Jmenuju se Lenka, jsem normální 16 letá holka, vysoká 165 cm se štíhlou sportovní postavou a rovnýma kaštanovýma vlasama na ramena. Od 14 let chodím pravidelně 2× týdně na sportovní aerobik spolu se svojí nejlepší kamarádkou Martinou. Martina je o 2 roky starší než já, ale máme skoro stejné štíhlé postavy, akorát je asi o 5 cm vyšší s krátkýma blonďatýma vlasama. Jednou jsme takhle zase bylys Martinou na tréninku a všechno probíhalo jako obvykle.
číst více
Ahoj já jsem Terka a povyprávím vám příběh, který se odehrál před čtyřmi lety.
Bylo mi tenkrát 14 let a netrpělivě jsem vyčkávala. Dnes měla přijet moje sestřenice Monča. Byla o tři roky starší jak já, modrooká blondýnka a moje nejlepší kamarádka.
Konečně jsem se dočkala. Byly jsme u mě v pokoji a povídali jsme si dlouho do noci. Bylo už velmi pozdě a pak to přišlo.
číst více
Síla myšlenky, část 2.
V.
Návštěva
Druhý den ráno jsem se dozvěděl od sestřičky, která měla denní službu, že Jana onemocněla, nic vážného, nějaká chřipka či co. Jen se omlouvá, že svůj slib musí odložit. Při tom, jak to říkala, bylo zřejmé, že moc dobře ví, o jaký SLIB šlo.
Najednou znovu ten hlas v hlavě: „Kdyby chtěl, klidně bych Janu zastoupila, ale teď přes den to asi stejně nepůjde. Holky z noční vyprávěly úplné romány. Škoda…“
číst více
Stalo se to v době, kdy mi bylo 26 let. Bydlel jsem ve vlastním bytě v domě společně s dalšími třemi rodinami. Bylo to večer, když zazvonil zvonek na mých dveřích. Byl jsem vážně překvapený, když jsem otevřel a spatřil Marii, šestnáctiletou dceru mojí sousedky. „Můžu dál ?“ zeptala se a já jí pozval dál. Šla přede mnou a při každém kroku hýbala krásně svým krásným mladým zadečkem.
číst více
Doučování Na gymplu jsem nepatřil k nejlepším studentům, ale v některých předmětech jsem exceloval. Jedním z těch předmětů byla i matika, hlavně dobře mi šli ve třeťáku komplexní čísla. Jednou za mnou přišla moje spolužačka, Martina se jmenovala, jestli bych jí nedoučil komplexní čísla. Řekl jsem jí, že klidně a zeptal se jí, kdy a kde. Odpověděla mi, abych přišel odpoledne k ní.
číst více
Přišlo to úplně náhle. Stejně jako moje rozhodnutí, že obětuji jeden den svého prázdninového volna k návštěvě města, kde jsem byl vlastně po celý rok. Pardubice. Město mých studií a zážitků. Plné slunce a letního vedra. Ovšem jen do chvíle, kdy se spustila strašná průtrž mračen. Zničehonic. A já jsem měl na sobě to nejlehčí, co jsem mohl najít. Už od rána bylo opravdu šílené vedro. Jenomže teď se mi to řádně vymstilo. Stál jsem na zastávce autobusu promoklý na kůži a vztekal se.
číst více
