Vaše erotické povídky

Tasha se zvědavě rozhlédla po místnosti. Na rozdíl od předcházejícího dne, dnes tam bylo je pět dalších dívek a žen, které čekaly na přijímací pohovor. Tasha byla se sebou celkem spokojena. První den se konkurzu účastnilo snad přes dvě stě uchazeček, které všechny vypadaly, že jsou zkušenými sekretářkami, a přes to se do posledního kola dostala právě ona, která sekretářku nikdy nedělala.

Možná, že je to tím, že ji naučila to, co má správná sekretářka umět, její matka – nejlepší sekretářka na světě, kterou Tasha znala. Její matka byla sekretářkou u jednoho šéfa přes třicet let – celý svůj život.

Proto Tasha věděla, jak je těžké být dobrou sekretářkou, protože to znamenalo mít s šéfem velice úzký vztah, který musí mít však své hranice a pravidla. Sekretářka vlastně organizuje svému šéfovi život, je jeho pamětí a jeho druhou rukou. A někdy i jeho druhou manželkou.

Když se od své matky před lety dozvěděla, kdo je vlastně její otec, strašně se rozzlobila a strašně ho nenáviděla. Byl to právě matčin šéf. Chtěla za ním zajít a zeptat se ho, proč ji nikdy někam nevzal a proč si s ní nikdy nehrál, když se viděli u nich v práci, ale musela matce slíbit, že to zůstane navždy jejich tajemství, protože tak se má správná sekretářka chovat – nikdy nezasahovat do soukromí svého šéfa.

To je taky ten důvod, proč Tasha přestože od malička chtěla být sekretářkou jako maminka, do dnes vykonávala všechny různé povolání, jen sekretářce se vyhýbala.

Jenže postupem času zjistila, že právě ona je stejná jako její matka – touží se o někoho starat, organizovat mu život a mít i velkou skrytou moc. Navíc s jejím vzděláním už dosáhla vrcholu možností ve všech předchozích povoláních, které dělala, a jediným možným dalším postupem bylo buď stát se mocnou šéfkou, nebo sekretářkou mocného šéfa.
Její osobní život se jí taky zrovna nepovedl, stejně jako mamince. Možná to také souviselo s jejím posledním povoláním. Byla letuškou u jedné obrovské letecké společnosti. Její vztahy proto většinou končily dalším odletem letadla a dodnes si nedokázala žádný pevný vybudovat.

Na svých cestách potkávala různé muže, a když potkala pana Nabo, dokázala si představit, že právě tomuto muži by dělala sekretářku. Pan Nabo byl úspěšný vynálezce v oblasti nanotechnologií a jeho firma byla možná nejbohatší firmou na světě. A navíc byl velice pohledný a příjemně vystupoval. Létal vždy se společností, ve které pracovala Tasha a právě Tashu si vyžadoval vždy jako jeho osobní stevardku. Jednou jí řekl, že hledá novou sekretářku a zeptal se jestli Tasha má na to vzdělání. Tasha řekla, že ano a slíbila mu, že se přihlásí do konkurzu.

Když první den výběrového řízení zjistila, že všechny ty ženy pan Nabo osobně požádal, aby se přihlásili do konkurzu na jeho sekretářky, byla celkem rozčarovaná, protože si myslila, že pan Nabo požádal jen ji, ale když pak viděla, jak ostatní z různých důvodů vypadávají, dodalo ji to na sebevědomí. Dnes už si byla celkem jista, že tu práci získá.
Konečně se otevřely dveře a paní v pěkném kostýmku zavolala první ženu dovnitř. Asi po deseti minutách ta dívka vyšla a tvářila se dost naštvaně.

„Tsss, co si myslí, to jsou tedy podmínky!“ kroutila hlavou a naštvaně odcházela.

Další žena tam uvnitř zůstala a daší dvě postupně odešly nevěřícně kroutíc hlavou.

Teď už byla na řadě Tasha.

„Pojďte dál,“ vyzvala ji ta žena.

„Dobrý den,“ vstoupila Tasha dovnitř a rozhlédla se.

V místnosti byl stůl u kterého sedělo několik lidí a naproti stolu bylo mohutné křeslo, do kterého ji ta žena vybídla usadit se.

„Tak Tasho, byla jste vybrána stát se budoucí sekretářkou pana Nabo. Dnes už záleží jen na Vás, jestli budete souhlasit s pracovními podmínkami a jestli s námi podepíšete smlouvu,“ řekla ta žena v kostýmku a podávala mi smlouvu.

Tasha ji vzala a celá rozechvělá se do ní podívala. Smlouva měla snad deset stran. Nejraději by ji podepsala hned, aniž by ji četla, ale věděla, že to by byla obrovská chyby a možná i toto je jen další její test.

