Řídím si takhle jednou moje krásný meta-lízově azurový fáro na šestý avenue, a jsem docela znuděnej. No to víte, ještě abych nebyl. V práci byla akorát a jenom pruda, pruda a zas a jenom pruda. Ještě, že je přede mnou víkend! Hurrá. Sice mě ještě dneska večer čeká oslava narozek mýho dobrýho kámošem Fandy, ale to je poslední „povinnost“ tohohle tejdne.
číst více
To byl teda vodvaz…včera jsem s kámošema zase jednou po dlouhý době děsně zachlastal… všichni nalitý jak nějaký prasata po výživný „šlichtě z ječmene a sladu“, totálně knocked out. Uff. Vyhodili nás z poslední otevřený nálevny v okolí, asi tak na časovým rozhraní mezi posledníma zavíračkama v jakž takž slušnejch hospodách a násilnejma přesunama vožralejch do ne moc slušnejch nonstopáčů. Fujtajbl (!), ještě teď je mi blbě, když si na to chlastání vzpomenu.
číst více
Síla myšlenky, část 5.
XIII.
Výlet na nudapláž
Když jsme dorazili domů, Adélka už vykukovala ze dveří svého bytu, evidentně natěšená na nové zážitky.
„Co si mám vzít s sebou?“
„Co bys tak mohla potřebovat,“ odpověděla Kamila, „deku nemusíš, tu bereme my, tak jen ručník, něco na opalování a samozřejmě svoje nahaté tělo.“
číst více
Začaly podzimní plískanice a jelikož jsem docela zimomřivá, vůbec se mi to nezamlouvalo. Byla jsem zalezlá doma a nevystrkovala ven nos, jenže s dětmi nebylo k vydržení, potřebovaly se vyblbnout. V neděli konečně aspoň na chvíli vykouklo sluníčko a tak jsme rychle vyrazili na dětské hřiště, které nám nově postavili.
číst více
Sousedka je fakt šťabajzna, nemůžu si pomoct. Už jsem si za těch pár měsíců, co bydlím v novém bytě, vypracoval takový rituál, kdy ji sleduji ráno, jak cupitá k autu - to mám ideální výhled na její kroutící se zadek, a pak i odpoledne kouknu, jak se vrací - to z prvního patra vidím přímo do výstřihu. Ježiš, já bych ji mrdal, říkám si vždy, když ji vidím. Kolik jí může být? 35? 40? Těžko říct, ale pečlivě udržovaná postava, dost výrazné líčení a oblečení se jinak než vyzývavé nazvat nedá, prostě kusanec ženské.
číst více
… V noci se často budím a ani dnešek nabyl výjimkou. Vstala jsem tedy z postele a potichu se vydala do kuchyně, kde probíhal můj malý noční rituál. Vždy, když nemohu spát, tak si uvařím kakao a s hrnkem pak vyjdu ven na verandu, kde sleduji noční oblohu. Dělám to tak už několik let a vždy mi to pomůže. Ráno na mně nikdo nepozná, že jsem v noci nenaspala víc než tři hodiny.
číst více
Skončila škola a začaly tolik toužené prázdniny. Ve středu přišla mamka z práce a povídala, že volala teta Mirka, jestli bych tam na měsíc nemohl přijet, protože strýc bude šest neděl v zahraničí a aby nebyl dům opuštěn, když bude chodit do práce. Docela jsem to uvítal, protože jsem tam měl i několik kamarádů a bylo tam výborné koupání v nedalekém písníku, kam chodilo moře pěkných holek.
číst více
Byl pátek a já si lámal hlavu, co s Marcelou večer podnikneme. Nenapadlo mě nic duchaplnějšího, než ji pozvat do kina. Sice bych si ji raději konečně přitáhl domů a hezky si s ní užil, ale zatím jsem neměl odvahu jí to navrhnout. Chodíme spolu teprve měsíc. Ona je o dobré dva roky starší a i když nejsem panic, ona má zkušeností rozhodně více.
číst více
Ivan s Katkou se procházeli parkem. Bylo kolem poledne a slunce pálilo jak bláznivé, takže byl park kromě nich úplně prázdný. Všichni ostatní totiž buď seděli doma u oběda, nebo trávili čas v tom vedru na koupališti. Bylo rozhodně přes třicet, takže Katka měla na sobě jenom lehkou sukni a přiléhavé tílko na tenkých ramínkách. Na nahých ramenou a dekoltu se jí perlily kapičky potu, tváře měla červené stejně jako rty.
číst více
Po skončení školy jsem nastoupila do jedné firmy jako asistentka hl.manažera, kterým byl asi 35letý inženýr, sportovního typu a příjemného jednání. Jako 18tiletá holka, pěkného vzhledu a těla, jsem se pomalu rozkoukávala a zapracovávala do svých pracovních povinností. Měla jsem ještě ze všeho v hlavě zmatek, ale všichni kolegové byli velice ochotni mi ve všem poradit, jen když mohli být na chvíli v moji blízkosti.
číst více
