Vaše erotické povídky

„Copak je, drahý, stalo se něco? Mám někde nějaký flíček….?“ Narcisa už to nevydržela, od chvíle, kdy vyšla ze šatny, přes průchod polovinou ministerstva až ke schodům k sálu, kde se nacházeli teď, na ni její muž stále zíral. „Ne, to ne, jsi nádherná,“ říkal zaskočen otázkou, raději sklonil zrak, když jí vadil jeho pohled. „To mi přece můžeš říkat, já to ráda slyším,“ zašeptala mu smyslně, více se k němu přitiskla. „To je hezké, ale tady ne, lásko,“ upozornil ji stroze, podstoupil na původní vzdálenost, napřímil se a vešel do sálu. Narcisa nasadila zářivý úsměv.

Opravdový důvod k veselí neměla: čekalo ji několik hodin nudy. Lucius si s ní jednou, dvakrát zatančí, jinak ho bude doprovázet jako naleštěný doplněk, manžetový knoflík. Bude se usmívat, říkat: „Těší mě,“ a tvářit se účastně, zatímco její muž si bude pracovně povídat s mnoha lidmi. Ale to jen pokud hovory nebudou důvěrné, to se k ní nakloní a požádá ji, aby se vzdálila. Narcisa bude udržovat vzdálenost takovou, aby nebyla podezřelá ze sledování hovoru (to tak… ona hoří touhou poslouchat ty bezpředmětné intriky), ale zase ne tak daleko, aby vypadal opuštěně, tedy vyzývavě, a aby ji mohl Lucius vyhledat, až se důvěrná půda opustí. Mohla si promluvit s odvelenou ženou druhého aktéra důvěrného hovoru. Také to občas dělávala, ale nebylo společenské si stěžovat… takže neměla o čem mluvit. Dlouhá léta se domnívala, že jsou na tom všechny ženy v její situaci stejně, jen se umí tak dobře ovládat, aby to na nich (stejně jako na ní) nebylo vidět – ta nuda, ta zbytečnost, vlastně i poníženost… Za války s Voldemortem přičichla k jinému způsobu života: ano, byl děsivý, ale na druhou stranu zajímavý. Doufala ve změnu, marně. Ministerstvo, politika, lidé…. vše ve starých kolejí zbytečnosti a byrokracie. A ty lidi to baví! Muže, ženy, korzují po obrovském sále, upíjejí ze skleniček, zase je odkládají, klábosí a připadají si velmi důležitě: oni přece řídí tuto zemi.
Druhý Luciův důvěrný hovor tohoto večera se protáhl, Narcisu zmáhalo nekontrolované nicnedělání. Jediné, co jí zbývalo, bylo pozorovat lidi a to jí drásalo natolik, že přímo cítila, jak praská jedno svázání etiketou – pečlivě šněrované od jejího narození – za druhým. Ještě chvíli a něco udělá…. něco nehezkého, revoltujícího… Nedalo se to vydržet, podmínky byly moc příhodné, byla by škoda je nevyužít. Nenápadně se postavila ke stolu s vyrovnanými ovocnými šťávami, ze stolku na druhé straně ukořistila láhev silné vodky, opatřila ji kouzlem neviditelnosti a opatrně obohacovala nealkoholické nápoje. Ano, kdokoli ji mohl vidět, jenže to vzrušení… a nabourá morálku… Asi si dělá naděje, k ničemu to nebude… jenže, alespoň se pokusila! A to hřeje u srdce. Na příští rok vymyslí lepší sabotáž, připraví si ji doma…

Rufus Brousek navštěvoval podobné akce jen se zapřením, ale věděl, že je to nutné. A navíc on byl bystrozor, velmi zasloužilý, drsný hoch, kterému bylo spousta lidí vděčných, nemusel se bát společenského faux-pas, bylo by mu odpuštěno. Jako dlouholetý zaměstnanec a válečný hrdina pobíral důchod, jenže byl moc mladý, aby zahálel, navíc neměl vůbec co dělat. Byl sám, rád si užíval se ženami, jeho jediná vášeň, opravdový koníček…. Jenže když se nebude pohybovat mezi elitou, kam se vlastními silami dopracoval, jeho šance dostat se pod sukni se zmenšovaly. Chtěl si udržet kontakty, dokud to půjde. Pracoval jako externista ve výcviku bystrozorů a tudíž mohl beztrestně klátit studentky (specializoval se na výuku paměťových kouzel, ne proto, že by je nějak obzvláště miloval, nebo uměl – ovládal je stejně dobře, jako všechna ostatní kouzla, ale studentkám po soustředění nebylo podezřelé, že mají výpadky paměti). Právě si povídal s ještě větším outsiderem, Pošukem Moodym. „Půjdu se vychcat, a pak už domu. Nebaví mě to,“ zamumlal. „Máš recht, půjdu taky,“ odpověděl mu, v duchu dodal: „Jen musím zjistit, která půjde se mnou.