Helena si s drzým úsměvem, který Janě podlomil kolena, přehodila bičík přes rameno. Její kožený oblek, který obepínal každou křivku, zářil v odpoledním světle a sliboval tolik horkých potíží. Vypadala jako bohyně noci, která si odskočila z nějakého temného a vzrušujícího obřadu.
„Dobře, holčičko. Když jsi připravená, nebudeme ztrácet čas s konverzacemi o počasí a financích,“ prohlásila Helena hlubokým, rozkazujícím hlasem, který v Janě probudil nečekanou poslušnost.
Popošla k Janě, jednou rukou jí sevřela bradu, zvedla její pohled a přinutila ji podívat se přímo do jejích chladných, dravých očí. Druhou rukou sjela po délce Janina těla, přejela látku tenkých letních šatů, která Janu sotva zahalovala.
„Tyhle hadry… pryč. Vím, že to chceš taky,“ špitla Helena a jediným trhnutím utrhla Janě jedno ramínko šatů.
Jana, celá chvějící se vzrušením, se nezmohla na slovo. Jen se vrtěla a tiše vzdychala. Helena ji chytila za pas, přitáhla k sobě a drsně se jí zmocnila.
„To je ono. Nech to všechno venku,“ poručila Helena, zatímco jí rty přejížděla po krku. „Každý den v práci, každá minuta falešné slušnosti… tady to necháš.“
Jana už nechtěla hrát hru na svůdnou dámu. Odhodila zbytek plachosti a divoce si strhala šaty z těla. Ty spadly na zem a odhalily celou její připravenost: zářící, provokativní nahotu.
„Pěkné… vidím, že jsi poslouchala,“ poznamenala Helena s uznáním, přičemž palcem přejela po Janině čerstvě vyholené pičce. „Ale dneska začneme tam, kde jsme včera skončily. Musíš si to zasloužit.“
Helena ji hrubě odtáhla do ložnice, kde ji jedním mocným pohybem přehodila přes kolena. Jana zakňučela, ale spíše potěšením než bolestí. Instinktivně se chytila za ramena, aby udržela rovnováhu.
„Tohle je jen malá lekce v disciplíně,“ řekla Helena, uchopila bičík a práskla s ním do vzduchu. Zvuk se hlasitě rozlehl v tichém pokoji, pak dopadl na Janin zadeček, ne silně, ale dostatečně, aby to štíplo a zanechalo horký, pulzující otisk.
„Á!“ vykřikla Jana a její tělo sebou cuklo.
Helena pokračovala, každý úder byl silnější, každý úder doprovázel tichý povzdech.
„Zapamatuj si to, couro. Když ti něco řeknu, uděláš to. Žádné otázky. Žádné zdržování,“ šeptala Helena do jejího ucha, zatímco bičík stále dopadal na její hýždě.
Po chvíli Helena bičík odhodila a otočila Janu na záda. Zadeček měla rudý a horký, ale její pička byla mokrá a touha po Heleně byla neuvěřitelná.
„Teď, kde jsou moje hračky?“ zeptala se Helena a pohled jí spočinul na nočním stolku.
Jana s námahou promluvila, horká a udýchaná: „Mám… pro tebe překvapení.“
Vzala Helenu za ruku a vedla ji k obýváku, kde na konferenčním stolku pod hedvábným šátkem čekala kožená krabička. Helena ji zvedla, oči se jí rozšířily potěšením. Uvnitř ležely nové, lesklé, chromované kousky, které včera nebyly k vidění. Různé kroužky, řetízky, a speciální kožené pouta.
„Jano… to je skvělé,“ Heleny hlas najednou zněl měkce, téměř s obdivem.
Ale pak se rychle vrátila do své dravé role. Vzala pouta a pevně je upevnila Janě na zápěstí a kotníky. Pouta byla připojená ke kovovým úchytům, které Jana před pár dny tajně namontovala pod postel.
