I. Zrození
Za dveřmi je ticho, nejspíš ještě spí. Na etiketě těch prášků ostatně stálo 2-3 hodiny. To je dobře, říkám si, usnádní mi to práci. Zvednu petlici a s vrzáním starého železa otvírám kovové dveře. Nahmatám vypínač a rozsvítím. Vše je stejné, jako když jsem odcházel, určitě se neprobudila. Odložím tašku na podlahu a přistoupím k ní. Leží na vrstvě dek, rozestřených na betonové podlaze a mělce dýchá. To bude tím těžkým pozdemním vzduchem. Alespoň je tu teplo, přímotop už se rozjel. Tak se na ni podíváme...
číst více
Po delší době jsme se se ženou zase pohádali. Většinou naše hádky vznikaly kvůli naprosté prkotině, nejinak tomu bylo i teď. Stačilo, aby jeden z nás byl trochu unavený z dlouhého dne v práci nebo prostě neměl náladu, to pak i ta sebenevinnější poznámka od toho druhého mohla zažehnout jiskru budoucího sváru. Tentokrát jsem za to mohl já, když jsem začal šaškovat a mlet něco o dámských účesech.
číst více
Jako malá holka jsem si hrála raději s klukama a to mi vydrželo i přes pubertální věk. Neměla jsem žádnou kamarádku, ale kluků jsem kolem sebe měla stále houfy.
Když mi bylo 17 máma se stále zlobila, že si se mnou lidi budou vyplachovat hubu, že jsem samý kluk. Tehdy jsem se s mámou poprvé pohádala a řekla jí, že když se s klukama kamarádím, neznamená to že s každým spím.
číst více