“ „Hele, Alastore, půjč mi na chvíli oko, příteli,“ zaprosil. „Ty seš strašněj otrava, tady máš, nenechal bys mě odejít na hajzl, dokud bys ho nedostal… Já tě znám…“ mudroval, vyndal oko a odcházel k toaletám. Brousek otřel bulvu do ubrousku, zavřel jedno oko a tím druhým se přes něho podíval. Odhalovaly se mu ženy tak, jak je Merlin stvořil… Ono totiž oko stíralo vše, co bylo zakryto kouzlem a jelikož všechny šaty byly z Příčné ulice, stály tu dámy nahé. Tuto výhodu mu Alastor jednoho dne prozradil a od té doby nevynechá jedinou příležitost si „kukátko“ půjčit. „Fuj…“ právě shlédl jednu ženu, která si nechala upravit zevnějšek kosmetickými kouzly: prsa povadla, zeštíhlené břicho se vyvalilo, tvář brázdily vrásky. Mnoho žen nosilo kouzelný příčesek. „Ale, ale, copak to tu máme…“ zamručel si mlsně velký kocour a prohrábl si hřívu. Nejprve zahlédl krásné dlouhé nohy, postupoval dál přes klín vyholený až na úzkou čárku světlých chloupků, štíhle bříško, boky, plná ňadra, vlasy zřejmě měla upravené nějakým magickým tužidlem, protože on je viděl rozpuštěné, tedy lokny pokrývající celá záda. Tvář zdobil poťouchlý úsměv, něco tak živého a rajcovního tu ještě nezahlédl. Žena se co chvíli otáčela, cítil, jak jí bije srdce. Ano, ona dělala něco zakázaného! Brouskův poklopec skrytý pod volným hábitem naplnilo příjemné pnutí. Byla nádherná, žádoucí, zlobivá… a dělala něco nezákonného, nebo alespoň nepřístojného. Taková žena je svolná ke všemu.
A co více, on má důvod ji oslovit. Je přece stále orgánem bezpečnosti této země! Mohl by ji obvinit a ona by se bude snažit obměkčit tvrdý orgán… A že jí to půjde! Usmál se, byl to dobrý vtip, viděl, jak klopí jednu neviditelnou vodku za druhou do sklenek s džusy a džbánů s minerálkou. „Tak ses pobavil, vrať mi ho,“ zavrčel Moody. „Jo, jasně…“ podal mu ho, „Už jdeš?“ „Hmm… nebaví mě to, fakt že ne….“ udělal podivné gesto rukou, jež patrně mělo být zamáváním a odkulhal se k východu. Rufus nabral směr. Vlastním očím nemohl věřit, byla to dokonalá, čistokrevná, usedlá a strašně nudná paní Malfoyová. Nemohlo na ní nikdy být nic sexy. Až do této chvíle…. plně se oddala své rošťárně, dlouho skrývané emoce při odporu vytryskly. „Dobrý večer, paní,“ řekl přísně, zápěstí ruky s lahví bolestivě stisknul. Leknutím neviditelný, leč stále hmotný, předmět upustila, tucet sklínek s jahodovým džusem se roztříštilo. Otočila na něho maličkou ulekané oči, ale vzdor z ní ještě nevyprchal. Druhou rukou mávla hůlkou, vše se napravilo, než si někdo všimnul. „Co jste tu dělala?“ zeptal se nebezpečným šeptem, rád cítil vzrůstat neklid. „Pusťte mě, to bolí.“ Zadíval se na její výstřih, ňadra se mocně zdvíhala, viděl i cítil, jak se nejistotou zpotila. Nasával její omamnou vůni, vzrušením už nebyl schopen přemýšlet, tak ho upoutala. „Bolest a trocha násilí patří k lidskému poslání.“ „Jak to myslíte?“ vyhrkla, bála se, že budou nápadní, chtěla, aby to přestalo. „Přeci k sexu,“ řekl, trhnutím za ruku ji obrátil zády, zápěstí pustil, pevně ji k sobě přitlačil. Pocítila tlak na kostrči, zlomek vteřiny váhala, co by to mohlo být, poznáním se jí podlomila kolena. „Ano, je obrovský, chceš ho vidět?