Bylo nad ránem a Anna se vracela z domů z noční služby. Autobus zastavil a ona vystoupila. Domů to neměla zrovna blízko. Jediné štěstí bylo, že šla dost osvětlenou ulicí a tak se nebála. Přesto se nemohla zbavit dojmu, že ji někdo sleduje. Problém ovšem byl, že tento dojem už u ní přetrvával několik dní, ale nikde nic a nikde nikdo.
číst více
Je nevlídné a sychravé prosincové ráno. Z auta vidíme hezkou štíhlou hnědovlásku v krátkém kožíšku a manšestrových džínách, jak nervózně přešlapuje a dívá se na hodinky. Brzdíme, já skáču z auta, chytám dívku za ruku a strkám ji dovnitř. “Hni sebou, děvko, hned se dočkáš!“, křičím na ni místo pozdravu. Padá na zadním sedadle na Standu, lezu za ní a Petr hned prudce startuje.
číst více
,,Och prosím vás omluvte mou nešikovnost“ omluvil se a sehnul se pro papíry, které té ženě vypadly, když do ní vrazil. A když jí ty papíry podával, nemohl si nevšimnout jak je nádherná a sexy. Měla na sobě světle modrý kostýmek a rajcovní boty na vysokém podpatku. Vzala si od něj papíry a řekla mu,, Když už jste do mě tak elegantně vrazil mohl byste se alespoň představit“ ,, Ale jistě, jsem Leonard Salvadori, ale říkejte mi Leo“ usmál se.
číst více
