem pohledná starší dáma, Míše bylo asi čtyřicet, Tomášovi asi třicet a Petrovi táhlo na čtyřicet pět. Tomáš i Petr byli dobří kamarádi a oba mě uklidňovali, protože jsem byla značně nervózní.
číst více
Sedím na zastávce a čekám na autobus....
Slyším brzdy, otáčím se... vystupuješ a ptáš se na cestu...
Ptáš se, kam jedu a nabídneš svezení...
Vypadáš seriozně, tak nabídku příjímám...
Bavíme se o počasí, jaké jsou pařáky... to je paradox..
Říkáš, že mám pěkný šaty... směju se, ale začínám být nervozní, tvoje pohledy do mého výstřihu jsou čím dál častější...
číst více
Minulé léto jsem jela do Prahy, moje kamarádka tam měla oslavit své patnáctiny.
Bylo tam spoustu jídla, vším jsem se tam cpala, ládovala jsem to do sebe a pak tam přišel nádhernej kluk, nejspíš mu stál, aspoň z jeho džín jsem to mohla vyčíst. Pod stolem jsem si jemně masírovala kundičku a nadrženě na něj čuměla. Pak si toho všiml a tak jsem okamžitě odvrátila pohled.
číst více
Pohlížel na svého sluhu a v jeho očích se zračila zloba. Ne taková ta výbušná, hlasitá a bezmyšlenkovitá, ale naopak chladná, tichá, vypočítavá. Na jeho rtech pohrával zlověstný úsměv, jak si vyslechl tu novinu. Nemohl si před svým zaměstnancem dovolit projevit slabost. Tahle situace pro něj však byla nepříjemná hned dvojím způsobem. Mohla poškodit jeho pověst a respekt v řadách jeho otrokyň, ale nejhorším faktem zůstalo, že jej zradila.
číst více
Blížil se konec školního roku, a tím již pravidelně pořádaná akce místní umělecké školy, tedy závěrečná besídka a představení všech oborů, které se na ZUŠ vyučují. Tou dobou mi bylo 18 let a moje sestra, která měla na besídce vystupovat se svým baletním souborem byla o 5 let mladší než já. Jako správný a hodný brácha jsem šel sestru doprovodit a pomáhal jsem jí s věcmi.
číst více
Stalo se to na střední škole. Bylo mi 16 a jedna učitelka mi šla už docela na nervy. Byla docela hezká, kolem 40 let, pěknou postavu, blond, poměrně velký prsa, ale to sem v tomto případě musel přehlížet. Bylo to jako by na mně byla zasedlá, jelikož vždy, když jsem stál u tabule měla pořád strašné připomínky k tomu, co tam zrovna píšu.
číst více