“ zašeptal, vzrušen jí dýchal na šíji, ona se nebránila, naopak naklonila hlavu na stranu, on se hladově zakousl do krku. „Zlobivá holka, co chce dělat něco zakázaného… Co takhle si zalézt pod jeden z těch stolů, schovaní za ubrusem, jen pár centimetrů od těch tlachajících blbečků, můžeš mi ho vykouřit…“ Narcise se zatmělo před očima, cítila jeho ocelový stisk, jen díky jemu se držela na nohách, byli oba dva zbroceni potem, vůně jejich těl se prolínala, cítila, jak se její tělo tlačí na obrovský úd. Hlavou jí proběhly neskutečné obrazy… neskutečné tím, že je právě teď mohla uskutečnit. Obě ruce si přitlačila na podbřišek, bylo jí, jako by z něho chtělo něco vyskočit. Měla obrovskou žízeň, ale voda by ji neuspokojila, ani vodka s vodou… Chtěla se zalykat gejzírem semene. Možná to byla jen náhoda, že Rufus nabídl právě tuto praktiku, ale ať tak, nebo onak, byla to šťastná volba: Narcisa v sobě měla touhu po divokém, pudovém sexu, už před svatbou znala nějaké střípky, svatební noc očekávala se strachem i touhou. Bohužel brzy zjistila, že právě ta první noc byla tou nejdivočejší: neznámý muž, který na ni měl plné právo, ji podrobil své vůli nedbaje na její nepohodlí. Jakmile bolest při styku odezněla a Lucius ji dělal stále to samé, marně hledala uspokojení. Toužila po orálním sexu, slyšela, že to mají muži rádi, ale manžel to odmítal. V poslední době, když jí bylo opravdu nejhůře, Luciovy něžné dotyky nestačily, ona nenaplněním nemohla usnout, dlouhé hodiny přemítala vedle oddychujícího manžela, co je vlastně špatně, když je v manželství šťastná, se odvážila sama se dotknout roztouženého klína, prudkými pohyby prstů se dostat k orgasmu a Luciovo semeno míšené s vlastními šťávami olíznout. „Prosím….“ zasténala, Rufus, jí zacpal ústa dlaní, opatrně se rozhlédl a malátnou ženu strčil pod stůl., sám zmizel pod ubrusem vzápětí. Ještě měl dost duchapřítomnosti prostor zajistit Silenciem a potom už se vrhnu na roztouženou Narcisu. Trhnutým svých mocných paží vysvobodil ze zajetí látky prsa, rukou mapoval punčochy, narazil na úplně mokré kalhotky, v rozkroku je odhrnul ke straně, bez meškání do ní vrazil prsty. Vykřikla, svíjela se v křečích, předzvěsti mohutného orgasmu, ani se v ní nemusel pohybovat. Druhou rukou hnětl prsa, kousal vystouplé bradavky, stále sténala, každý projev její nespoutané vášně vedl k záškubům údu. Zhluboka se nadechla, sebrala síly, roztrhla mu hábit i košili současně. „Ty jsi takovej kus chlapa… Ty jizvy….“ zavzdychala, hladově se vrhla na pozůstatky nebezpečného povolání. Laskala každou část hrudi, mazlila se se zrzavým porostem, vdechovala jeho vůni, vůbec jí nevadilo, že z ní vyndal ruku, nyní obě dvě dlaně tlačil na temeno její hlavy a sunul ji k rozkroku.
„Ano… tam, chci ho. Chci to polykat! Chci ho mít až v krku. Dej mi ho tam! neohlížej se na mě…“ prosila ho, zatímco si rozepínal knoflíky poklopce, ona toho nebyla schopna. „To víš, že ano, kotě,“ šeptal jí, pohladil ji po tváři. Lichotilo mu její vzrušení, odhadl, že je celý život neuspokojená a proto tuží po drsných zážitcích. Teď bylo třeba odhalit, jak moc se představa liší od skutečností. Určitě měla čas snít, nic o průběhu těchto praktik neví, nechtěl ji zklamat ani vyděsit. Pozorně se zadíval do tváře zmučené touhou, neřekl by, že je masochistka, jen je neukojená. To je dobře, on nebyl sadista, jen si rád bral, co má muž od přírody právo od žen žádat. Ona na tom musí být stejně! On si zaslouží najít spřízněnou duši. Tahle žena je dokonalá… Chtěl by ji. Věděl, že záleží na této chvíli, musí jí dát, co si přeje, nic víc, nic míň. Konečně rozepnul poklopec, stáhl kalhoty a