Ten rok jsem se na dovolenou vůbec netěšila a to měla trvat dokonce celých 14 dnů ! Od svatby uběhlo 7 let a my prožívali manželskou krizi. Snad to bylo i tím, že se stále nedařilo počít tak toužebně očekávané miminko. Před pár měsíci jsem sama navrhla Adamovi, že se necháme vyšetřit, ale odmítl to s tím, že si nikde v kabince nebude honit ocas a stříkat semeno do skleničky a tak jsem ani já neměla snahu, abych zjistila kde nastal problém.
číst více
Ve čtvrtek večer mi Radek oznámil, že na chatu s námi pojede jeho kolega Viktor, aby mu pomohl konečně doopravit střechu. Moc nadšená jsem nebyla, Viktora jsem moc nemusela, připadal mi jako velký proutník a bála jsem se, aby Radka nezatáhl do nějakých sexuálních radovánek. Ne, že by nám to s Radkem neklapalo, ale naše manželství bylo po osmi letech stále bezdětné, dle sdělení lékařů z mé strany a to se pak ženské hlavou občas honí různé myšlenky. Radek s Viktorem celý den makali, já lítala kolem plotny, plela zahrádku a večer jsme si na zahrádce opékali vuřty a popíjeli pivko.
číst více
Probouzím se a zase mi stojí. Příjemný pocit. Trošku mě šimrá v břichu a mám chuť na pomalé milování. Za čtvrt hodiny ale zvoní budík a budu muset vstávat do práce. Než bych ale probudil vedle ležící Danču, byl by časový limit dávno pryč. Dívám se na její krásnou tvář, vzpomínám si, jak mi ho svojí růžovoučkou pusinkou včera báječně vykouřila, a s touto myšlenkou se překulím na břicho, abych trošku ulevil svému trčícímu mužství.
číst více
Stála jsem čerstvě vykoupaná, oholená a navoněná v koupelně před velkým zrcadlem. Prohlížela jsem své pružné tělo se zalíbením, přičemž si po něm smyslně jezdila dlaněmi, jak bude za chvíli dělat můj přítel, který už nedočkavě čeká v ložnici na můj příchod. Schválně ho ještě napínám, i když mně samotné už kundička hoří nedočkavostí. Zběžně jsem ji pohladila. Prsty do ní vklouzly jako po másle. Ufff, bože, já tam tak chci toho jeho parádního čuráka!
číst více
Byl to takovej normální běžnej den. Právě jsem se vracela z práce. Dneska to ale bylo mnohem dřív než jindy, protože jsem potřebovala rychle domů hodit pracovní věci, převlíknout se z nepohodlnýho formálního kostýmku do civilu a zařídit ještě pár věcí ve městě, než všude kolem šestý zavřou. Docela jsem pospíchala, proto se mi ani nechtělo vycházet do toho blbýho sedmýho patra pešky.
číst více
Je krásné červnové dopoledne roku 2000 a já se toulám bez cíle městem a přemýšlím, co bude dál. Městský úřad v Ústí n.L.zrušil náš odbor a já jsem se ocitla bez práce. A jak se tak courám po Masaryčce,vidím u hotelu velký poutač:“ Pojď mezi nás“ s fotografií městského strážníka. Přečetla jsem si co,kdy a kde a šla jsem si pro informace. Službu mající strážník mi vysvětlil,že přibírají i děvčata jestliže splní fysické testy a předal mi dotazník. Po příchodu domů jsem šestistránkový dotazník vyplnila,přidala fotku a ráno ho odnesla na služebnu.
číst více
Dveře se otevřely a dovnitř nakoukl sluha a oslovil mě. „Šejk Ali Vás přijme pane velvyslanče.“ Sebral jsem svůj diplomatický kufřík a vešel jsem do dveří. V koženém křesle za stolkem seděl snědý mohutný muž. Oblečený byl v černé kalhoty, krátkou košili a vestu, tedy rozhodně méně formálně než já ve svém obleku na míru. Vyzval mě, abych si sedl naproti němu a já tak učinil.
číst více
S manželkou jsme se zase pohádali, proto jsem sebral z věšáčku klíče od chaty a rozhodl se, že víkend strávím tam, hezky v klidné vesnici. Doufal jsem navíc, že tam bude naše sousedka. Mnohokrát se mnou totiž vedla dvojsmyslné řeči, ze kterých jsem vydedukoval, že by mi klidně přidržela. Nikdy jsem jejích návrhů nevyužil, aspoň zatím... Nějaké výčitky svědomí bych rozhodně neměl, vím totiž, že ta moje mi nejmíň jednou nebo dvakrát zahnula, tak proč já bych se musel ovládat. Teď po divoké hádce jsem byl navíc napumpovaný adrenalinem, a tak jsem si představoval, co všechno bych s naší sličnou sousedkou dělal.
číst více
Markéta seděla za žehlícím prknem zaposlouchaná do příjemných melodií z rádia. Mě hudba taky přivedla do uvolněné nálady, přesto jsem pozornost věnoval spíše pohybům Markétiných štíhlých paží. Jejich ladné pohyby mě doslova fascinovaly. Vím, co se svýma rukama dokáže za kouzla v mém rozkroku.
číst více
Helena s kolegou se vraceli domů z jednoho veletrhu, na kterém strávili několik dní. Měli toho oba plné zuby, protože prezentace výrobků jejich firmy byla časově a hlavně hlasově náročná. Řídil Petr, Helena seděla na sedadle spolujezdce. Celé zadní sedadlo i kufr byly plné různých maket, ukázek a brožurek. Jeli z Brna až do západních Čech, takže je čekalo spoustu dlouhých nudných hodin jízdy. Jak se ale ukázalo, zas tak nudné hodiny to nebyly.
číst více