První strana obsahovala typický popis pracovní náplně sekretářky. To co Tashu ale zaujalo byl název její pracovní pozice.

„Cestovní sekretářka? Jak mám chápat cestovní?“ zeptala se.

„No to je možná právě trochu ten problém, budete muset být panu Nabu stále při ruce. Kdekoliv a kdykoliv, kdy Vás bude potřebovat,“ vysvětlovala mi druhá žena u stolku.

„Chápu,“ pokynula Tasha hlavou a uvědomila si, že to vlastně věděla.

Na druhé straně bylo, že smlouva se uzavírá na třicet let a že doba je po podepsání nemněná.

„Nechápu to s tou dobou trvání pracovního poměru, to ani pan Nabu ji nemůže změnit? Co když bude se mnou nespokojený?“ zeptala se.

„Toho se nemusíte obávat, tak si Vás přizpůsobí,“ usmála se trochu divná žena v latexovém kostýmku.
Teprve teď si ji Tasha pořádně všimla. Ta žena působila trochu umělým dojmem. Její vlasy i její řasy byly velice nepřirozené a její pleť jako by byla ze stejného materiálu jako ten kostýmek, jen matná.

„To nechápu,“ řekla Tasha.

„Vysvětleno je to na další stránce,“ odpověděla ta žena.

Tasha otočila list a začetla se. Bylo tam něco o nanotechnologiích o jejich využití a plno technických věcí, kterým Tasha moc nerozuměla, ale pochopila, že nějakým způsobem je pan Nabo může využít i na rekonstrukce živých tkání a podobně. Jak tak četla, zjišťovala, že ji to vlastně vůbec nezajímá a že ty nejdůležitější věci už věděla.

Bude sekretářkou.

„Dobrá tedy, souhlasím,“ řekla.

„Vyborně, tady máte pero, sem se podepište, pohodlně se opřete a můžeme začít,“ usmála se ta latexová žena.

Tasha podepsala a nechápavě se na ni podívala.

„Klidně se opřete, bude to jen chvilku trvat,“ uklidňovala ji ta druhá žena v kostýmku.

Tasha nevěděla vůbec o čem mluví, asi bude muset ještě na někoho počkat.

Pak najednou ucítila podivný pocit na zádech, stehnech a rukou, které měla položeny na těch širokých opěradlech toho masivního křesla.

Podívala se na ruce u uviděla, že povrch toho křesla se jakoby rozpouští a její ruce do něj zapadají.

Rychle se pokusila vstát, ale nedokázala to, protože její záda a sukně se přilepily k povrchu toho křesla.

Zapřela se tedy rukama o opěradla, aby se mohla odtrhnout, ale ruce ji jen více zajely dovnitř opěradel. Snažila se tedy je odtrhnout, ale dokázala je jen zvednout několik centimetrů nad opěradlo. Ta latexová hmota opěradla ji držela jako guma.
Poplašeně pohlédla na ty ženy co seděly naproti ní. Všechny se usmívali a tvářili se vzrušeně.

„Co to …?“ snažila se jich zeptat.

„To bylo přeci ve smlouvě, zlatíčko,“ odpověděla ta žena v kostýmku.

‘Co bylo ve smlouvě?‘ než stačila Tasha domyslet uvědomila si, že ta hmota ji rozpouští oblečení.

„Pomoc,“ zaúpěla prosebně.

Ty ženy ale nehnuly ani brvou a jen tak pozorovaly, jak Tashin kostýmek je rozkládán tou podivnou hmotou a jak se Tasha zmítá v tom zvláštním křesle.

Za několik sekund byl její oděv úplně rozložen a zbytky spadly na zem.

Tasha tam seděla úplně nahá jen s několika barevnými skvrnami po těle, které se neuvěřitelně rychle rozšiřovaly.

Po chvilce ta hmota pokrývala každičkou část jejího těla a Tasha ucítila, že začíná pronikat i do ní a že se začíná cítit nějak jinak. Zprvu se jí zatočila hlava a viděla všechno rozmazaně, ale pak ji zaplavil slastný pocit blaha a cítila se neuvěřitelně klidně.

„Můžeme začít s nahráváním programu?“ najednou se ta žena v kostýmku obrátila na tu ženu v latexu, která teď se Tashe vůbec nezdála divná, dokonce se jí líbilo, jak vypadá.

„Ano, hardwarová transformace byla dokončena. Nyní je potřeba doplnit obslužné programy a informace,“ přikývla ta žena a stiskla tlačítko na notebooku, který držela v ruce.
Tasha si najednou uvědomila, že začíná rozumět tomu co se jí stalo. Její tělo bylo transformována pomocí nanobotů na tělo vhodné pro dálkový přenos pomocí nanotransmitéru do přijímače, který může být kdekoliv na světě. Tak může být Tasha kdykoliv kdekoliv svému šéfovy po ruce. Teď dokonce znala všechny ty technické informace, které byly ve smlouvě a dokonale jim rozuměla.