trenýrky, Narcisa málem omdlela nadšením s strachem, před ní trčel ohromný, dlouhý a tlustý falus, tvrdý jak kámen. Rufus se usmál, tohle zaváhání bylo správné, strčí jí do pusy žalud, ona se jím přidusí, nechá jí to spolykat a oba budou šťastni, drsnější orální sex, o kterém básnila, by byl moc. Možná do budoucna… Znovu ji pohladil po tváři, jemně přitlačil na temeno, pomalu vzala do úst špičku penisu. Laskala ho jazykem, později přidala ruce nejistě mapující zbytek toho ohromného falu. Brousek hlasitě sténal, větší rozkoš nikdy nezažil. Snažil se vydržet do té nejzazší chvíle, tedy tlak semene byl velmi prudký a bylo ho velké množství. Narcisa se nejdříve lekla a uskočila, první vlna jí přistála na obličeji, zbytek chytila do úst, ale nepodařilo se jí všechno spolykat, část vytekla koutky úst. Provinile se na něho dívala. „To je v pořádku, jsi skvělá,“ pochválil ji, položil si ji na hruď, kapesníkem otíral semeno. „Jsi nádherná, vášnivá divoká… že jsem si toho nevšiml dříve,“ říkal spíš pro sebe. „V kolika ses vdávala?“ „V devatenácti.“ „Byla jsi panna?“ vyptával se s autoritou náležející jeho úřadu, trpce litoval, že nebyl před mnoha lety moudřejší. Mohl sbalit krásnou slečnu Blackovou – z vyšetřování bývalých Smrtijedů znal její osobní data, věděl, že je o dvacet let mladší. Jemu bylo tehdy skoro čtyřicet, už měl postavení, na každém prstu deset holek. Mohl se jí vloudit do přízně a svést jí, probudil by v ní vášeň stejně jednoduše, jako dnes. Zneuctěnou by mu jí dali, co taky s ní: pan Malfoy by ji nechtěl. Pozdě, je vdaná. „Ano, byla,“ přiznala. „Těšila ses na svatební noc?“ pokračoval ve výslechu, chtěl, aby mu prozradila všechny své pocity, potom už nedokáže žít stejně. Stále hrozilo nebezpečí, že se teď oklepe, upraví a plná výčitek se vrátí k manželovi, a bude ještě studenější než dříve. „Povídej, cos od toho čekala a cos dostala?“ Těšilo ho, jak nenápadně stáčí pohled k nyní odpočívajícímu penisu a ihned se poplašeně odvrací. Rufus rozepnul zip na šatech, jemně hladil záda, sklouznul až na zadeček a postupně se propracovával až k hořícímu klínu. Narcisa se kousala do spodního rtu ve snaze vypořádat se s intenzitou pocitů. „Pojď, kotě, hezky si lehni,“ převalil ji na záda, „a roztáhni nohy,“ trhnutím ji zbavil kalhotek, tuto část oděvu nasupeně odhodil, kdyby měl tenkrát v úřadu ministra čas na cokoli jiného, než Voldemorta, zrušil by spodní prádlo. „A pěkně mi povídej… Jinak přestanu.“ „Starší sestra Bellatrix se vdávala, když mi bylo čtrnáct. Měsíc po svatbě, hned po návratu z líbánek, nás navštívili. Rudolphus byl manželkou zjevně nadšen, Bellatrix… nikdy na ni nebylo poznat, co si vlastně myslí.“ „Až do jisté doby,“ ušklíbl se, pokrčil jí nohy a oddálil je od sebe, co to jen šlo. Projela ji vlna studu následována tsunami rozkoše z očekávání. „Pokračuj,“ pobídl ji, jedním prstem pošimral citlivá místa. „V noci se šli projít, viděla jsem je z pokoje, jak se vášnivě líbají, on sahal pod sukni…. Nic jsem o tom nevěděla. Byla jsem strašně zvědavá, vetřela jsem se do otcovy pracovny, měl tam ve skříni neviditelní plášť… A potom jsem se schovala v ložnici novomanželů.“ „A co spolu dělali, zvědavá holčičko?