Hned vedel, ze je to ona. Poznal to okamzite a byl udiven tim, ze i po tolika letech mu utkveli v pameti detaily, ktere nyni porovnaval se skutecnosti probihajici pred jeho ocima. Ta vzprimena postava, sebejista chuze, hrde drzeni hlavy… Ani svuj oblibeny kostym nezmenila, stale v „kuzi“, od hlavy k pate. Sel pomalu za ni. Oci mu navykle sjely nejprve na jeji zadecek. Spise zadek.
Obepnut jemnou cernou kuzi se v mohutne klenutem oblouku pnul az do oblasti pasu, kde jeho hranici vymezoval pevne upnuty remen. Pri chuzi se pohyboval jako kyvadlo a blyskani nalestene kuze bylo dokonale synchronizovane se cvakotem vysokych podpatku. Potesil se vyhledem na vysoke kozacky, sahajici vysoko nad kolena… Nevedela, ze ji pozoruje a prece sla tak vyzyvave – ostatne jako vzdy. Citil, ze je to tu opet… Kolik je to vlastne let? Rychle v duchu pocital…sedm, deset… Nemohl se soustredit, ostatne matematika mu nikdy dobre nesla, to ta dama vpredu vedela dobre… ona pocitat umela. A jak! A najednou mu zase bylo tech osmnact… „Mas jit ke slecne Katerine, vzkazuje to matka!“ vykrikl domovnikuv syn a padil dal dolu po schodech. Vzpomnel si, ze mu rano, nez sel do skoly, matka pripominala, aby odpoledne zasel k pani Katerine. „Nebudu dnes doma, tak tam zajdi, vsak vis, jak jsme se dohodli…pomuze ti trochu se skolou. A chovej se slusne! Vsak jsem pani Katerine povolila, aby ti nejakou strihla, kdyz nebude neco v poradku“, slysel v duchu matku. Stoupal pomalu po schodech, vytah jako obvykle nefungoval, coz ho v tomhle starem cinzaku uz ani neprekvapilo. Tata rikal, ze co ho postavil pan Kolben s Dankem, jezdil tak dlouho az do te doby, nez dum prevzalo OPBH a nechalo udelat „generalku“. Katerina bydlela az kdesi nahore, a tak si vystup usnadnoval premyslenim o nejruznejsich vecech. Proc je vlastne v tomhle dome a co tu pohledava? Vybavil se mu nedavny pohovor s mamou. Tata je uz pres rok na montazi v zahranici, ja jsem pracovne vytizena, sotva to zvladam a ty ses pry zacal velmi zhorsovat ve skole, zrovna chvili pred maturitou. Chybi tu pevna ruka, ja na tebe nestacim… kdyby ti tak aspon nekdo zkontroloval ukoly a trochu na tebe dohledl… kdo ma porad cist ty straslive poznamky… dolehala k nemu z povzdali karava slova. Nakonec matka rozhodla, ze za jeji nepritomnosti bude nad nim bdit pani Katerina. Ani ostatne nevedel, co pani ci slecna Katerina dela. Pry studuje ucitelstvi na nejake vejsce a je velmi inteligentni a kultivovana… a docela hezka, napadlo ho. A tak ani neprotestoval. Predstava, ze bude pod dozorem pani Kateriny a ne vecne nervozni matky byla docela prijemna. Katerina je jen o par let starsi s tou to vzdycky nejak zavalim, pomyslel si. Ted stal prede dvermi, stiskl tlacitko zvonku a cekal. Mosazny stitek hlasal, ze zde bydli Katerina Vyhnankova. Uslysel kroky, vzapeti se otevrely dvere a pani Vyhnankova s usmevem pokynula mlademu muzi, aby sel dal. Po obvyklych zdvorilostnich proslovech sedel v obyvaku a „slecna pani“ Katka chrastila v kuchyni salky na caj. Pokojik se mu celkem zamlouval, same tmavsi drevo, stara kozena sedaci souprava, plno obrazku, na zdi savle, bambitka, bicik… Katerina se po chvili objevila s podnosem a vybidla ho, aby se neupejpal. To ani nemusela, stejne dnes nebyl na obede, listky radeji prodal, aby mel na „sve“ vydaje, a tak se pustil do zakusku s plnou vervou. Pani Katerina se chapave usmala a on mel najednou pocit, ze o tech listkach vi… ze vi, jak je prodal. Ale hloupost! Nevi nic a ani nemuze. Ale umi se podivat do oci az to zamrazilo. Pak prisla ta chvile, kdy se zacalo o skole. Ocekaval ty stokrat omilane otazky a byl velmi prekvapen, ze hovor probiha uplne jinak. Tak jakoby prirozene, zive, s humorem… jakoby mluvil se starsim kamaradem… „No, ty znamky, to je horor,“ pokyvovala slecna hlavou. „To zlepsime… ale co ty poznamky? Tri v jednom tydnu.