"Už musím jít a ten pacholek ještě není doma! On si snad myslí, že když je mu 18, může si dělat, co chce..." láteřila máma. Blížila se 21. hodina večerní, čas jejího pravidelného odchodu na noční šichtu. Oblečená do modré nádražácké uniformy mě ještě ve dveřích zasypávala celou řadou rad a příkazů, které mi samozřejmě šly bez jakéhokoliv efektu jedním uchem tam a druhým ven. Spíš jsem svému, o necelé tři roky staršímu bráchovi záviděla, že se alespoň občas někam dostane.
číst více
Přišla jsem o místo ve svých 48 letech a byla jsem zoufalá, že už 3.měsíc chodím bezvýsledně na Úřad práce. Právě jsem chtěla odejít, když na vývěsní tabuli žena asi mého věku upevňovala inzerát. Ještě ho ani nestačila připevnit a už jsem ho hltala očima. To by bylo něco pro mne řekla jsem si a hned jsem se ženy zeptala, zda je přímo z firmy, že bych měla zájem.
číst více
Poslední dobou stále častěji vzpomínám na svoje studentská léta, která jsou už opravdu hodně daleko. Tenkrát mi bylo umožněno studovat na univerzitě, sice jsem se občas kvůli ostatním cítil provinile, že se kvůli mně museli obětovat nebo přetvařovat, ale rozhodl jsem se té možnosti naplno využít a studoval jsem jazyky. Jedním z nich byla taky francouzština, dřív v naší zemi docela rozšířená, ale v době mého studia vnímaná jako jedno z nejhorších zel. Bylo nás víc takových, kteří jsme se o fráninu zajímali, a rozhodli jsme si sehnat nějaké doučování. Ozvala se nám nějaká Jacqueline, nabízela soukromé lekce ve svém bytě a chtěla za to jen takový symbolický poplatek.
číst více
Celá udýchaná jsem zazvonila u Dinčiných dveří ve třetím patře.Ani jsem nečekala na výtah, protože jsem už měla zpoždění ohledně ještě rychlovky s Kájou. „To je dost, že už jdeš, myslela jsem, že mne necháš ve štychu“ pravila Dinča, když mi otevřela. „Jak bych Ti mohla nechat oba ocasy jen pro Tvoji píču, to bych asi nepřenesla přes srdce“ jsem jí se smíchem odpověděla. Šla jsem za ní do obýváku, kde seděli dva muži. Při mém příchodu vstali a představili se. číst více
Abych začala úplně na začátku, lehce vám vyobrazím sebe a svého novomanžela. Jmenuji se Soňa a můj manžel je Dominik. Dominik je nádherný, tmavovlasý a hnědooký třicátník. Má perfektně vysekanou postavu z posilovny za roky dřiny. Je vysoký a opravdu svalnatý, nemá na sobě ani gram tuku. Je to architekt a úspěšně vede jednu stavební firmu. Ženy mu vždy padaly k nohám a rozhodně o ně neměl nouzi, alespoň tedy do té doby, dokud jsem nepřišla já.
číst více
Další průběh svatebního veselí byl už takříkajíc standardní. Mohutně se popíjelo a veselilo a jak se doba chýlila k půlnoci, začali se hrát i různé tradiční hry, které ovšem moc nemusím. Snad jen dražení nevěstina střevíčku mě zaujalo. Říkal jsem si, kdyby se mi jej podařilo získat do svého vlastnictví, budu mít na tuto svatbu další hezkou vzpomínku.
číst více
Když jsem Milenu viděl poprvé, mohlo jí být takových čtrnáct a už v té době z ní rostla kočka k pohledání. Od té doby uplynuly tři roky a já během nich nikdy neopomněl při návštěvě u Hanky s Michalem okouknout jejich dcerunku, jakpak pokračuje její rozkvět. A nikdy jsem nebyl zklamán. Naopak. Pokaždé byla krásnější a krásnější a já byl z její postavičky celý pryč.
číst více
Haló, mister Li-čang, jeden cocktail a láhev whisky do čísla pět. Mám je volné, není-liž pravda? " Těmito slovy pozdravil mladý muž tlustého Číňana, který se mu hluboce ukláněl.
„Yes, yes, máster Smith. Číslo pět je ti kdykoliv k dispozici! "
„Dobrá tatíku, dobrá. A koho mi pošleš zapálit dýmku rozkoše? " Číňan pokrčil rameny a sklonil hlavu, jakoby byl přesvědčen o své nesmazatelné vině.
číst více
Bylo krásné letní sobotní ráno a já jsem přemýšlel, co budu celý den dělat. Zůstal jsem s o rok mladší sestrou sám doma, rodiče odjeli na víkend ke známým na Moravu. Je mi 17 let a studuji na gymnásiu. U snídaně mi sestra Milada řekla, že má domluveno na odpoledne s holkama místní koupaliště. Chvíli jsem přemýšlel a rozhodl jsem se, že se podívám, v jakém stavu mám svoje kolo, protože jsem na něm už dlouho nejel a pojedu se projet k nedalekým písníkům, kde bude určitě hodně dívčího masa a bude na co koukat.
číst více
"Svleč se!" Řekla jsem chladně. Náhle uprostřed rozhovoru o krásách šumavské přírody.
"Teď?" Vyhrknul a úplně sebou škubnul.
Ještě chladněji a mnohem tišeji jsem zopakovala. "Svleč se!"
Jirkův okouzlující sebejistý úsměv se pomalu měnil v dětsky bezbranný a dychtivě očekávající. I držení těla, gesta byly úplně jiné, jako by se zároveň narovnal a zároveň stáhnul. Milovala jsem tyhle změny.
číst více