“ téma bylo mnohem zajímavější, než očekával, jako motivaci ji polaskal jazykem. „Bella nechtěla. Vymlouvala se, že je unavená, rovnou se převlékla a chtěla si lehnout. On ji chytil za ruku, mrštil s ní na postel a řekl, že když je unavená, tak se nebudu zdržovat se zbytečnostmi. Ona se rozčilovala, nadávala mu, on ji chytil za vlasy, a umlčel ji penisem. Říkal, ať si tohle pamatuje, že je jeho žena a může ji mít, kdykoli se mu zachce…“ Odmlčela se, Rufus se usmíval, přesně to by byly jeho slova, poněkud změnil názor na mrtvého pana Lestrange. Narcisa se při vzpomínce chvěla, styděla se o tom mluvit, hlavně proto, že vzrušení, které pocítila tenkrát, se vrátilo a ona věděla, že je pro posluchače nepřehlédnutelné. „Pokračuj, holka, pěkně mi to pověz,“ povzbudil ji jen co se vzpamatovala z důkladného polaskání. „Ještě několikrát jí přirazil do úst, ona se přestala bránit, opustil její ústa, políbil ji a pochválil. Vyzval ji, aby se položila na záda a nabídla se mu. Bellatrix zakňourala, že jí to pořád bolí, prosila ho, aby byl opatrnější. On ji oběma rukama chytil za zadek, asi velmi pevně, vyjekla. Nemilosrdně přirážel, Bellatrix slzela. Byla jsem z toho vyděšená, zvláště potom, co se prohnula a vykřikla. Rudolphus se zasmál, několikrát přirazil, zafuněl jak medvěd a zhroutil se na ni. Divila jsem se, že po takové akci, kdy to vypadalo, že ji zabil, se něžně líbají a šeptají si. Bellatrix měla červené tváře, usmívala se a oddechovala, Rudolphus vypadal spokojeně. Říkal jí, že je tvrdohlavá, ať se s ním přestane prát, že si ji stejně vždycky vezme a jí se to bude líbit, tak ať ho zbytečně nerozčiluje. Říkal taky, že bolest přejde, až si na něho zvykne a pokud ne, že těch pár slzí může brát jako předehru. Tohle jsem od manžela čekala. On na mě byl hodný, velmi jemný. Cítila jsem bolest a nadřazenost jen poprvé, taky to byla jediná noc, kdy jsem měla…“ Rufus pyšně sledoval jak se díky jeho ústům a prstům svíjí v mohutném orgasmu. „Tohle,“ doplnil ji. „Tohle ne…“ vydechla. Odpočívala, stírala si slzy štěstí i smutku. Cítila záchvěvy odcházejícího orgasmu, jak se vzdaloval, vracel se rozum. Ležela s nestoudně roztaženýma nohama, kalhotky neznámo kde, z pochroumaných šatů vykukovala ňadra, rozmazaný make up, povolený účes, v ústech chuť semene cizího muže – toho, co se na ni pátravě dívá. Toho, co s ním leží na zemi pod stolkem s původně nealkoholickými nápoji. Slyšela hovor, tanec, hudbu, netušila, co bude dělat. Brousek na tom nebyl o nic lépe. Nakonec promluvil on, tedy spíš jeho druhá osobnost po odpočinku opět hlásící se do služby. „Trocha bolesti neuškodí, dělá sex opravdovějším. Chtěla bys to, že ano? Chtěla bys, abych ho do tebe vrážel stejně nekompromisně jako tvůj švagr do sestry. Věř mi, že bys prožila to samé, co Bellatrix, ale v mnohem větší míře. Cítila bys bolest – na mě si žádná nemůže zvyknout – pokaždé, jako bys stále byla panna. A rozkoš o mnoho větší, než teď.“ „To není možné…“ zašeptala. „Ale věř mi, že je. Na tvůj potenciál jsi nic nezažila,“ ujistil ji, nějak přeslechl předmět jejího zamítnutí. „Jsem vdaná žena. Jediné, co teď potřebuji je se upravit a vrátit k manželovi. Jen nevím jak na to…“ stiskla k sobě nohy, položila se na bok a schoulila do klubíčka. Z bezradnosti se rozplakala ještě usedavěji. Nečinnost vystřídal šok, když nad sebou rozeznala hlas manžela shánějící se po ní. „On… chce… já nevím….“ panikařila. „Jen si chce dát nealko,“ podotkl Brousek sarkasticky, po dobu jejího hroucení se dal s pomocí hůlky do pořádku, teď obviňoval svět, jak k němu je nespravedlivý a kradl každičký pohled na její odhalené tělo. Už k tomu nikdy nebude mít příležitost. „Ještě počkej, až vypije víc džusíků, bude teprve legrace. No, nekoukej se na mě takhle, nejsi tak nevinná, jak si myslíš. Měla by ses nad sebou zamyslet,“ káral. Narcisa se oblékla, marně pátrala po kalhotkách, zřejmě se je podařilo vystrčit za ubrus, odvážila se zašátrat v okolí, získala jen přišlápnutí prstů.
