Vaše erotické povídky

Sestra Monika je o ctyri roky mladsi a ackoli je to teprve takove stredoskolske poupe v rozvetu, chte nechte musim priznat, ze ma postavu jako zrala zena. Ma ji mnohem lepe formovanou nezli ja a to vzdycky bylo jednou z pricin me zarlivosti vuci ni. Uz jako deti jsme si delali naschvaly a obcas si i pekne vjeli do vlasu.

Casto jsem ji pozorovalala v koupelne anebo vecer, kdyz se prevlekala v pokojiku a se zavisti jsem obdivovala jeji ladne krivky, libila se mi jeji krasne formovana lytka, nadherna stehna a fascinovala me jeji kulata, pevna zadnice. Co me krom jeji postavy jeste nepredstavitelne zlobilo byl jeji nevinoucky vyraz ve tvaricce, kterym si dokazala ziskat kohokoliv. Vedela jsem, ze to je pekne kvitko, ale rodice byli zcela jineho nazoru, zejmena tatinek. Monika byla jeho mazlicek a me popadal vztek, kdyz jsem videla, jake hraje divadlo a jak to s nim umi. Nekdy vecer, kdyz jsem byla zalezla pod perinou, jsem si predstavovala, jake by to bylo krasne moci ji tak dostat do ruky. Snila jsem o tom, jakym zpusobem bych ji vychovavala a trestala. Za jeji ulicnictvi bych ji bez vahani prehla pres koleno a radne naplacala nebo bych vzala pruzny proutek a pres puncosky bych vyslehala tu jeji pysne se klenouci zadnici a dlouhe nozky. Stala by pritom uprostred mistnosti na spickach a z hrdla by se ji draly tlumene vykriky… Predstavovala jsem si, jak se vracim ze tridnich schuzek na gymnaziu a predvolam si ji, aby mi vse vysvetlila. A pak bych ji vzala za ucho a jemne odtahla do kuchyne, tam ji prehnula pres stul, stahla puncosky az ke kolenum, vzala varecku a nekolikrate ji poradne pretahla po holem zadecku. Bolesti by stahovala pulky a snazila by se je prikryt dlani, ale to bych ji nedovolila a za kazde takoveto braneni vyplate bych ji dala pet navic. Neprestala bych, dokud by sedinku nemela cervenou jak vareny rak. A jeste bych zvazila, jestli nevezmu liskovku a na zhnouci podklad nepridam nekolik tenouckych prouzku, aby malba byla dokonala. Joj, to by byl koncert a ja bych zcela jiste byla skvela dirigentka. Tyto predstavy me velice vzrusuji a casto se musim nasilim prinutit myslet na neco jineho, jinak bych asi sebou zacala hazet na posteli a kricet, coz by urcite mou vzornou sestricku probudilo. Pred usnutim jsem ji nekdy pozorovala a premyslela jsem, o cem asi uvazuje a fantaziruje. Obcas se setra pod perinou zavrtela, ale vetsinou se nic nedelo. Jak bych se ji jen mohla dostat na kobylku? Snad me prani bylo tak silne nebo jsem mela mimoradne stesti, nevim, ale stalo se toto.
