Jmenuju se Tomáš, chodím na gymnazium a je mi 16 let. To jen tak na začátek. Ještě nikdy jsem s žádnou holkou nespal, ne že bych nemohl, spíš sem nechtěl. Zhruba před rokem jsem si uvědomil, že jsem na kluky.
Když jsme dělali další z jeho cviků, koukl jsem se za sebe a viděl sem spousta vyšpulených zadečků. Neudržel sem to a postavil se mi můj úd. Koukl jsem jestli si toho nikdo nevšiml, ale bohužel ano, náš pan profesor...
číst více
Zvonilo. Konečně.
Posbíral jsem všechny věci z lavice, naházel je do tašky a začal se prodírat pomalu se pohybujícími spolužáky ke dveřím.
"Ehm Dylane? Mohl byste sem ke mně než odejdete?" Zavolal za mnou učitel a otočil se na židli směrem ke mně. S povzdechem jsem se rozešel ke katedře a tiše záviděl všem, co už byli z téhle hnusné budovy venku.
číst více
Uvědomoval jsem si, že se na mě Luboš dívá jinak. Neustále jsem byl v jeho blízkosti a čekal na každou příležitost, kdy s ním mohu promluvit nebo se ho dotknout. I Luboš. Když jsme hráli hry, často se mě dotkl. Někdy i dost intimně.
Odpoledne šel na marodku Tom.
číst více
Rád čtu erotické povídky, některé jsou moc hezké a vzrušující. Proto jsem se rozhodl, že napíši také. Musím se vrátit o nějaký rok zpátky. Bylo mě kolem dvaceti roků a nastoupil jsem do nové práce. Dělal jsem v kanclu a měl jsem na starost i jeden menší sklad. Tam dělal jeden starší chlápek, jmenoval se Jirka. Byl rozvedený a byla s ním sranda. Dost jsme toho probrali a jednou se mě zeptal hned otevřeně, že se mě určitě líbí kluci.
číst více
Mark byl klasický floutek. Bylo mu pětadvacet let, bez práce, bez vzdělání. Živil se tím, co zrovna bylo po ruce a co kdo zrovna potřeboval. Od zednických prací až po drobnější krádeže a když zrovna není práce a on potřebuje peníze, tak si hodí nějakou tu vykrádačku sám. Zatím mu vše prochází a nikdo ho nechytil.
číst více
Jeden z tých ďalších uponáhľaných dní v práci. Ranné vstávanie, káva, stres, nefungujúci počítač. Potom večer prísť domov, najesť sa a odpadnúť únavou do postele. A takto to ide stále dokola. Stereotyp dnešnej doby, ktorý tvorí celosvetový ideál úspešného, múdreho a pracujúceho človeka. Bohužiaľ z ľudí sa tak stávajú stroje, neustále žijúce v strese a smútku. Aj keď mám len 24 rokov a začala som pracovať pre jednu istú nemenovanú firmu len nedávno, tak už mi to začína pekne liezť na nervy.
číst více
Každý den si představuji, jak s našim sousedem od naproti souložím. Není dne, abych si nepředstavoval jeho porostlé břicho, jeho nohy, jeho rozkrok. Má matka ho vyloženě nesnáší, protože si potrpí na soukromí a jelikož k nám neustále kouká do oken, není to snadné se ho zbavit. Já mam ale jiný pohled na věc.
číst více
.......Jak začít? jak napsat co se stalo? Nejlépe bude popsat vše bez příkras ,vše jak se situace a co po ní následovalo.
V době hluboké totality v tzv době normalizace, kdy každý musel pracovat ,kdy v nápravných zařízeních skončili i lidé kteří nechtěli mít nic s politikou, kdy za mřížemi skončili mladíci jen proto, že chtěli za železnou oponu se odehrál tento příběh, jenž Vám předkládám, není upravován zkrášlen, ani cenzurován a poznamenal mne na dlouho.
číst více
Byla už skoro tma, když jsem s gryfem přistál na mýtině před temným domem. Působila tu divná síla, které ve mně probouzela chutě a mé sexuální pudy. Taky že se mi zanedlouho pod modrým pláštěm rýsoval stojící klacek. Necítil jsem žádné zlo, jen vypadal opuštěně, avšak v oknech se občas mihlo žluté teplé světlo. Vešel jsem velkými těžkými dveřmi, které nepříjemně zavrzaly a vstoupil do místnosti. Hořely zde svíce, stěny byly ze dřeva a podlaha z kamene. „Halo?“ zakřičel jsem, když jsem postupoval domem dál. Bylo však ticho.
číst více
Čauko. Môj príbeh začal, keď som mal 13 a pokračuje do teraz. V lesíku za dedinou som ja a spolužiak, objavili sme v takom kopci bunker ešte z čias vojny. Je to veľká miestnosť o rozlohe 6 X 5 metrov. Vchod je malí otvor asi 1 X 1 meter maskovaný húštinou a tak ho vôbec nieje vidno. Používali ho partizáni ako skrýšu na zbrane a muníciu. Teraz tam samozrejme nič nebolo. Len bordel, lístie a hlina. Tak sme to vyčistili, nanosili sme tam po tajomky matrace a deky a hrávali sme sa tam. V jeden pekný deň, ležali sme a kecali o hlúpostiach, keď sme počuli hlasy. Spolužiak mi hneď povedal, aby som opatrne vykukol a sledoval, kto to je.
číst více