„Může je někdo najít!“ děsila se. „Pořád tu chodí číšníci a uklízejí, prostě je nechali zmizet jako spadlé ubrousky a skleničky, nedělej si s tím hlavu,“ uklidňoval ji. „Vy je máte, že ano?!“ obvinila ho. „Co si o mě myslíte?“ ohradil se se vší důstojností a autoritou, uvěřila mu. Důvěryhodnost ještě podpořil pomocí s kultivací jejího zevnějšku. Že opravdu ukořistil tento krajkový suvenýr se dozvěděla náhodou až dlouho po svatbě a rozčílila se tak moc, že ji musel ukonejšit rychlovkou. Brousek se odvážil vylézt z úkrytu jako první, rozhlédl se a nepovšimnut pomohl ven i jí. Lucius stál opodál, hned jak ji zahlédl, vyšel jí vstříc, Brousek splynul s davem, leč nespouštěl ze šťastného párku oči. Nebylo pochyb, že ji manžel hluboce miluje, opatrně ji vzal za ruku a pyšně ji představoval nějakému diplomatovi, potom spolu osaměli, přinesl jí skleničku, povídal si s ní, Narcisa se usmívala. Požádal ji o tanec. Brousek zatínal pěsti až mu bělely klouby, nemohl se dívat, jak jeho životní partnerka pluje po parketu v těsném obětí muže, jehož příjmení nosí. Odvrátil se tedy a šel utopit žal v ananasovém džusu: bylo v něm momentálně mnohem víc promile, než ve skleničkách v alkoholické sekci. Zhruba za hodinu se kolem něho mihla její ladná silueta, rozhlédl se, vycvičený pozorovací smysl hned objevil manžela zabraného do další tajnůstkářské diskuse, ohlédl se zpět, jasně cítil její pohled, ale než se k ní obrátil, už mizela ve dveřích k toaletám. Nebylo co řešit, kopnul do sebe zbytek sklenice a jednal. Narcisa seděla na zavřené záchodové míse, snažila se vyrovnat s rozbouřenými pocity. Zážitek pod stolem a následný tanec s Luciem se k sobě měly stejně jako nebe a dudy. Nebe bylo to první. Jenže Lucius je její manžel a chová se k ní, jak nejlépe umí. Myslí si, že je to dobře a ono to také je dobře: sex se samcem Brouskem opravdu není nic obvyklého, slušného… takhle se nechovají lidé, ale opice někde v pralesích…. ani ty možná ne. Rozplakala se. Tak moc chtěl být opicí, nebo toulavou kočkou, aby se mohla beze studu mrouskat, svádět divoké kocoury… při měsíčku. Ze zamyšlení jí vytrhl úlek: rány následované zděšenými výkřiky. Než stačila pochopit situaci, rozlétly se dveře i její kabinky, Brousek k ní vkročil a dveře mávnutím hůlky vrátil na jejich místo a zamkl. Podle obnovení normálního ženského štěbetání usoudila, že použil nějaká paměťová kouzla. „Nikdo mě neviděl,“ řekl jí, pohladil ji po tváři stáhlé v grimase úleku. „Narciso, nebraň se tomu,“ vybídl ji. „Bude to ještě horší,“ dodal smyslně. Narcisa pevně zavřela oči, tím vytlačila poslední dvě slzy, zhluboka se nadechla, vydechla a smířená s osudem k němu napřáhla paže. Neváhal, popadl ji do náruče, začal drsně líbat, nejdřív na ústa, když jí došel dech přesunul se na trhnutím odhalená prsa, Narcisa se mu oddávala smyslů zbavená, musel vynaložit velkou sílu, aby ji udržel na nohou, čímž se mu napínaly svaly a jí se o to více podlamovala kolena… Vysvléknul ji z šatů, padly na zem stejně jako pochroumaná podprsenka, on se dostal z kalhot, Narcisa mu strhla košili a popět se vrhla na tolik mužné jizvy. Nadšeně sledoval, jak se z ní řinou praménky šťáv vydrážděné jeho doteky, už nebylo proč čekat. „Ohni se,“ zavrčel vzrušeně, poslechla ho, manévrování v malém prostoru bylo obtížné, ohnula se v pase, ruce opřela o mísu. Zavřela oči, nesnesitelně dlouho naslouchala jeho zrychlenému dechu a ohlušujícímu bouchání vlastního srdce. Zachvěla se pod rukama položenýma na vnitřní stranu stehen. Rozšířila rozkročení, tak jak ji nutil. Do jedné ruky vzal penis, nasměroval žalud ke vchodu do jejího těla. Rozechvěla se. Ruce pevně stisky boky, chvění ustalo, stisk byl pevnější. Byla v jeho moci, unikl jí táhlý sten. Brousek se majetnicky ušklíbl, zaklonil hlavu, z hrdla mu vyšlo zaržání divokého hřebce, prudký příraz otevřel Narcise oči dokořán, výkřik jí vyšel až z hlubin podbřišku, bylo to tak silné, bolestivé a vzrušující, zažívala