Dokonce věděla každý slovo ve smlouvě, kterou před tím ani nedočetla. A nejen to ve smlouvě, kterou sama uzavírala, ale i skoro všechny smlouvy, které firma pana Nabo kdy uzavřela a které nebyly jeho osobním tajemstvím. Vlastně i ty znala, ale nějakým způsobem si je nemohla vybavit, jako kdyby něco, když na ně pomyslela, její myšlenky nasměrovalo někam jinam.

„Nahrávání dokončeno,“ najednou řekla Erika, tak se jmenovala ta žena v tom latexovým kostýmku a Tasha teď znala její jméno. Znala jména všech těch žen v té místnosti, nejen těch, ale všech zaměstnanců, jejich datum narození, narození dětí, příbuzných, jejich koníčky, záliby a podobné věci.

„Jak se cítíš Tasho?“ zeptala se Asuka, ta žena v kostýmku.

„Výborně, můžete mě poslat k panu Nabu, jistě potřebuje mou pomoc,“ řekla Tasha a společensky se usmála a chtěla si upravit oděv, ale pak zjistila, že žádný stále na sobě nemá. Vlastně by se dalo říct, že měla. Její tělo bylo pokryto latexem, který na obličeji a rukou byl matný a tělové barvy, ale na ostatních částech těla byl velice lesklý. Přesně tak, jak to pan Nabu má rád. Její nohy byly transformovány do nohou tvaru bot na vysokém jehlovém podpatku.

„Pošleme tě k panu Nabu na konferenci o nanotechnologiích v Tokiu. Bude tam potřebovat upravit ten svůj referát o nanobotech,“ kývla na ní Erika.

„Já vím, včera ho dopsal,“ usmála se Tasha a ucítila, jak křeslo pod ní začíná něco dělat.

Tentokrát přesně věděla, co se bude dít, ale ten pocit byl pro ni úplně nový.

To křeslo sloužilo i jako transmiter.

Pocítila, jak se začíná nořit dovnitř toho křesla, jak ji pohlcuje a v jednu chvíli měla pocit, jako by byla na dvou místech najednou.

Pak si ale uvědomila realitu druhého místa, kde stál receiver. Receiver byl něco jako stolička a místo opěradla byl creator – zařízení pro zformování přeneseného objektu.
Tasha cítila, jak je postupně formována do lidského tvaru v trochu zvláštní předvolené poloze, která se panu Nabu líbí. Byla to trochu erotická poloha, protože Tasha v ní měla svůj zadeček vyzývavě vystrčený nahoru a své prsa vyprsený dopředu. Nohy měla pokrčeny pod sebou a cítila, že se o nic neopírají. Celá byla opřena jen trupem o přední část creatoru.

Za ní se z reproduktoru ozýval dívčí hlas a oznamoval, že sekretářka se nahrává.

Po celou dobu přenosu a formování Tasha cítila zvláštní příjemný pocit a připadala si jako kdyby se jí zdál velice příjemný sen.

Pak něco cinklo a Tasha si uvědomila, že formování jejího nového těla a jejího oblečení bylo dokončeno a opatrně slezle z receiveru.

Pan Nabo navolil, aby měla po přenosu na sobě latexový fialový kostýmek, který se bude hodit k jeho společenskému obleku. Na nohou měla latexové tělové punčochy a fialové botičky na velmi vysokém podpatku. Creator vytvořil společně s tím vším i elektronický notebook, který má mít každá správná sekretářka vždy po ruce, i když Tasha by nic takového nepotřebovala.

Věděla ale, že to lépe vypadá, když si dělá poznámky do notebooku, než když se tváří, že si všechno pamatuje.

„Dobrý den pane, měl jste příjemnou cestu?“ zeptala se Tasha.

„Ano děkuji,“ odpověděl pan Nabo a společně zamířili ven z místnosti.

„Dnes máme hodně úkolu a přišla Vám taky nějaká pošta,“ procházela Tasha v duchu denní plán a současně ho kontrolovala na obrazovce notebooku.

„Vypadáte velice pěkně, doufám že se Vám bude nová práce líbit,“ usmál se na ni pan Nabo.

„Děkuji pane,“ usmála se Tasha, i když věděla, že vždy bude vypadat přesně tak, jak si to pan Nabo zvolí.

„Tak můžeme začít,“ kývl pan Nabu a vybídl Tashu, aby si sedla na židly, a začal s ní konzultovat korekce v dnešním referátu.