Již jako malé děti jsme s rodiči jezdily na nudistické pláže do Německa a později i do jiných států. U nás bylo také několik rybníků a oprámů po těžbě písku, kde se mohlo koupat v rouše Evině a Adama. Tak nám ani nepřišlo, že bychom se měly před sebou nějak stydět. Doma i rodiče chodili nazí z koupelny a na zahradě v bazénu jsme se koupali jen nazí. Čas ubíhal a nám už bylo čtrnáct let. Byly jsme dvojčata, já Zuzka a o patnáct minut starší brácha Emil.
číst více
Vrátila jsem se domů zcela netradičně brzo odpoledne a už před domem se mi zdálo, že je někdo v domě. Nechala jsem auto stát na dvoře a vešla jsem bočním vchodem dovnitř. Houkla jsem něco na pozdrav, ale žádná odpověď. Ani jeden z našich prázdninových návštěvníků se neozýval.
číst více
Na rozlučkovém večírku s 9 třídou jsem se poprvé opila a nedopadlo to dobře. Své panenství jsem si chtěla nechat, až pro toho pravého. Rozlučku jsme měli u kamaráda v domě, jelikož jeho rodiče byli zrovna ten víkend pryč. Po pár skleničkách, už holky chodili po místnosti jen v podprsenkách a kalhotkách a to už netrvalo dlouho a první spolužačka byla nahoře bez. Na to jsem já neměla odvahu. Kluci hned kolem ní začali poskakovat a i ostatním holkám sundávat podprsenky.
číst více
Nevnímal jsem telefon, který už zvonil pěknou dobu. Je sobota a chci se vyspat, který blbec volá v tak brzkou ranní hodinu ? Telefon nepřestával a tak jsem se odploužil do předsíně. Co je, štěkl jsem a na druhém konci se ozval pobavený hlas mého kamaráda Zbyňka. Doufám, že jsem Tě probudil a ani se nesnažím omlouvat. Mirku, potřebuju pomoct. Takhle brzy ? No mne taky vzbudila sousedka z chaty.
číst více
Emancipace dnes prosakuje i do tak výsostných chlapských vod, jako je třeba fotbal. Kopu divizi za Horní Dolní a vloni se mezi rozhodčími začala objevovat nová tvář právě ženského pohlaví. Je pravda, že na první pohled by v ní ženskou hledal málokdo. Až na dlouhé vlasy a o něco útlejší pas, se od chlapů zase tak moc neodlišovala. Nenalíčená, vysoká, prakticky žádná prsa, tvrdé rysy, vysportovaná. Víc jsem si jí při prvním zápase všimnout nestihl.
číst více
Pohlížel na svého sluhu a v jeho očích se zračila zloba. Ne taková ta výbušná, hlasitá a bezmyšlenkovitá, ale naopak chladná, tichá, vypočítavá. Na jeho rtech pohrával zlověstný úsměv, jak si vyslechl tu novinu. Nemohl si před svým zaměstnancem dovolit projevit slabost. Tahle situace pro něj však byla nepříjemná hned dvojím způsobem. Mohla poškodit jeho pověst a respekt v řadách jeho otrokyň, ale nejhorším faktem zůstalo, že jej zradila.
číst více
Čechova družina se usadila pod Řípem. Moc se jim tam zamlouvalo. Spousta mléka, strdí a sexu jim dodávala elán pro budování jejich nového domova. Jediným, komu se pořád něco nezdálo byl Čechův bratr Lech. Neustále remcal, že Keltky jsou moc ploché a že by se raději usadil někde, kde mají ženy poprsí podstatně vyvinutější. Vhod by mu byla velikost asi tak, jak mají vemena kozy.
číst více
„Tak další!“ Ozvalo se od dveří z ordinace. Byl jsem na řadě, nikdo jiný kromě mě totiž v čekárně neseděl. Právě panovalo odpolední červnové dusno a já měl před sebou konečně za pár dní prázdniny, ovšem musel jsem ještě absolvovat tuto osmnáctiletou prohlídku u lékaře, přesněji řečeno lékařky. Nikdy jsem doktory neměl moc v lásce, i když jsem byl většinu roku zdravý jako řípa, ale tentokrát se mi sem vůbec nechtělo.
číst více
Praotec Čech, tehdy ještě ovšem bez hodnosti praotce, se vydal se svou družinou na pochod, aby uniknul častým válkám, pustošení, vypalování a znásilňování, které války přináší. Samotné znásilňování by, hlavně pro ženy, bylo docela milým zpestřením jinak fádních dnů, ale kdo měl poslouchat ženské reptání, když měly permanentně nasáklé kouřem čerstvě vyprané prádlo? Musel jim naslibovat hory, doly, zlaté kamení, aby alespoň občas byly po vůli.
číst více
Právě jsem se vrátil z nádraží, kde jsem byl vyprovodit manželku Zuzanu a naše dvě ratolesti. Odjížděli na celý měsíc ke tchýni na dovolenou. Blahořečil jsem svému šéfovi, který mi zatím z naléhavých pracovních důvodů dovolenou neumožnil, protože měsíc galejí u tchýně mi naháněl hrůzu. Měsíc svobody a volnosti ! Co víc bych si ještě mohl přát ? Možná nějakou pěknou kočičku k pomuchlání, ale to musím počkat.
číst více