Ve skole nam odpadly dve prednasky a tak jsem se vratila domu podstatne drive. Odemknula jsem dvere a uz v predsini jsem zaslehla hlasite hrajici kazetak. Aha, Monika je take doma. Co se da delat, tesila jsem se, ze budu mit trochu soukromi, ale… co to jen je citit ve vzduchu? To je preci pach spaleneho tabaku, ale u nas preci nikdo nekouri. Neco jsem vytusila a sla se podivat do naseho pokojiku, odkud se ozyvala hudba. To, co jsem uvidela, mi na chvili vzalo dech. Monika stala vyparadena pred zrcadlem a co chvili zkousela nejake pozy. Hrala si na mladou svudnou damu a ve vybranem oblecku vypadala znacne atraktivne: elegance fialove bluzicky byla podtrzena cernou kozenou minisukni, na nohou mela vysoke kozacky, v ruce svetacky drzela cigaretku, ze ktere obcas popotahla a poruznu vypoustela oblacky dymu. Jeji tvaricka – skoda slov. Malem bych ji nepoznala, jak byla namalovana. Chvili jsem ji pozorovala, jak se nakrucuje pred zrcadlem, a pri tom ve mne rostl vztek. Bluzka, sukne i botky byly z meho satniku a sestra se me pochopitelne na nic neptala. Zrovna koketne spulila zadecek obtazeny minisukni, kdyz v tom se mi v hlave zrodila vyborna myslenka. Potichu jsem vesla do pokoje a zustala jsem stat za sestrou. Ta se zalibne prohlizela v zrcadle a najednou se tak lekla, az vykrikla. Otocila se a nekolik vterin jsme se na sebe beze slova divali. „Tak tohle reknu rodicum!“ rekla jsem na oko velmi rozhnevane. Sestra me zacala upenlive prosit, abych na ni nezalovala, ze chtela jenom vyzkouset, jake to je a tak. Po chvili vahani jsem souhlasila s tim, ze rodicum nic nereknu s tim, ze ji nyni potrestam sama. Monika nadsene souhlasila a hned se ptala, jaky trest jsem pro ni vymyslela. Naprosto samozrejme jsem rekla, ze ode mne obdrzi vyprask. Sestra o tom nechtela ani slyset, ale kdyz rozvazila, ze to pro ni asi bude lepsi, svolila. Chvilku jsem premyslela, jak celou proceduru provest co nejlepe a zvolila jsem starou, klasickou a snad osvedcenou metodu. Vysoukala jsem ze svych kalhot siroky kozeny remen a privazala jsem Moniku ke stolu. Ta na me vyjevene zirala, zatimco jsem si prehnutim v puli pripravovala instrument k vyplate. Remen byl v pohotovosti a ja se snazila uchystat mu bohatou hostinu. Popostrcila jsem setricku, az se stehny dotkla hrany stolu. Prikazala jsem ji, aby se postavila do pozoru, pleskla jsem ji dlani pres zadecek a vyzvala ji k vyhrnuti sukne. Vahala s ukonem, snazila se me uprosit lec odpovedi ji bylo me nervozni pohravani si s remenem. Kochala jsem se jejimi rozpaky. Copak ted asi proziva? Monika rezignovala a smirila se s uchystanym osudem. Pomalinku si vykasala sukenku a cekala, co se bude dit dale. Dlani jsem ji zatlacila na zada a dopomohla tak k tomu, aby trupem nalehla na desku stolu. Vyzvala jsem ji, aby rukama uchopila okraj desky a skodolibe jsem oznamila, ze ted se jiz nemusi o nic starat. Uz jsem chtela zacit, lec prislo mi nevhodne, aby pasku v hodovani prekazelo spodni pradelko. Zastrcila jsem prstiky za gumicku a pomalinku jsem stahla bile kalhotky az nekam ke kolenum. Uslysela jsem, jak Monika vzdychla a malinko se pohnula. „Takhle zustanes!“ rekla jsem prisne. Ma ruka bloudila po jejim nahem jemnem zadecku, ktery tu byl v cele sve nadhere primo neskutecne vyspuleny. Pohladila jsem ji sedinku kuzi pasku, ktery jsem vzapeti pevne sevrela, lehce si nakrocila a prvni rana na sebe nenechala dlouho cekat. Bylo slyset, jak remen zasvistel vzduchem a hlasite plesknul. Zadnicka se po dopadu zachvela a hned na ni nabehl krasny cerveny pruh. Sestra sebou malinko cukla a prekvapenim vyjekla, ale to uz byl zase remen na ceste. Naskocil druhy prouzek a zadecek zacinal pripominat semafor, ktery rika „stuj!“. Barvu jsem si vsak v tomto pripade vysvetlila uplne naopak a tak to mistnosti svistelo a pleskalo. Zdalo se mi, ze praskam dost silne a soucasne jsem se divila, jak to sestricka statecne snasi, to ja bych to asi nevydrzela. Ze by byla chyba v remenisku? Udelila jsem presne dukladnych petadvacet. Pruhy na zadecku uz byly slite ve dve cervena namesticka. „Nazdvihni se, ale jeste to neni vse!“ oznamila jsem. Monika se mirne vzeprela na rukou. Vzpomnela jsem si, ze v minisukni jsem mivala takovy titerny pasecek, spise to byl pruh z cerneho leskleho plastiku nebo gumy. Nyni by se docela hodil, rada bych jej ozkousela.
