Tento příběh se odehrává v 18. století na zámečku kdesi…
Zámek obývala krásná paní, mladá krásná vdova, která neměla o nápadníky nouzi, ale měla ráda svoji svobodu a volnost. Za žádného se znovu neprovdala.
Jednoho večera si paní zavolala svoji služku. „Pojď mi přiložit do krbu“. Mladá, krásná a dobře vyvinutá služka přiběhla a do krbu přiložila.
číst více
Vytoužená sobota.
Je sobotní ráno a na stolku vedle postele drnčí budík. Dnes je to výjimka, protože Tara nechodí do běžného pracovního procesu s pevně danou pracovní dobou a může si tak ráno přispat. Je noční ptáče, které tráví volný čas dlouho do nocí na internetu, nebo si pouští filmy. Bydlí sama s křečkem. Pracuje, když zaměstnavatelé potřebují.
číst více
Bylo velmi teplé léto. Každý víkend jsem s kamarády chodila k místnímu rybníku. Scházeli se tu všichni, celá vesnice. Večer pak začínaly zábavy, kde se tancovalo, pilo, kouřilo a užíval se život. Jeden pátek na začátku prázdnin jsem u vody zůstala až do setmění. S kámošema jsme byli domluveni, že až do hospody přijdou, zavolají mi. U rybníka mi začalo být trochu chladno. Šla jsem do převlékacích kabin, které byly zastrčené až vzadu a skoro nikdo tam nechodil a hlavně ne v tuhle dobu.
číst více
O tom co se stalo v ordinaci nebo u bazénu jsme s mamkou nikdy nemluvily. Vlastně dělala, jako by se nikdy nic nestalo. Když jsem na to téma nenápadně směřovala, vždy mě nějak umlčela nebo prostě s tajuplným úsměvem odešla. Anebo zavedla řeč na školu a to byl konec; byla jsem v prváku na vejšce – jako by to něco znamenalo?!
Řekla jsem si, že ji prostě opiju.
číst více
Ahoj já jsem Terka a povyprávím vám příběh, který se odehrál před čtyřmi lety.
Bylo mi tenkrát 16 let a netrpělivě jsem vyčkávala. Dnes měla přijet moje sestřenice Monča. Byla o tři roky starší jak já, modrooká blondýnka a moje nejlepší kamarádka.
Konečně jsem se dočkala. Byly jsme u mě v pokoji a povídali jsme si dlouho do noci. Bylo už velmi pozdě a pak to přišlo.
číst více
Síla myšlenky, část 2.
V.
Návštěva
Druhý den ráno jsem se dozvěděl od sestřičky, která měla denní službu, že Jana onemocněla, nic vážného, nějaká chřipka či co. Jen se omlouvá, že svůj slib musí odložit. Při tom, jak to říkala, bylo zřejmé, že moc dobře ví, o jaký SLIB šlo.
Najednou znovu ten hlas v hlavě: „Kdyby chtěl, klidně bych Janu zastoupila, ale teď přes den to asi stejně nepůjde. Holky z noční vyprávěly úplné romány. Škoda…“
číst více