“ Podivala se na nej a jeji oci jakoby zprisnely. Jen okolo rtu stale usmev. „To musime nejak zlikvidovat a omezit! Ja ti je podepisi, ostatne mame to tak domluveno s maminkou i tvou tridni, ale…“ odmlcela se. Dlouze se mu zadivala do oci. „Ale slibila jsem mamince, ze budu velmi dusledna. A tak ty poznamky smazeme a budeme je povazovat za vyresene. Ovsem musim te nejak potrestat!“ dodala trochu ostrejsim hlasem. Ale okolo rtu stale potutelny usmev a v ocich se ji malinko blysklo. Jak ty me asi muzes potrestat, pomyslel si. Zname to, nejaky „zarach“ ci domaci pracicka a bude po vsem. „Pokud vim, mas dnes listek do kina, jdete cela parta,“ rekla Katerina. „Jo, od sesti do Blaniku,“ odpovedel. Jo, to urcite, do Blaniku. Jde se ke Karlovi na malinkou oslavu. Rodice mu odjeli na chalupu, tak se to tam pekne roztoci. A zcela jiste prijdou i holky, to bude sila. „No, tak ja ti dam vybrat,“ usmala se Katerina. „Bud zadne kino… a nebo… anebo te potrestam jinak. Co si vyberes?“ protahla. „No, do bijaku bych chtel, vyhrkl rychle. Ani neuvazoval, co si slecna vymysli za ten trest. „Vyborne!“ potesene rekla Katerina. „Takze te potrestam ja sama. Osobne!“ A opet ten usmev. „Klido,“ slyses sam sebe. „Klido?“ protahla. „No tak klido. Jsi uz sice velky kluk, ale ja myslim, ze me metody jsou nadcasove a lze je spolehlive uzivat v kazdem veku. Ostatne v Anglii se na soukromych strednich skolach takto tresta naprosto normalne.“ „Jak tresta?“ optal se udivene. „Jak?“ Usmala se a vstala. „Vypraskem!!“ Zarazil se. Prece ho ta zenska nebude vyplacet jak maleho kluka! Naposledy mu naplacala matka, kdyz mu bylo deset! Stala proti nemu, vysoka a statna a on najednou nejasne pocitil, ze to Katerina mysli vazne. A slecna ho dlouho v nejistote nenechala. „Mame ctyri hodiny, kino je od sesti – tak nebudeme ten vyprask odkladat, co rikas?“ usmevave prohodila slecna. „Zatim se dusevne priprav, ja se hned vratim.“ Odkracela na svych dlouhych nohach a on najedenou pocitil desne rozpaky z te nezvykle situace. Nebyl schopen souvisle myslenky. V tom se ozval povel slecny. Mel jit za ni. Vstal a sel za hlasem. Slecna sedela v malem pokojicku. Asi pokojik pro hosta, napadlo ho. Vedle stareho kozeneho sofa stala nedaleko zdi lavice, potazena taktez tmave hnedou, casy oblyskanou kuzi. Vedle podobna sedatka, stolek. V rohu velka, vyrezavana skrin. „Tak pojd dal a neboj se,“ povzbudive rekla slecna. „Snad by ses nebal vyplaty – takovy kluk musi neco vydrzet. Kdy jsi naposledy dostal?“ pronesla s neskryvanym zajmem. Zakoktal cosi a jako hypnotizovan hledel na slecnu. Cosi ho na ni zarazelo, nevedel vsak co. Ty oci, rozsirene a leskle, cosi v jejim hlase… Vsiml si, ze slecna je oblecena jinak, nez kdyz spolu sedeli v obyvaku. Mela kozene kalhoty, cele cerne a taky vysoke boty. V mistnosti bylo ponekud chladneji, takze se slecna tulila do hunateho vlneneho svetru a ruce mela majetnicky zalozeny na prsou. Trochu se podivil, ale to uz slysel povel: „Sundej si kalhoty! Vyprasky davam na nezabezpecene pozadi.“ Rozpacite vstal a nehybal se. Katerina vstala, dala si ruce v bok a zhluboka se nadechla. Chvili mladika prisne pozorovala, nacez rozepla nekolik knofliku svetru a elegantne jej odlozila do kresla. Vzapeti se mirne rozkrocila a opet dala ruce v bok. Chvili stala naprosto beze slova a nechavala jeho oci tekat po sve perfektni figure. Fialova bluzka se sametove leskla a davala tusit, ze skryva nadherna plna tajemstvi. Katerina k nemu pomalu pristoupila. Ruka ji skouzla z boku a on citil, kterak mu rozepina zip. Nez se nadal, mel kalhoty nekde u kolenou. Katerina ho pohladila po vlasech a vzapeti ho pleskla pres hyzde. „Tak, ted pekne napraskame neposluchovi,“ pomalu protahovala. „Jelikoz je to poprve, bude vyprask z pocatku slabsi, spise symbolicky, ovsem ke konci ti udelim malou vystrahu v podobe nekolika poctivejsich ran. Lehni si na lavici!