Déle už nemělo smysl čekat. Vydala jsem se směrem k odpočívadlu pro náklaďáky. Zrovna mě míjel jeden řidič, který mířil zpět ke svému vozu. Využila jsem příležitosti a zeptala se, jakým směrem jede. Jak se dalo čekat, neměla jsem štěstí hned na poprvé. Několik minut jsem obcházela, a sem tam se někoho zeptala na směr jeho cesty, když jeden odpověděl, že jede na Prahu.
číst více
Radek a Pavla už spolu chodili měsíc. Oba byli mladí a oba až po uši zamilovaní do toho druhého. Seznámili se na jednom koncertě. Byla to snad náhoda nebo osud ? O tom už teď ani jeden nepřemýšlel. Oba dlouho čekali až se objeví ten pravý a když se poprvé uviděli bylo jasné, že ta chvíle přišla. Radek Pavlu upoutal hned na první pohled. Mladý černovlasý kluk s modrýma očima, vysoký 180 cm s tváří jemných rysů. Toužilo po něm hodně holek, on však nebyl z těch který by skočil po každé sukni.
číst více
Přebírám se starými fotografiemi a v mysli mi poletují útržky situací, při nichž byly všechny tyto fotografie pořízeny. Rodinná setkání, svatby, pohřby, výlety, portréty. Svědectví prchavých okamžiků. Každá chvíle, každý okamžik připadá člověku v dané chvíli jako prostor v čase, který trvá věčně. Plynutí času, nestálost okamžiku si člověk uvědomuje až zpětně, kdy se k nějaké časové epizodě vrací v myšlenkách.
číst více