extázi. Nenechal ji vydechnout, tvrdý příraz stíhal další, boky mu odpovídaly vedeny tlakem jeho rukou. Sténala, křičela, nehty zatínala do bílého porcelánu, on hekal a ržál. Dámy čekající na toaletu a krášlící se před zrcadlem zděšeně poslouchaly, nebyly schopné žádného zakročení – Brousek zapomněl na Silencio… Narcisa právě dorazila k orgasmu, oči měla protočené, zmítala se ve slastných křečích, Brousek se chechtal a povzbuzoval ji drsnými slovy, sliboval, že to ještě nekončí. Uvolnění po prožitém vrcholu využil k ještě hlubšímu přírazu, chtěl v ní být celý, obvykle tím ženy netrápil, teď po tom toužil. „Ještě kousek, kotě, už to bude…“ zamručel, na chvíli ustal s přirážením, ale nevystoupil z ní. „Bojím se, jsi tak hluboko…“ zasténala. „Tak jsi to přece chtěla, ne? Líbí se ti to, tak se neboj,“ chlácholil ji. „Nemůžeš mě zranit?“ hlas jí zastíral opravdový strach. „Ne,“ z části zalhal: byl znalcem ženské anatomie, věděl, že jí vážně neublíží, ale jemná stěna pochvy ještě nebyl zvyklá na takovou jízdu, odřel ji, věděl že krvácí, ale tím jí nehodlal děsit, nic to nebylo. „Ještě kousek a znova tě přivedu na vrchol, potom tě vystříkám, na to se těšíš, ne?“ Odpověděl mu hluboký vzdech vyvolaný jen tou představou, vrátil se k původnímu tempu. V několika přírazech ji roztáhl, jak potřeboval, teď už si do sytosti užíval hluboký sex. Narcisa chvíli bojovala s nárůstem bolesti, ale brzy odezněla na únosnou, vzrušující, míru, krátce na to byla unášena slastí až k vyvrcholení. Brousek zařval a plnil ji proudem vařícího semene. Ještě setrval ve spojení, sehnul se nad ni a líbal jí záda, cítil, jak se jí zpomaluje dech a tep. Opatrně z ní vytáhl lehce zakrvácený penis, bolestně sykla, jak odeznělo vzrušení, bolest zmordovaného klína se hlásila. Uvolňoval stisk rukou, měl v prstech křeč, všiml si nabíhajících modřin na bocích. Jakmile ji pustil, sesypala se jako domeček z karet. „Narciso, co je ti?!“ vyhrkl, přiklekl k ní. „Jsem strašně unavená,“ soukala ze sebe zemdlele, „bolí to… nebudu moci chodit…“ „To asi ne, měla bys to zaspat.“ „Ublížil jsi mi, krvácím…“ „Jsi jen odřená, ničeho se neboj, znám to. Potřebuješ se mnou týden v posteli, nebudeš nikam chodit, jen držet a zvykneš si. Nejsi žádná panenka ze skla, jsi pořádnej kus ženský, necpal bych ho do tebe, kdybych nevěděl, že to nevydržíš,“ chlácholil ji. „Už nechci…. stačilo mi to, jsem dost potrestaná za chtíč..“ sténala. Bylo-li třeba, opravil oblečení, nasoukal jí do něho, sebe oblékl taky, proudem vody omyl obličej, vysušil a s dámou v náruči opustil kabinku. V duchu si vynadal za zbrklost, jedním mávnutím hůlky upravil paměť ženám hledících na výjev, naštěstí si žádná nechtěla nechat ujít odhalení identity zvrhlého páru, proto zůstali svědci kompletní a zneškodnění.
„Kam mě to neseš?“ ptala se slabým hlasem. „K tobě domů, musíš si odpočinout,“ říkal, očima vyhledával Lucia. Ten stále komunikoval ve stejném hloučku. Procházel sálem, hosté se obavně ohlíželi za ním a jeho břemenem. „Pane Malfoy, vaší ženě se udělalo zle, omdlela na toaletách, křik dam mě přivolal,“ říkal opět tím autoritativním tónem. „Jistě já… totiž… Cisi?“ Brousek jen nerad viděl hluboké obavy v jeho tváři. „Dnes večer se mi nezdála ve své kůži,“ konstatoval. „Jestli máte práci, mohu vaší paní doprovodit domů, v případě potřeby zavolám lékouzelníka,“ navrhoval. „To nebude nutné,“ zašeptala, „jen potřebuji odpočinek.“ „Neobtěžovalo by vás to? Nechceš mě s sebou, miláčku?“ strachoval se. „Bude mi ctí,“ odpověděl Brousek, Narcisa zase: „Ne, drahý, jen si vyřiď, co potřebuješ, odpusť mi, že tě nedoprovázím. Jsem u tebe co nejdříve,“ ujistil ji, pohladil po ruce, bývalému ministrovi srdečně poděkoval, sledoval je, dokud nezmizeli z dohledu. Cestou domů a do ložnice se vzpamatovala, postavila se na vlastní nohy a odešla do koupelny. Brousek využil situace, přemístil se do svého domu, vrátil se s velkou tubou gelu. „Vy jste ještě tady?