“ Povsiml si, ze na jednom konci lavice se povaluje mensi polstarek a vysvetlil si to tak, ze na nem ma spocinout jeho hlava. „Tak ne,“ opravila ho Katerina a ochotne mu rukou pokynula, odkud ma k lavici pristoupit. Chvilku vahal, ale nakonec poslusne poslechl, veden jeji pevnou rukou. Polozil se na lavici horni casti tela, onen kozeny polstarek mu podpiral spodni cast briska. „Ruce pred sebe, taaak, a pekne lezet!“ porucila. „Nerikala jsem, ze vyprasky davam na holou?“ polozila recnickou otazku a jemne uchopila lem slipu a pomalinku je stahla pres stehna tkvici ve vzduchu smerem dolu. „Ani se nehni!“ Slysel, jak otevira skrin, ale nevidel do ni, protoze zrovna nemel odvahu natocit hlavu. Katerina pristoupila k lavici a pozadala mladika, aby ruce jeste ponekud natahl a otocil je dlanemi vzhuru. Kdyz se tak stalo, slecna si sedla na lavici obkrocmo tak, ze obe chlapcovy ruce se ocitly pod ni, presneji svymi oblymi pulkami nasedla na dlane a zaborenim do mekci vycpavky kuze lavice je spolehlive uveznila. Jeho hlavu si vecne polozila do klina. Citil prijemnou vuni kuze a parfemu. Kuze kalhot byla nezne mazliva, jak se dotykala jeho tvari. Ucitil, ze mu cosi prejelo pres zadek. Par lehkych, skoro nepostrehnutelnych uderu – zrejme nastroj k exekuci. „No a zacneme. Za to, zes neposlouchal, dostanes ode mne napraskano petadvacet na holou! Vyprask se provede kozenou placackou a budes si sam pekne pocitat, abych te neosidila!“ zasmala se Katerina. Zavrel oci, porad tomu nemohl uverit. Na zadek mu dopadla prvni rana. Skoro ji ani necitil. „No tak pocitej!“ porucila slecna. „Nebo neumis do petadvaceti? Tak ja ti pomohu. Jedna! A dva! A tri!“ Pleskave udery zaplnily mistnost, jak placacka dopadala na holy mirne vyspuleny zadek. Katerina pocitala, jeji hlas nabyval na intenzite a paralelne s tim zvolna prodluzovala rozjezdovou drahu placacky. Prvotni pleskave zvuky prechazely do hlasitejsiho praskani. „Pekne drz… a dvanact… trinact… Jak se ti libi muj vyprask?“ skoro kricela. Bolest zatim necitil, naopak. Hyzde prijemne palily, chtel si je pohladit a polaskat, ale jeho ruce pevne drzel zadecek slecny. Jakoby vycitila jeho umysl, mirne se predklonila a prenesla tak svou vahu vice smerem ke stehnum. Na vyprosteni rukou to nestacilo, ale uvolnene dlane ihned uchopily v kuzi odene pevne pulky. „Copak copak, snad nas nepali zadecek?“ otazala se slecna udychane a na okamzik prerusila vyprask. „Takova masaz, ta ti jenom prospeje… tak pokracujeme…“ A opet zacala rytmicky s vyplatou. Citil, ze je mu to docela prijemne, ackoli Katerina ho nyni vyplacela podstatne silneji nezli na pocatku. Dlanemi pevne sevrel svalnate pulky sedici velitelky. Ta se zavrtela a volnou rukou stiskla chlapcovu hlavu ve svem kline, razne jej uchopila za kstici. „Dvaadvacet… a triadvacet…“ Jeji ruka mu tlacila necekanou silou tvar vice a vice, jeji stehna se rytmicky pohybovala a nadherne hyzde se pravidelne pri dopadu odlehcovaly a on tak mohl snaze stisknout pulky do dlani. Postupne nabyval dojmu, ze se v tom krasnem kline utopi… „Petadvacet!