„Konečně“, pomyslel jsem si když jsem míjel ceduli s nápisem Hodonín. Byl pátek a já jel na rodinou oslavu narozenin do Bratislavy. Ta měla být až v sobotu, ale já vyjel již v pátek, protože jsem byl domluvený s mojí výbornou kamarádkou, která bydlí právě v Hodoníně, že skočíme za ní dojedu a skočíme spolu na kafčo, zapařit a zajít na koupaliště. Byla to mladá holka, kterou jsem znal z intru a nějakou dobu jsme se již neviděli. V autě už bylo nesnesitelné vedro.
číst více
Ten den to začalo jako obvykle. Přišel jsi za mnou, měla jsem rozpuštěný vlasy, byla jsem bosá a krásně jsem voněla čerstvou sprchou. Jako vždycky jsi téměř nevydržel pohled nejenom na mě a moje jiskry v očích, ale i na moje vyzývavě vystrčený prsa… Netrvalo dlouho a měl jsi mě v rukou, začal jsi mě vášnivě ty prsa hladit.
číst více
Dělat obvodního lékaře v neveliké vesnici je docela nuda. Alespoň tedy pro mě. Většinou za mnou chodí starší lidé s všelikými neduhy stáří. Mladí moc nechodí, proč by taky. Ale občas přece jen dojdou. A nejvíc, světe div se, středoškoláci. Ne že by byli tak nemocní, ale potřebují se ulít ze školy, že ano, takže razítko ode mě jim je dobré. Nebyl jsem v jejich věku jiný, takže mám pro ně pochopení. Ani se nevyptávám, co jim schází.
číst více
Když jsem Milenu viděl poprvé, mohlo jí být takových čtrnáct a už v té době z ní rostla kočka k pohledání. Od té doby uplynuly tři roky a já během nich nikdy neopomněl při návštěvě u Hanky s Michalem okouknout jejich dcerunku, jakpak pokračuje její rozkvět. A nikdy jsem nebyl zklamán. Naopak. Pokaždé byla krásnější a krásnější a já byl z její postavičky celý pryč.
číst více
Bylo krásné letní sobotní ráno a já jsem přemýšlel, co budu celý den dělat. Zůstal jsem s o rok mladší sestrou sám doma, rodiče odjeli na víkend ke známým na Moravu. Je mi 17 let a studuji na gymnásiu. U snídaně mi sestra Milada řekla, že má domluveno na odpoledne s holkama místní koupaliště. Chvíli jsem přemýšlel a rozhodl jsem se, že se podívám, v jakém stavu mám svoje kolo, protože jsem na něm už dlouho nejel a pojedu se projet k nedalekým písníkům, kde bude určitě hodně dívčího masa a bude na co koukat.
číst více
"Svleč se!" Řekla jsem chladně. Náhle uprostřed rozhovoru o krásách šumavské přírody.
"Teď?" Vyhrknul a úplně sebou škubnul.
Ještě chladněji a mnohem tišeji jsem zopakovala. "Svleč se!"
Jirkův okouzlující sebejistý úsměv se pomalu měnil v dětsky bezbranný a dychtivě očekávající. I držení těla, gesta byly úplně jiné, jako by se zároveň narovnal a zároveň stáhnul. Milovala jsem tyhle změny.
číst více
Vylezla jsem z metra a celá zoufalá a naštvaná na můj orientační smysl jsem se rozhlížela kolem. Nakonec jsem se rozhodla pokračovat kolem řady obchodů. Pro sebe jsem se připitoměle usmívala. Na tohle jsem se těšila celý týden a když se teď blížil TEN okamžik, nemohla jsem se dočkat. Dokonce jsem se přistihla, že jdu tak rychle, až skoro běžím.
číst více
jednou z večera............ sedíme spolu na pohovce a díváme se na péčko, jedou hned pěkně zostra, žádná velká předehra, gatě dole a už kouří ocas nebo líže píču, slyším Tvůj zrychlený dech, začínáš se hladit, oblizovat, přejíždíš rukama po prsou, bradavky ti trnou, zajedeš si do klína,............já dál sedím a dělám jako by nic, koutkem oka Tě však sleduji a můj ocas se začíná probouzet, přejíždíš po bouli a mlsně mi hledíš do očí, oddělávám Tvou ruku
číst více
Jirka byl klasickým typem člověka, který by se v dnešní moderní terminologii dal označit asi jako exhibicionista. Ne, že by chodil po parcích v dlouhém plášti a odhaloval se před vylekanými ženami... Jeho záliba spočívala v něčem jiném. Rád své sexuální aktivity provozoval někde, kde ho mohl nějaký kolemjdoucí nachytat, popřípadě kde ho někdo mohl vyloženě vidět. Občas si psal s různými ženami a posílal jim své nahé fotky v různých pózách, čistě jen proto, že se mu líbila představa, že se na něj kouká někdo cizí, hodnotí jeho tělo a třeba se mu hlavou začnou honit různé představy.
číst více
S úsměvem na tváři jsem přiložila zmrzlé prsty na zvonek a přes zimní pálení jsem jemně zmáčkla tlačítko s jeho jménem. Téměř okamžitě otevřel dveře a usmíval se stejně přiblblým úsměvem jako já. "Ahoj." usmála jsem se a cítila jsem, jak rudnu ještě víc. Téměř jsem zimou vběhla k němu do předsíně. Zasmál se a pevně mě objal bez jakéhokoliv slova. Vydechla jsem jeho jméno.
číst více
