Je nádherné letní odpoledne, kdy ptáčci venku zpívají o život a jen já teď tady musím ležet na posteli. No, popravdě, nemám na výběr. Do rukou se mi zařezávají kovová pouta a ty jsou pevně přitažena provazem k topení. Nohy mám svázané vždy k jedné noze postele, takže i ta jediná naděje, naděje chránit si své mužství je pryč, jelikož se nemohu ani pohnout. Abych to měl co nejlépe nepohodlné, přivázala mi („ona“) koule tenkým provazem k levé noze postele a penis k pravé noze postele.
Musíte teď jistě uznat, že v této pozici se zrovna příjemně neleží. Ale co, vždyť to já jsem sem přišel, to já jsem řek své holce, že se mi líbí být „otrokem“. „Normální“ člověk by čekal ihned rozchod (stejně jako já), ale ona bez mrknutí oka se zeptala, jestli bych jí mohl ukázat své náčiní. Zatím, co jsem jí ukazoval všechny druhy kolíčků, skřipců, gumových hadic, obojků, bicích nástrojů a provazů, sem jí vyprávěl, o tom, jak se co používá, jak se mi co líbí a nelíbí, a hlavně jak jsem se dosud mučil sám.
Vždy jsem myslel, že nikdy nenajdu partnerku, které by se líbilo být dominantní. No, oni chtějí být vesměs všichni „dominantní“, ale jak na co, že? Vždy jsem se trápil s představou, jak se to doví mé okolí, jak mě zavrhnou a jak budu všem pro smích. Proto, když jsem jí toto vše ukazoval a vyprávěl, tak jsem se jí nemohl podívat do očí. Rudnul jsem… Stejně jako teď… „Auuuu, „zařval jsem, když mě švihla důtkami. Jak jsem sebou škubnul, tak se napnuly oba provazy od mého mužství. Myslel jsem, že jsem si urval koule. „Dvacet čtyři, „počítal jsem, „auuuu… dvacet pět, „zasyčel jsem. Ano, konec, dvacet pět, dnes má dvacáté páté narozeniny. Když jsem k ní šel, nesl jsem kytku a nějaké dárky a čekal, že se budeme milovat, dokud někdo nepřijde, ale spletl jsem se. Už ve dveřích jsem si všiml velké změny. Měla poprvé na sobě (alespoň nikdy před tím jsem jí tak neviděl) kožené kalhoty a koženou podprsenku. Vlasy měla sepnuté dozadu a její zmalovanej výraz v obličeji naznačoval, že má zase náladu si pořádně někoho potrápit. Tomu také nasvědčovaly důtky v její ruce. „Na kolena, „zavelela, „dnes budeš moje hračka, vždyť jsi to chtěl ne?“ Bohužel, dnes jsem náladu na SM vůbec neměl, ale přece si jí nerozhněvám. „Svlíknout a líbej mi nohy, „zdůraznila se smíchem. Tu jsem myslel, že si dělá srandu, ale co, proč bych se nesvlíkl. Jenže jí se zdálo, že mě to trvá moc dlouho a tak mě přetáhla důtkami přes moje již nahé záda. Zasyčel jsem a ihned jsem padl na kolena a začal jí líbat nohy. Vzrušovala mě vůně jejich kalhot a botiček, které měla taky z černé kůže. Zatáhla mě do ložnice, tedy teď je to mučící postel. Musím uznat, že se jí to povedlo a že její fantazie asi začala pracovat. Na posteli byly ženské lodičky, podvazky a spousta jiného oblečení. Také se zde povalovaly řetězy a provazy. Ale co mě nejvíce upoutalo byly dámské kožené pásky všech rozměrů! Znovu jsem padl na kolena a začal jí prosit, samozřejmě, že jen na oko, protože mě něco ve vevnitř nutilo lehnout si na tu postel a nechat se k ní svázat. Vzala jeden z mých obojků a připnula mi ho ke krku. Od něho táhla provázek k mým koulím. Povedlo se jí bravůrně mě svázat koule k obojku tak, že jsem musel být v předklonu. Ruce mi přivázala za zády k nohám, takže mě to nutilo být v záklonu, ale jak, vždyť si urvu koule. Konečně se jí zdálo, že již to je dobré, a že už trochu trpím. Poručila mi, abych si navlíkl lodičky, co leželi na posteli. To mě zabralo trochu času, jelikož v tomto kozelci se sotva dá hejbat. Aby mě to tolik netrvalo, povzbuzovala mě jedním z jejích pásků. Ze začátku se to dalo snášet, ale později již to bylo velice nepříjemné. Konečně se mi povedlo nasoukat se do jejich lodiček. „Tak a teď mě budeš hejčkat… „řekla a posadila se do křesla. „Dostaneš dva úkoly. Tak za prvé: musíš si to udělat. Za druhé: musíš to udělat mě. Máš na to vždy 20 minut. “ zasmála se a začala se bavit. „Ale jak to mám provést?“ zeptal jsem se, ale jeden tvrdej koženej pásek se mi zaryl do zad, takže jsem padnul na zem. Moje koule už začaly rudnout a já začal s divadlem. Bohužel, dvacet minut uplynulo jako voda a já jediného, čeho jsem dosáhl bylo, že jsem měl ruce a nohy rozedřené od provazů a koule úplně rudé. „Vstaň, nesplnil jsi svůj úkol, „řekla, „Za to dostaneš dvacet pět ran. Na postel. “ Začala sundavat z postele přebytečné věci. Rozvázala mě a já se chystal lehnul na postel. Chtěl jsem si lehnout na břicho, ale rychle mě vyvedla z omylu. „Na břicho? Né, dnes na záda. “ Udělal jsem co mi řekla.
Když mě pevně přivázala, povídá: „Ty jsi mi kdysi říkal, že tě vzrušuje to největší odevzdání ženě, že?“ Potvrdil jsem kývnutím. „Tudíž dostaneš patnáct přes břicho, pět přes stehna, a ty budou. “ „A co těch dalších pět?“ blbě jsem se zeptal. „Ty dostaneš přes koule. “ Chtěl jsem začít řvát, že už mě dneska jejich mučení stačilo, ale měl jsem smůlu. Nasadila mi roubík v podobě jejich kalhotek a převázala izolepou. Pak mi přivázala koule jedním provazem k levé noze postele a penis k pravé noze postele. Ale to už víte… Vytrpěl jsem si svejch dvacet pět ran důtkami a zůstal nehybně ležet. A co dodat závěrem? Toto všechno se až na drobnosti stalo, zhruba po třech měsících, co jsme spolu. Už před tím mě různě svazovala a mlátila, ale až dnes se poprvé na to i oblékla. A co tím chtěl básník říci? No jenom to, že pokud máte svojí partnerku (holku), která vás opravdu miluje, tak se jí nemusíte bát o vašem zaměření říct. Já to risknul a vyšlo to. Teď když má „náladu“, tak si jí může vybít na mě. Už jsme spolu skoro rok, už něco přes půl roku o mém zaměření ví a provozujeme ho a stále nám to klape jak v normálním životě, tak i v D/S vztazích.
Zdenek napsal
Dost dobry fakt