Odlozila jsem remen a zajela jsem dlani pod vyhrnutou sukni. Nahmatala jsem teplem promekly pasecek, zkusene rozepla presku a vytahla novy nastroj na svetlo. Sestre jsem rekla, aby se znovu polozila na desku. Ihned uposlechla. Leskly pasecek byl velmi zivy a me vzhledem k jeho tloustce ani nenapadlo jej prehybat v puli. Konec jsem si pouze omotala kolem dlane a zbytek nastroje tak vytvoril dlouhy jazyk vyzadujici pri pouziti mirny odstup. Odstoupila jsem od vyspuleneho pozadi o krok zpet a poprve se zprudka naprahla. Byla jsem zvykla se naprahovat pekne odzadu a tak se k memu prekvapeni zastavil gumovy hadek o me pozadi. Pekne to stiplo, malem jsem vykrikla, ale vzapeti jsem nalezla v onom stipani zalibu. No tohle? Malinko jsem zkratila delku instrumentu, se zvedavosti nenapadne naspulila sve zadni tvaricky a pocala nyni s jiz dvojnasobnou vyplatou. Pri naprahu za hlavu dostal pasek predkrm v podobe jedne z mojich pulek, aby se vzapeti nemilosrdne rozpleskl na obnazene zadnici me sestry, kde vytvoril pres obe polovicky se tahnouci nadherne nabehle rude jelitko. Uslysela jsem, kterak sestricka vykrikla, ale nedbala jsem toho. Z nejruznejsich duvodu jsem byla zcela zaujata probihajici exekuci. Slehala jsem paskem asi v dvousekundovych intervalech a vychutnavala si onen lehce stiplavy dotyk ohebneho nastroje na vlastnim pozadi, abych se vzapeti pokochala pohledem na nabihajici jelitko na sedince me sestricky. Trosku jsem pritlacila, i na sebe, a pozorovala jsem, jak se Monika snazi udrzet rukama okraj stolu. Prislo mi ji lito a tak jsem s exekuci prestala. Beztak na cervenem pozadi svitila asi desitka rudych pruhu. Natahla jsem sestre pres zbity zadecek kalhotky a pomohla ji vstat. Monika si stahla sukni a vzapeti dlanemi konejsila rozpalena mista. Po te, co oba remeny opet pocaly zdobit nase pasy, jsem ji poslala umyt. Nejaka ta slzicka preci jenom rozpustila bohate nanesene ocni stiny. Po navratu z koupelny mi sestra bez ostychu rekla, ze ji vyprask docela vzrusil a ze by uvitala, kdybychom si to mohli nekdy zopakovat. Byla jsem z toho docela na vetvi, skutecne me to prekvapilo. Pratelsky jsme si popovidali a dohodli jsme se, ze cas od casu podle okolnosti sehrajeme predstveni se zlobenim a potrestanim. Monice zarila ocicka stestim, spiklenecky se na me podivala a sladce rekla:“ A jak jsi na tom ty? Nekdy mam dojem, ze by jsi potrebovala, aby ti take nekdo stahl kalhoty a narezal ti, co se do tebe vejde. “ Polilo me horko a zamotala se mi hlava. Upamatovala jsem se na jednu mladou slecnu ucitelku, chodila jsem tehdy jeste na zakladni skolu. Ucitelka nam rikavala, kdyz jsme ve tride zlobili, neucili se, ale kolikrat i kdyz se vubec nic nestalo:“ Zaslouzili byste prehnout pres koleno, sundat kalhoty a dostat dukladne napraskano na holou. “ Rikavala to skoro vesele a prave tou sladkosti byl ten hlas desivy jako nocni mura. A tak se jednou tydne ve ztichle tride vzedmula vlna stisneneho smichu, zacci sklaneli hlavy k lavicim ve studu stejne nepochopitelnem jako neodbytnem. Slecna ucitelka opustila nas ustav a od tech dob jsem nikdy nepomyslela ani na ni, ani na blizkost onech podivnych krajin zvolastnich snu, do nichz nas nejakym neznamym kouzlem svadela. A ted byl ten sen znovu tady, oziveny a vypusteny na svobodu a lakajici k jeho proziti. Jiste, Monika si povsimla, jak jsem se ve druhe casti exemplarniho trestani venovala i svym pulkam a ted tomu chtela prijit na kloub. Podivala jsem se na ni a najednou jsem pred sebou videla mladou, atraktivni a prisnou pani ucitelku z davnych let. Pravda, tehdy by ji asi v kozene minisukni a odvazne