“ zeptala se vysíleně, kachním krokem se došourala do postele, ráda ucítila měkkost a odpočinek, byl to dlouhý den, hlavně večer. „Jak bych mohl odejít? Neošetřil jsem tě a nedomluvili jsme se na budoucnosti,“ opáčil. „Moje budoucnost je tady, v tomto domě, této posteli, s tím to manželem,“ ukázala na rodinný portrét. „Výborně, to se rovnou můžeš odebrat do támhle té hrobky,“ máchnul rukou k zahradě. „Na chlapa, co mě svedl pod stolem a zmrzačil jsi moc drzý!“ ohradila se, přemýšlela, jak ho dostat odsud a ze svého života. „Nezmrzačil, vyléčím tě. Jen co načerpáš síly, budeš to vidět jinak,“ nekompromisně z ní stáhl deku, snažila se bránit, právě si všimla, že má otevřený poklopec a ještě k tomu další erekci. „Narciso uklidni se,“ okřikl ji, nebylo těžké ji přeprat, „tohle je moc zajímavý gel, je uklidňující a vysoce hojivý. Když mám čas si sex naplánovat, používám ho jako lubrikant, případné odřeniny se ihned léčí, takže předejdu nepříjemnostem. Musím tě namazat a to celou. Jak myslíš, že bych to měl udělat? Mám tak dlouhý prst?“ Dal čas na odpověď, když nepřicházela, pousmál se a začal natírat úd tlustou vrstvou. Zbytek látky ulpělý na ruce jí vetřel do klína, pocítila blahodárné účinky a už se nebránila. Pronikal pomalým a táhlým pohybem, Narcisa přimhouřila oči, léčbu si užívala. Opatrně se v ní pohyboval. „Musíme pořádně promazat tu tvou chudinku,“ zašeptal jí, užíval si, že jí může při souloži hledět do tváře. Rty jí zdobil letmý úsměv, tváře červenaly, s dalšími pohyby se rozvzdychala. „Chceš to, zlato?“ zeptal se, bojoval s nedostatkem dechu. „Ano,“ zašeptala. „Chci to slyšet pořádně,“ naléhal. „Chci tě… Chci tě v sobě!“ opakovala zmámeně. „Máš to mít, jenom si tohle přání pamatuj, já na něj nezapomenu,“ řekl vážně, vyklouzl z ní, přidal další gel a prudčeji na ni nalehl. Proplétal prsty těmi jejími, ruce držel vedle její hlavy, vášnivě ji líbal, přizpůsoboval se tempu přirážení jejích boků které se, – nutno podotknout – stávalo opravdu divokým, ne sice tak, jako předešlý sex, ale stejně dost rychlé na dámu v rekonvalescenci. „Ty nemáš dost, ty jsi prostě ďáblice,“ pochvaloval si, v zápětí ji přivedl na vrchol a sám se také uvolnil, zavřel oči a cítil každou kapičku semene, jež ho opouštěla, aby se přidala k několik minut starým kamarádkám v jejím těle. „Chceš, abych to z tebe dostal?“ optal se s těžkým srdcem. „Semeno?“ „Ano… Tvůj manžel by ho ucítil, až tě večer ojede.“ „Prosím tě! Nedělá to každý den a navíc je mi špatně, vzpomínáš? Tohle by si nedovolil…“ říkala smutně. Už teď cítila, jak manželovi ubližuje. „Co s námi bude?“ položil onu otázku. „Nemůžu si dovolit podlehnout vášni, utéci za tebou, co kdyby to nevyšlo? Co by se mnou bylo? Nezlob se, ale naše setkání na tebe nevrhá dobré světlo, jako na stálého partnera.“ „Taky jsem nikdy nebyl! Ale celý život tě hledám, chci tě jako manželku, matku mých dětí. Jen mě mrzí, že jsem tě nepoznal dříve. Odvedu si tě třeba hned. Nemůžu ti dát takový přepych, ale hlady neumřeš a na barevné hadříky taky zbyde.“ Přivinula se k němu, pohladila ho po ruce, nikdy se necítila s jiným člověkem tak dobře, věřila mu, věděla, že je schopný a čestný muž, taky statečný, chtěla by s ním být. „Za několik dní mám odjet do lázní, můžeme spolu být celý měsíc, musíme se chovat přirozeně, poznat, zda spolu můžeme žít. Jinak neodejdu, nechci zbytečně dělat problémy je pro krásný půlrok a pak mizérii.“ „Chytrá holka, přesně takhle to uděláme! Začnu uklízet, aby se ti doma líbilo, kočičko.“ „Už bys měl jít…“ vrátila se do současnosti. „Samozřejmě, už mizím,“ posbíral všechny svršky, tubu s gelem, políbil ji a přemístil se. Upravila si košili, lehla si na bok a pohladila bříško plné malých hemžících se Brousků, s úsměvem na tváři usnula. Příchod Lucia, ani jeho polibek nepocítila. Manžel ji pečlivě sledoval, jemnými doteky zjišťoval, zda nemá horečku. S bolestí v srdci vzpomněl na zavazadla v šatně zvolna připravovaná k odjezdu. Co si jen celý měsíc bez ní počne?