Radka s Květuš se jednoho jarního jitra sešly a rozhodly se, že se projdou a zajdou si lesem na nedalekou mýtinu natrhat petrklíče. Obě měly rády na stole čerstvou kytičku drobných žlutých kvítků, připadalo jim to naivně romantické a jaksi to evokovalo prostředí domova. Když už jsme u té naivity, ani Radka, ani Květa zrovna moc rozumu nepobraly.
číst více
Bylo to jednoho letního dne. Ten den jsem se jen projížděl ve svém autě. Dojel jsem až do jednoho menšího městečka a na křižovatce zrovna padla červená na semaforu, tak jsem prudčeji zabrzdil a najednou mi celé auto poskočilo kus dopředu. Samozřejmě do mě někdo naboural, už jsem byl venku z auta, když v tom z druhého auta vystoupila nádherná blondýnka.
číst více
Všechen čas strávený čas s naším profesorem, tedy mým Jamesem, je úžasný, miluji jeho dotek a jenom když citím tu jeho neodolatelnou vůni, podlamují se mi stále kolena jako tehdy v třeťáku, když jsem ho viděla poprvé. Mrzí mě to, že se ke mně musí chovat ve škole chladně, prostě nesmí nic dávat najevo. Žárlím, holky se kolem něho pořád motají, není divu, když je tak úžasný! Každý den po škole jsme se někde sešli a byli jsme spolu, našim jsem říkala, že jsem s kámoškama.
číst více
Cítím, jak se mi pomalu zrychluje dech.Moje bradavky jsou vystouplé a já je svým dotykem levé ruky pomalu hladím.Má pravá ruka se také pomalu věnuje mé právě vyholené lasturce.Čím více se jí věnuje, tím více cítim, jak se ze mě snaží vytékat nepatrné množství oné tekutiny.Můj poštěváček se zvětšil a já si uvědomuji, že mé tělo si žádá o zasunutí prstů do uzké komokry.Vzdychám při každém nárazu mých dvou prstů zasunutých ve mě.
číst více
Otočila jsem se, zase se na mě koukal. Seděli jsme vedle sebe sami v poslední řadě v malém divadle a sledovali druhé ze tří dějství nepochopitelné hry. Ten kluk byl snad nejtuctovější ze všech. Mohl být stejně starý jako já a pořád se na mě díval. Zvedla jsem na něj obočí, usmál se. Usmála jsem se taky, ani nevím proč.
číst více
Je to už pár týdnů, co jsem byl u Madam Sáry na lekci, třetí…
První překvapení mě čekalo, hned když Madam otevřela dveře, latexová minisukně, korzet… Doslova jsem vyvalil oči, což ji rozesmálo. Další překvapení bylo při pozdravu, kromě obvyklého podání ruky i polibek na tvář…
číst více
Cesta.
Z deníku dospívajícího, aneb reálná povídka o cestě mladého jinocha za krásami moravských žen. Z etických důvodů jsou vynechány jakékoliv jména.
Psal se rok 1988. Bylo mi jedenáct let a já jsem seděl na zadním sedadle našeho Wartburgu a už asi hodinu jsem se strašně nudil. Vedle mě už seděla babička, klasická šestasedmdesátiletá moravská selka, otec řídil auto, maminka seděla vedle na sedadle spolujezdce.
číst více
Jednoho dne se mi postavil a já nevěděl, co s tím. Trvalo mi to teda dost dlouho, než jsem pochopil co a jak, ale ke konci puberty už jsem byl docela zkušenej „honič“. Teda – ne že bych se nějak srovnával s kámošema, nějak na žádnou soutěž nebo srovnávání nenastala vhodná situace, ale já byl prostě od tý doby takhle spokojenej. Bylo to taky o hodně lepší než nějaký poluce během snů o úlevě při močení do pisoáru a podobných hovadinách, které mi produkoval můj nadrbanej, a zároveň stále úplně nepoučenej mozek.
číst více
Žila byla jedna holčička, která nosila všechno oblečení červené. Tato holčina se jmenovala Karla Kulková a každý čtvrtek chodila ke své babičce. Už od mala to byla rozverná holka a po lesní pěšině za svou babičkou chodila jen tak nalehko v červených krátkých kraťáscích a červeném nátělníku. Toho si nemohl všimnout rakouský přistěhovalec Wolfgang, který žil v chatce, kolem které Karla Kulková chodila k babičce.
číst více
Vzpomínám si na vyprávění dívky Marcelky o hře na čůrání, kterou se často baví se svým chlapcem.
"Při prcání se najednou začnu kroutit a křičím že se mě chce strašně chcát. Prosím ho, aby na chvilku přestal, nebo se mu počůrám do postele. Vždycky při tom ejakuluje. Když jsem u něj v bytě, tak si s čůráním hrajeme skoro pořád. Ani si nepamatuju, kdy jsem šla naposled na malou na záchod. Normálně před ním běhám nahá a močím do skleničky, kterou mi přidržuje u kundy."
číst více