bluzicce do skoly nepustili, ale nyni jeji vzezreni vubec nebylo na skodu, prave naopak. Citila jsem, ze prudce cervenam a videla jsem, jak na me Monika zucastnene mrkla a s tvurci chuti se zmocnila nabidnute role. Monika – nyni jiz slecna ucitelka, zavrela dvere pokojicku a cestou zpet k memu udivu vzala od stolu drevenou zidli a naaranzovala ji doprostred mistnosti. Uslysela jsem, ze nyni budu delat pouze to, co mi naridi a ze pokud ji neposlechnu, mam se skutecne na co tesit. Cela situace se sebehla tak rychle, ze jsem se nezmohla na jakekoli protesty a ani me nenapadlo delat neco jineho – byla jsem zcela paralyzovana chystajici se scenou. Chvilku jsem premyslela, zdali se mi vrati remenem to, co jsem pred chvili tak stedre rozdavala, ale to jiz jsem byla vyzvana, abych se postavila k zidli, ponekud nezvykle celem smerem k operadlu. Slecna ucitelka nyni byla kdesi v rohu, nevidela jsem na ni, ale slysela jsem, jak vrzla dvirka od jeji satni skrine. Stala jsem a cekala, ponechana smesi podivnych pocitu. Podivala jsem se pred sebe a zamrazilo me. Zidle byla umistena tak, ze jsem se videla v zrcadle. Dochazelo mi, ze budu videt vlastni exekuci v primem prenosu. Dvirka opet vrzla, zasustila latka a zaslechla jsem kroky. Kdyz se ke mne ucitelka vratila, mela v ruce tenkou, dlouhou rakosku. Cekala jsem vsechno, ale tohle me vyrazilo dech. Kdo vi, jak dlouho ji uz mela schovanou ve skrini a kde k ni vubec prisla? Slecna vycitila me rozpolozeni a rozhodla se je jeste vystupnovat: stoupla si prede mne a prohnula rakosku do oblouku, aby si s ni vzapeti zacala cvicne posvihavat, jako by provadela rozcvicku k vykonu samotnemu. Absolutne jsem nevedela, co me ceka, ale neco podivneho uvnitr me se tesilo na nasledujici zazitek. Vypadalo to, ze Monika ma na vsechno dost casu a vychutnava si ma psychicka muka, ale preci jenom vse krucek po krucku spelo k velkemu finale. „Tak, mlada damo, odlozte dziny a kalhotky si stahnete ke kolenum,“ slysela jsem strohy pokyn. Prsty se mi trasly, kdyz jsem se snazila rozepnout presku opasku. Kalhoty mi spadly ke kotnikum, kousek nad nimi se zastavila beloucka latka kalhotek. Kdybych mohla, ihned bych utekla. Z myslenek na utek mne vytrhlo zatukani rakosky o operadlo zidle. „Prehnout!“. Nevedela jsem jak a tak mi byla poskytnuta podrobna slovni instruktaz. Prehyb jsem vykonala do natazenych rukou, ktere spocinuly na druhe strane sedaku zidle, zatimco me nohy zustaly stat rovnobezne se zidli, o jejiz operadlo jsem se nyni opirala nekde v oblasti kycli. Zprvu jsem byla ponekud shrbena, coz bylo vzapeti napraveno. Pocitila jsem, kterak me dlan tlaci v oblasti krize dolu, az se ma zada prohnula. Ucitila jsem v oblasti hyzdi docela silny tah a pomyslela si, ze v teto poloze nutne musi byt moje zadnice poradne vypnuta, o cemz se vzapeti nekolika doteky a peclivym prohnetenim presvedcila i ma exekutorka. Jeste jsem byla vyzvana, abych se divala hezky rovne a neklopila hlavu. V zrcadle jsem tak mohla pozorovat, co se odehrava za mnou. Ucitila jsem, jak mi hladky povrch rakosove hulky prejizdi po napjate kuzicce hyzdi a pozorovala slecnu ucitelku, jak se zalibou zameruje pruzny nastroj na cil. Vyslechla jsem ortel v podobe 15 ran, pry pet mirnych na rozehrati, pet dukladnych na prociteni a pet ostrych na pametnou. “ Pripravena?