Její oči neklidně bloudily po místnosti a šlo z nich vyčíst dva stavy jejího nitra. Veliká touha s odhodlaním se tu mísila s malou dávkou strachu. Věděla, ze bude přísný a přála si to, ale zároveň v ní hlodalo i ono pochybovačné „co kdyby“.
Za ruku ji přivedl ke stolu. Řekl jí, ať sundá přikrývku a posadil se na židli, která byla dva kroky za ní. Na lesklé desce stolu spatřila nástroje na potrestání: plácačka, prut, kožená šňůrka, tenká gumová hadička, mokrý provaz, dvě rákosky a krátký bič. Se zalíbením ji pozoroval, jak bere do rukou jeden nástroj za druhým a zvědavě si je prohlíží. Jeho oči upoutal svalnatý a kulatý zadeček dávající černé sukni nádherné tvary. Tak tohle je ta „jinak úplně normální holka“. Rákoska ji zjevně zaujala. Tolik o ní slyšela a nyní váhala, má-li si ji vybrat. Také si toho povšiml. Vzala oba její konce do dlaní, prohnula ji a pustila tenší část. Rákoska za ostrého zasvištění opsala oblouk a prudce se narovnala. Zvolna ji vrátila na stůl. Zdá se, že strach pro tuto chvíli zvítězil. Otočila se a on již vědel, ze dnes si pevná dlaň užije. Chtěl ji vyzvat, aby přistoupila, avšak zatím na ni překvapivě zíral. Prstíky obratně rozepínala knoflíčky propínacího svetru, aby tento vzápětí odložila. Stála nyní proti němu v bíle blůzičce přecházející červeným lakovaným páskem do sukně. Kovově zachrastila spona a ozval se zvuk kůže protahované kolem látky. Vzápětí mu podávala svůj řemen normálně sloužící ke zvýraznění jejího pasu. Nyní jím měl být zdůrazněn její jednadvacetiletý zadeček. Poposedl a vytvořil z nohou lože, na němž bude několik příštích minut spočívat. Vyzval ji k přehnuti se přes kolena a vzápětí ji volnou rukou pomohl k zaujetí co nejpohodlnější pozice. Čerň sukně nyní ještě těsněji obepínala nejvyvýšenější partie jejího těla. Odložil pásek a oběma rukama vyhrnul sukénku tak, ze světlo světa spatřily kvalitní spodní kalhotky. Opatrně je uchopil za lem a pomalinku je stáhl přes stehna dolů. Tvářičky polokouličky byly uchystány a ona zřetelně vnímala okolní prouděni poněkud chladnějšího vzduchu. Teď to přijde. Cítila, že bere řemen a přehýbá jej v půli. Neodolal a dlaní pohladil její alabastrově bledou sedinku. Napřáhl se, vzduchem proletěl červený pás kůže a ozvalo se hlasité prasknuti. Štíplo to a na zadečku se objevil růžovoučký pruh. Nápřah… prááásk! Nápřah… prááásk! Zvolna zvyšoval intenzitu a postupně omalovával kypré pozadí. Přistihla se, že začíná zhluboka dýchat a pociťovala náznaky rozkoše. Prááásk, prááásk! Nyní již rána pršela za ranou a mučená zadnice sebou počala pohazovati. Nebylo úniku. Prááásk, prááásk, prááásk. Půlky se zvolna rozehřály a nyní již měla dojem, ze ji pozadí hoří. Stále cítila, ze chce dostat více. Prááásk, prááásk. Po kdovíkolikáté ráně zadnička svítila jak čerstvé rajské jablíčko. Řemen se odmlčel, podívala se, co se děje. Že by už konec, pomyslela zklamaně? V jeho dlani spatřila rákosku. Ano, tu, se kterou si před chvílí pohrávala. Nežli mohla vyjádřit své překvapení, zasvištělo to, mlasklo a rákoska se poprvé pozdravila se zadečkem. Fantasticky to štíplo a na zadečku se nalil první proužek. Fiiiiii, mlask, a druhy! Auuuu, vykřikla a chtěla říci to je ono. Mrskal ji a zlehka zvyšoval, podobně jako s řemenem, intenzitu úderů. Po každé ráně sebou cukla a tlumila vzdechy. Nyní již rákoska nemilosrdně řezala nastavené hýždě. Ještě chvilku, bylo to naprosto kouzelné a nenapodobitelné, doposud nic takového nezažila. Byla vzrušena, pociťovala magickou rozkoš ze štiplavé bolesti a nalezla zalíbení v tomto druhu ponížení. Ještě tři rány prořízly vzduch a ozvalo se: „Prosím, prosím, já už budu hodná. “ Odložil rákosku a pozoroval nádherně se vyvíjející hru barev na sešvihaném zadečku. Počal ji něžně hladit a ona vnímala ty chladivé doteky… Pomohl jí natáhnout zpět kalhotky a naběhlé pozadí uvrhli do zajeti nyní ještě těsnější sukně. Uhladil ji sukénku a vypustil ji z přehnuti. „Jak se bude zítra sedět na přednášce?“ optal se a odpovědí mu byl všeříkající úsměv.