Mami, neviděla jsi takovou tu konvičku, se kterou chodíme na borůvky? Zeptala se Tereza matky. Máma se otočila a zapřemýšlela: Jo, asi bude v předsíni ve špajzu. Proč se ptáš? Že by tě snad samotnou napadlo jít na borůvky? Tereza přikývla, bylo to tak. Dostala na ně hroznou chuť a v lesích okolo jejich vesnice jich byly mraky. Nešla sama, domluvila se se svým dlouholetým kamarádem Pavlem. Takže ve stejnou dobu, co ona hledala doma barevnou plastovou konvičku, Pavel se zrovna také doma sháněl po nějakém košíčku nebo misce.
Nakonec si oba obstarali nějakou nádobu, sešli se na návsi a vyrazili. Cesta vedla do kopce a slunce dost pálilo, takže jim za chvilku bylo horko. Pavel si svlékl tričko a šel jen tak, svlečený do půl těla. Tereza mohla oči nechat na jeho zádech, která se v poslední době začala mužně rozšiřovat. Na pažích se mu od těžké práce, svážení dřeva a pokrývání střechy rýsovaly parádní svaly. Tereza se několikrát v duchu okřikla, že by na něj neměla tak zírat. Znali se od dětství a v podstatě spolu vyrůstali. Teď po prázdninách měli nastoupit do posledního ročníku základky, ale oběma jim už bylo patnáct.
Po cestě se hlasitě smáli a bavili o všem možném. V lese naštěstí nebylo takové vedro, a tak si Pavel své tričko znovu zase oblékl, což Terezu trochu zklamalo. Okolo cesty viděli, že borůvkové keříky jsou od nájezdů letňáků úplně zdevastované. Tihle chataři se neobtěžovali trháním, vzali si na to různé malé česačky a prostě keře rvali tak dlouho, dokud nebyli s úlovkem spokojeni. Tereza s Pavlem šli tedy dál, odbočili z cesty. Borůvek stále moc neviděli, ale zato našli palouček, který se nádherně červenal lesními jahodami. Bylo tam dost malých šťavnatých plodů pro oba, aby si naplnili své konvičky a ještě se dosyta nakrmili. Samozřejmě si víc povídali než trhali, Pavel po Tereze laškovně házel různé drobné šišky a pošťuchovali se, takže čas rychle ubíhal. Ani jeden z nich si nevšiml, že se nebe rychle zatáhlo černými mraky. Ptáci přestali zpívat a začaly padat první veliké těžké kapky.
Sakra, bude bouřka! vykřikl Pavel a rychle se zvedl k odchodu. Tereza už byla na nohou a rychlým tempem se vracela k cestě. Nebylo jim to však nic platné, během několika sekund byli oba na kost promáčení. Foukal vítr a hřmělo, mokré šaty se jim lepily k tělu a studily. Pavel popadl Terezu za ruku: Počkej, tady kousek je krmelec, schováme se tam, než to přejde. Běželi ke krmelci, který se normálně zavíral vrátky, a zalezli si dovnitř. Bylo tam sucho a bezpečí, krásně tam vonělo seno a oba se posadili na prkna. Po krátkém váhání se oba svlékli do spodního prádla, aby z toho promočeného oblečení nenastydli. Déšť silně bubnoval do střechy krmelce a nezdálo se, že by měl v nejbližších okamžicích zeslábnout.
Tereza znovu po očku pozorovala Pavlovo tělo. Uvědomovala si, že už ani jeden z nich není tak úplně dítě. Vlastně už ani nebyli pod zákonem, došlo jít. Byla zvědavá – zdalipak toho už Pavel využil a přišel o svoje panictví s nějakou slečnou? O holky určitě neměl nouzi, stačilo se na něj podívat… Achjo, ty jeho pronikavé oči, ostře řezané rysy, vypracovaná postava… Tereza však nebyla jediná, kdo se na svého kamaráda z dětství najednou díval úplně jinýma očima. Pavel si všímal, že je jeho kamarádce chladno. Kolena si přitáhla k tělu a objala si je pažemi, aby se trošičku zahřála. Udělala se jí husí kůže a pod mokrou podprsenkou se jí jasně rýsovaly chladem ztuhlé bradavky. Už dávno neměla ten svůj plochý dívčí hrudníček. Rozšířily a zaoblily se jí boky, zvýraznil pas. Pomalu se stávala ženou. Mokré vlasy se jí plazily po zádech. Pavel neodolal, natáhl ruku a pomalu jí je shrnul na jednu stranu.
Tereza se zachvěla. Když se jí Pavel tichým hlasem zeptal, zda jí není zima, přikývla. Pavel si ji přitáhl k sobě, takže seděl za ní a mohl se břichem a hrudí přitisknout k jejím zádům. Objal ji a začal jí trochu třít ramena i ruce. Když chtěl vědět, jestli je to teď lepší, odpověděla, že je to hodně příjemné. I pro něj to bylo dost příjemné. Cítil, jak ho celá ta situace stále víc vzrušuje – nynější pocit bezpečí, odlehlé intimní místo, přímý dotek jejich kůže. Máš to hrozně mokrý, řekl a výmluvně zatahal Terezu za ramínko podprsenky. Můžeš si ji klidně sundat, já se dívat nebudu. Tereza se po něm trochu podezíravě otočila, ale pak rychlým pohybem rozepnula háček vzadu na podprsence a odložila ji na hromádku svých ostatních věcí. Pavel zrychleně dýchal. Držel skoro v náručí krásnou téměř nahou holku, ale nic neviděl, protože k němu byla zády, a hrozně rád by se jí dotknul i jinak než za účelem „zahřívání“.