“ Nesmele jsem neco pipla co by odpoved a soustredila jsem se na svuj zadek nabidnuty k exekuci. Ucitelcina levacka se mi oprela o zada a ackoli jsem presne nevedela, co bude za vterinku nasledovat, zcela instinktivne jsem zavrela oci a zatala konecky prstu do mekkeho sedatka zidle. Uslysela jsem cislovku jedna a ani se nestacila nahlednout do zrcadla, abych zjistila, co se za mnou odehrava. Mistnosti se rozlehl hlasity svist nasledovany suchym prasknutim. O zlomek casu pozdeji jsem ucitila neuveritelne stipnuti napric celymi hyzdemi. Bylo to, jako by se meho zadecku dotkl zhavy drat. Temny zar se ze zasazeneho epicentra zvolna rozleval po zbytku zadecku. Stipanec chvili pulsoval a zdalo se, ze onen prvotni naval stiplave bolesti jen tak nevymizi. Po chvili se vsak preci jen dostavila uleva a stiplavy pocit se vydal na ustup. Dve. Svist… praaask! Opet me to prekvapilo absolutne nepripravenou. Ani jsem se nestacila divit, kde se v mem zadecku bere tolik stipani a nesnesitelneho zaru. Sotva jsem se zhluboka nadechla, uz tu byla treti. Svist… praaask! Rakoska se opetovne setkala s rozkosnou zadnici. V prubehu dalsich minut se toto opakovalo jeste dvakrat. Mela jsem namale, nastesti prisla kratka prestavka. Slecna ucitelka odlozila rakosku a chladnymi dlanemi se dotkla pestovaneho zadecku. Pocitila jsem ulevu, avsak vzapeti mi doslo, ze toto bylo pouze zahrivaci kolo. Uminila jsem si, ze nevydam ani hlasku a vzdorovite jsem pozvedla hlavu a statecne pohledla do zrcadla. Slecna si toho povsimla a byl to pro ni signal k pokracovani predstaveni. Videla jsem, jak opetne bere rakosku, provadi nove zamereni a naprosto bez vystrahy se ozval svist a praaask! Cele me telo sebou skublo a v oblasti hyzdi pocal horet novy, mnohem silnejsi pozar. Docista jsem zapomnela na rozehrivaci charakter predchozi casti. Tato a nasledujici rana me ubezpecila o tom, ze bylo prepnuto na stupen s vetsi intenzitou. Po uvodni petce byl muj zadecek v jednom ohni, ale bylo to neporovnatelne s tim, jake martyrium jsem zazivala nyni. Nedokazala jsem zadrzet slzicky derouci se do oci, ovsem k vlastnimu neskonalemu prekvapeni jsem zjistila, ze jsem silne vzrusena. Jeste trikrat to zasvistelo, pricemz pauza mezi jednotlivymi prasknutimi se postupne zkracovala. Na konci druhe petky jsem poprve vzdychla. Ocekavala jsem delsi pauzicku pred zaverecnou ostrou petkou, avsak ma exekutorka pouze mirne upravila svuj postoj. V obraze zrcadla jsem spatrila pevnou ruku v poradnem naprahu. Vzapeti se dala do zrychleneho pochybu, spatrila jsem zlutavou hulcicku v pruletu prostorem a soubezne zaslechla zlovestne zasyceni s jiz znamym prasknutim, lec tentokrat mnohem, mnohem silnejsim. Vykrikla jsem. Slecna ucitelka me ted ani trochu nesetrila a stiplava rakoska s plnou silou rozpalovala me polokoulicky. Dychala jsem zhluboka, kazde dalsi zasvisteni jsem doprovodila vykrikem, ale cely vyprask jsem jiz vnimala jako vrcholne rozkosnou zalezitost. Slecna ucitelka dokoncila serii nemilosrdnych ran. Ihned jsem vyskocila z operadla a obema rukama se popadla za sesvihanou zadnici. Poskakovala jsem po pokoji a trela si jako pomatena sve pulky naivne se domnivajic, ze takto si ulevim od hrozne bolesti. Doslo mi, ze jsem stale od pasu dolu obnazena, a tak jsem si rychle natahla kalhotky a upnula sve tesne dziny. Jakmile latka obepjala me oble zmucene pulky, dostavil se novy naval zaru. Bylo to fantasticke. Netusila jsem, jak slastne pocity se mohou dostavit v prubehu prisneho mrskani. Spise nez vedela jsem tusila, ze nekolik pristich dnu se mi prozite chvilky budou citelne pripominat pri kazdem dosednuti na rozdrazdenou zadnici, ale coz, stalo to preci za to. Preci jenom, kdyz uz zase sestra Monika ukladala rakosku do skrine, pozorovala jsem, kam ji presne dava. Az se mi dostane jeji zadnicka pod ruku myslim, ze tu nenapadnou hulku jeste patricne pouziji a vse sestre vratim i s uroky.