Byl jsem nedávno svědkem situace, která mi naprosto vzala dech. Bydlím na panelákovém sídlišti a o tom, že v protějším domě bydlí dvě lesbičky, jsem věděl. Věděl to každý, protože ty ženské se tím nijak netajily. Klidně si vykračovaly po sídlišti ruku v ruce, sedly si na lavičku a tam si dávaly něžné polibky. Některým lidem jejich chování vadilo a odsuzovali je, mně tedy nijak nevadilo.
číst více
Kamaráde, tak to jsi přepískl, říkal jsem si v duchu. Ocitl jsem se totiž na oslavě kolegových narozenin. Bylo mu 25 a jeho hosté patřili do jeho věkové skupiny a já „starý kořen“ měl oslavit za dva roky čtyřicátiny. Oslava to byla bujará a já alespoň pozoroval ta nádherná mladá tělíčka přítomných holčinek co v opilosti ztrácely zábrany a ochotně je nabízelo přítomným mladíkům, kteří toho samozřejmě využívali a odváděli si je na odlehlá místa, kde prováděli ty neřestné ale nádherné věci, které jsem už já skoro půl roku postrádal.
číst více
Potkala jsem ho v metru. Hledala jsem tu dobu někoho k sobě a on byl zrovna můj typ. O dost starší a zřejmě zkušený.
Začal po mně pokukovat a já mu ty jeho pohledy vracela. Bylo jasné, že se mu opravdu líbím a pohled na moje. ňadra, deroucí se z jemné látky ven, ho asi vzrušoval, protože se mu v kalhotách začala dělat boule. Oba jsme vystoupili na Kačerově a zůstali stát na stanici autobusů. Už se na mne díval zcela nezakrytě a já jen čekala, kdy mne osloví.
číst více
Miluju penisy, vocasy, péra nebo jak se jim všelijak říká, těm brkům semenonosnejm, no prostě tyhle nástroje doslova zbožňuju! Tu jejich pevnost, tvrdost a výkonnost… ten pocit, když pořádnýmu chlapovi svlíkám kalhoty a vytahuju mu ho na světlo boží… no to se nedá ničím na světě nahradit! No ano, je to přímo boží! Absolutní rozkoš! A k tomu všemu mě dost fascinuje ta různost penisoidních tvarů a velikostí…
V příštím životě chci bejt chlap, v tom mám jasno. Rozhodla jsem se tak už dávno, když jsem měla to štěstí okusit prvního samce.
číst více
Magdina sestra četla inserát nahlas: "Hledáme dobrovolníky pro medikální eksperimenty ve výzkumu virových onemocnění. Zdarma ubytování a strava, plus 250 tisíc korun po šesti měsících. Pro informace volejte na tel. číslo 0609 569972."
Byli akorát napomínáni za neplacení nájemného za posledních půl roku a myšlenka příštích několika měsíců bez topení a teplé vody nezněla dvakrát vábně. A těch 250 tis. taky nezní moc špatně. "Tak se na to podívejme ...", řekla Lenka, její jednovaječné dvojče. "To je 250 tis. děleno 6 ... Hergot, já už ani neumím dělit bez kalkulačky!"
číst více
Dálkový autobus se řítil širokou asfaltkou k Brnu. D Když jsem nastoupil v Újezdu, zaujal jsem sedadlo za nějakou blondýnkou, neměla víc než dvacet, bylo na ní vidět, že jede už dlouho.
Napolo ležela na sedadle, měla ho poklopené, zatímco to k oknu bylo v normální poloze, vzniklou mezerou jsem : viděl její ňadra, která napínala halenku s rozepnutým knoflíčkem u výstřihu, nohy v riflích měla šikmo na rantlu plechové stěny, dost rozevřené, pravou ruku měla položenou na ňadrech a levá visela do klína, pospávala.
číst více
„Už to přichází! Dělej, kurňa, dělej, Aneto tak kruci dělej!“, řval na mě Vlado. Ze středu ke kraji jezdil těžkými dlouhými závěsy, které normálně každý večer zakrývaly delší prosklenou stěnu obýváku, a přitom skučel jak divokej pes. Venku se strhávalo na obrovskou bouřku, všude se setmělo a v kuchyni u linky mi blikavě skomíralo světlo. Ve vzduchu bylo cítit vlhko a nepříjemné napětí, z kterého mi běhal mráz po zádech. A z Vlada mi běhal taky.
číst více
Šel jsem za ní pěšinou k vysokému, převážně smrkovému lesu. Hluboký úvoz nás zavedl k úbočí kopce s červenou čepicí rozhledny na vrcholu. Po chvíli se nám otevřel výhled do údolí s domkem, obklopeným rozsáhlým ovocným sadem."Může to být i váš domov, pokud se s mamkou dohodnete," pronesla dívka, pohodila hlavou a její dlouhé, slámově žluté vlasy se leskle zavlnily. "Dluhy nemáme, co vyděláme, stačí na slušné živobytí. Nehledáme tedy živitele." "Neurážejte mě, Kláro," řekl sem na to.
číst více
Žádná bouračka není příjemná. Tentokrát to malinko zavánělo, ale měl jsem štěstí v neštěstí. Odnesla to jen noha a tak teď ležím v nemocnici a kosti mi srůstají v sádrovém krunýři. Modřiny a odřeniny rychle mizí a pomalu se zase začínám cítit jako chlap a ne jako zmuchlaná čtvrtka papíru.
Po dalších pár dnech se i ocas začal probouzet k životu, z čehož mám radost, protože okukování sličných sestřiček je prakticky jediná příjemná činnost, která se dá provozovat, když ležíte ve špitále.
číst více
Patrik a Karolína pocházeli z velice bohaté rodiny a jejich dětství se neslo ve znamení splnění každého přání. Vyrůstali v luxusu, co chtěli, toho se jim dostalo, stačilo jen říct: To chci! Odmala se stýkali se členy té nejvybranější společnosti, uměly se chovat i poroučet sluhům. Pak se ale stalo, že když jim bylo sedmnáct let, jejich matce diagnostikovali rakovinu v pokročilém stádiu. Její umírání bylo rychle, během několika měsíců odešla ze světa. Její poslední vůle, kterou Patrikovi a Karolíně zanechala, byla ale velice zajímavá.
číst více