Rozhodl se, že to zkusí. Přitiskl se k ní tak, jako by si chtěl na její záda lehnout. Tereza se zasmála a chvilku vtipkovali o tom, že to je teda dost intimní. Určitě musela cítit, že má erekci. Začal ji hladit po ramenou a při tom říkal nějaké pitomé rýmovánky. Vzpomněli si, jak jim je mámy říkaly, když byli malí. A také si vzpomněly, že někdy, když jim bylo přibližně sedm nebo osm, si hráli na doktora. Nejčastěji to bylo v bazénku nebo nahoře v podkrovním pokoji. Pavel měl sadu plastových lékařských nástrojů, a tak pokaždé Terezu svlékl, poslouchal ji stetoskopem na různých místech těla, nejčastěji jí přikládal studený plast na neochmýřenou mušličku. Tereza se někdy styděla, ale vždycky na ni zabralo, když řekl, že pan doktor na ni přece taky sahá. Jó, kdyby na ni nějaký doktor sahal jako tenkrát malý Pavlík, asi by ho musela zažalovat za sexuální zneužívání.
A tak si povídali o tom, na co si vzpomněli; že vždycky „podezřele“ onemocněli nějakou nemocí, která se dala vyléčit jen svléknutím donaha, že zkoušeli obvazem fáčovat Pavlova pindíka, že Tereze tam dolů občas strčil tenkou plastovou stříkačku a předstíral, že dělá operaci. Smáli se tomu, ale zároveň atmosféra začínala o poznání houstnout. Pavel, který měl ruce nedbale položené na Tereziných bocích, je začal trochu nenápadně sunout po žebrech výše. Nakonec se osmělil a vzal do dlaní její odhalená prsa. Tereza se rozhodla dál předstírat, že si ničeho nevšimla, a povídali si dál. Povídali si, i když ji Pavel začal cíleně hladit po těch sladkých měkkých kopečcích a přejížděl jí prsty sem a tam po tvrdých bradavkách. Tereza se občas zachvěla a už zřetelně cítila, jak ji do zad tlačí jako kámen ztvrdlé Pavlovo přirození.
Pavel ji přestal jednou rukou hladit a vydal se místo toho prozkoumávat krajinu o něco níž, nyní překrytou promočenými kytičkovanými kalhotkami. Teprve, když jí pod ně zajel a ucítil v dlani chloupky, Tereza se otočila, odehnala jeho ruku a káravě řekla Nono!
Pavel se naoko nevinně usmál a řekl: Nojo, jen jsem zkoušel, jestli by sis náhodou nechtěla na doktora hrát i teď. Zadívala se na něj trochu pochybovačně a Pavel už si začínal zklamaně myslet, že prostě počkají, až přestane pršet, a pak prostě půjdou domů. Najednou se na něj však Tereza vrhla, doslova vrhla, a začala ho divoce líbat. Rychle se vzpamatoval z toho překvapení a jeho ruka si našla místo, ze kterého byla předtím vyhnána – v jejích kalhotkách. Sroloval jí tu mokrou látku na stehna a rukou jí zajel mezi nohy. Hladil ji po vnitřní straně stehen a po povrchu její mušličky, a Tereza vzrušeně rychle dýchala. Pavel ji položil na záda na prkna a jakoby nalehl na ni. Pokrčila nohy v kolenou a dovolila mu, aby si dál hrál s její mladou kundičkou. Pomalu jí dovnitř zasunul prst a ucítil, že je moc pěkně vlhká a příjemně teplá uvnitř. Přidal další a začal ji poctivě prstit. Tereza se po chvíli kroutila, jako by měla vyskočit z kůže, vycházela boky vstříc Pavlovým prstům, jejich jazyky se stále divoce proplétaly ve vášnivých polibcích. Hladila ho při tom ve vlasech a na zádech, nakonec si její ručka našla cestu k jeho trenkám a vysvobodila z nich jeho vztyčené péro.
Nebyla moc zkušená, ale rychle přišla na to, jako ho správným způsobem honit. Tak si dělali dobře navzájem a už jim ani v nejmenším nebyla zima. Najednou se od ní Pavel odtrhl a rychle se odvalil na stranu. Udělal to právě včas, protože vzápětí mu z péra začaly stříkat proudu natlakovaného bílého spermatu. Oddechoval jako pes v horkém letním dni a trochu omluvně se podíval na Terezu. Měla červené rty a tváře a s úsměvem řekla: Tak takhle by to příště nešlo, pane doktore. Navíc teď přestalo pršet, co kdybysme se vrátili domů a večer zauvažovali nad tím, jestli náhodou jeden z nás není trochu nemocný?
Pavlovi se její nápad moc líbil. Nasoukali se do svých mokrých svršků a stále se jeden o druhého jakoby mimochodem otírali, tiskli se k sobě a po cestě domů si vyměňovali dlouhé výmluvné pohledy.