“ vykrikla Katerina do posledniho prasknuti placacky a stiskla ho jeste vic. Skoro ztracel dech, jeho ruce se krecovite zataly do pruzneho tela. Citil, jak se nadzvednutim naklonila nad jeho spraskany zadek. Ruka, ktera ho predtim vyplacela, ho nyni jemne a nezne hladila po potrestanych mistech. Chladive doteky dlane mu byly velmi prijemne a pristihl se pri vzlastni uvaze. Pokud ho takto bude Katerina vychovavat i nadale, asi se ve skole jen tak nezlepsi, ba naopak. Vzdyt by bylo preci v jeho zajmu, aby ho Katerina brala do teto mistnustky co nejcasteji. Jeho odvazne uvahy prerusilo razne plesknuti dlane o pravou polovicku rozehrate a zvolna chladnouci zadnice. „Jeste musime doresit dnesni planovanou navstevu kina,“ rekla stroze a potazenim za vlasy mu zvratila hlavu dozadu. Jeho tvare opustily nadherne vezeni jejiho klinu, ale vse mu vynahradil naskytnuvsi se pohled. Cerven jejiho oblicej prechazela ve fialovou bluzou obtazena, mohutne se dmouci nadra. Katerina si byla dobre vedoma magicnosti vyhledu, ktery mu naaranzovala a pikantnost cele situace jeste vylepsila tim, ze se v pase prohnula ponekud dopredu a bluzka tak vytvorila naprosto zretelne kontury. Pustila vlasy, pomoci nichz mu drzela hlavu v zaklonu a chopila se opetovne placacky. Pravacku drzela nastroj za opletenou rukojet, zatimo druha ruka sevrela hulku v miste kousek pred vlastni kozenou plochou. Bylo videt, ze prekonat pevnost hulky vyzaduje nemalou silu, presto vsak Katerina s pomoci nacviceneho a nenapadneho figlu prohnula rukojet do oblouku a stridavym zvysovanim a snizovanim pruhybu predvadela pruznost nastroje. Nechapal, co se deje. Co chce resit s kinem? Domnival se, ze po uklidnujici masazi z chladivych dlani bude propusten, nanejvys se dozvi termin dalsiho doucovani. A ted tohle? Tady neco neni v poradku… „Tak do ktereho kina ze to jdete?“ laskave se zeptala Katerina. „Do Blaniku, od sesti, ale to uz jsem rikal!“ „Zajimave.“ Suse pronesla slecna a dukladne jej pretahla placackou. „A nechces mi rici, co tam hraji?“ „Je to nejaky americky film,“ potil se, „o nejake lodi.“ „Tak americky film,“ praskl uder, „o nejake lodi!“ a znovu spustila placacka. „A nechces mi rici, jak se ten film jmenuje?“ pokracovala nyni jiz v nefalsovanem vyslechu. „Ano, jiste,“ horlive pritakal v zatim uspesne snaze vyhnouti se dalsimu pridavku. „Je to nejakem parniku, ktery ..“ Prask. Nedokoncil. „Tak o nejakem parniku?“ ironicky pronesla vysetrovatelka. „A nejmenuje se to nahodou Titanik?“ a doplnila nabidnutou odpoved padnym mavnutim paze. „Jauuu, jmenuje.“ prisvedcil. „Takze jdete na Titanic, dneska od sesti do Blaniku?“ chtela znat odpoved na svou otazecku a opet vyhruzne predvedla flexibilitu sveho zpovidaciho nastroje. „Ano, presne tak!“ zaslechla slecna, ale to uz pohotove z kapsy tahala program prazskych kin. Rozlozila mu jej pred oblicejem a na oko se podivila, ze u kina Blanik je na dnesek vypsan zcela jiny titul. „Ze by sis popletl kino?“ Plesk! „Anebo nazev filmu?“ Plesk! „Asi by sis to mel ujasnit!“ Praask! „Premyslej, premyslej, ja mam casu dost!“ Praask! Praask! Zacervenal se a uvedomil si svou chybu. Asi se odnekud domakla praveho stavu veci a nyni jej ma ve sve moci. Hlavou mu problesklo, ze asi nema smyslu zapirat. Cas pracoval proti nemu a Katerina mela v rukou ten spravny prostredek, kterym by se drive ci pozdeji propracovala k pravdive verzi. Nadechl se a tichym hlasem povedel slecne pravdu. „No vidis, jak to jde!“ nadsene pronesla Katka, spise symbolicky ho pleskla a s laskavym usmevem upustila placacku. Kdyz to videl, uprimne si oddechl a ze srdce mu spadl kamen. Jak mel v probehlych nekolika minutach moznost zjistit, slecna Katerina bravurne ovlada a disponuje fyzickym fondem k sazeni poradnych bastonad na holou a rozhodne nemel chut pokracovat v naznacenem trendu vyplaceni. Zavrtel se a chystal se zvednout z lavice. „Kampak, kampak?“ zastavil jej hlas pozorne slecny. „Ja jsem rikala neco o odchodu?“ nevericne se zeptala. „Ja jsem myslel, ze uz to dneska mame za sebou a tak..“ „Ticho! O tom rozhoduji ja!“ okrikla ho prisne a jiz laskavejsim hlase.