Jana ležela, zcela bezbranná, rozkročená a připravená na všechno, co si Helena usmyslí.
Helena k ní pomalu přistoupila. V ruce teď držela největší vibrátor, který Jana koupila. Byla to masivní, hladká věc, která vypadala, že pohltí celou Janu.
„Včera jsi chtěla, abych ti ho tam strčila. Dneska… dneska si o to budeš muset prosit víc,“ ušklíbla se Helena.
Začala nejdřív pomalu. Špičkou vibrátoru kroužila kolem Janina klitorisu. Jana se svíjela, snažila se dostat blíž, ale pouta ji nepustila. Sténání, které se snažila potlačit, se změnilo v úpěnlivé prosby.
„Prosím, Helenko! Strč ho tam! Už to nevydržím!“ křičela Jana, její tvář zkřivená touhou.
Helena se smála. „Ještě ne. To by byla moc rychlá cesta k cíli.“
Místo toho změnila vibraci na plný výkon a přesunula vibrátor na vnitřní stranu Janiných stehen a břicho. Jana se divoce prohýbala v zádech, svaly napjaté. Způsobovala jí slast, která byla tak intenzivní, že hraničila s bolestí. Věděla, že orgasmus je blízko, ale Helena jí ho stále odpírala.
„Jestli chceš, abych s tebou skončila, musíš se mě zeptat slušně, Jano. Řekni mi, co jsi a co ode mě potřebuješ, ty couro,“ poručila Helena s chladným úsměvem.
Jana plakala, touha ji spalovala. „Jsem tvoje děvka! Tvoje kunda! Prosím, paní, ošukej mě! Udělej to se mnou, prosím!“
Helena se na ni konečně usmála a uznala její kapitulaci. „Konečně. To je ta holčička, kterou chci vidět.“
Popadla vibrátor. Přiložila ho k Janině pičce. Pomalým, mučivým pohybem ho zasunula dovnitř. Jana vydala křik, který byl kombinací slasti a úlevy.
„Ještě nekončíme, ty neposlušná. Tvůj zadeček volá po pozornosti,“ řekla Helena, aniž by vibrátor vytáhla.
Z nočního stolku vytáhla další hračku – tentokrát anální kolík, který byl v kožené krabičce nejmenší. Zahřála ho ve svých ústech a pak ho s trochou lubrikantu pomalu zasunula do Janina zadečku, přesně tak, jak si Jana včera poručila, ale tentokrát s větší péčí.
Když byl kolík na místě, Helena se odtáhla, opřela se o postel a jen Janu pozorovala. Nechala ji ležet, mučenou dvěma hračkami, které ji držely v neustálém, pulzujícím orgasmu.
Jana v sobě nemohla zadržet další křik. Dvojitá slast byla příliš velká, příliš intenzivní. Vlna za vlnou se přes ni převalovala. Její tělo se cukalo, křičela jméno Heleny. Po minutách divokého, hlasitého orgasmu, který ji vyčerpal, se konečně uklidnila. Zůstala ležet, udýchaná a uspokojená.
Helena pomalu přistoupila a jemně políbila Janu na čelo.
„Dneska ti to stačilo. Odpočiň si, Jano. Ale pamatuj, tohle není konec. Je to jen začátek,“ špitla jí Helena.
Sundala Janě pouta. Jana se pokusila posadit, ale byla příliš vyčerpaná. Helena se na ni usmála, chytila ji za ruku a pomohla jí vstát.
„Teď si dáme večeři. A pak tě uvidím zítra,“ řekla Helena.
„Zítra? V kolik?“ zeptala se Jana, která už nedokázala snést pomyšlení, že by na Helenu čekala celý den.
Helena se otočila, bičík se jí opatrně houpal na rameni. „Zítra? Zítra už nebude lístek, couro. Zítra už budu vědět, kde tě najít. A hlavně, budu vědět, co si žádáš, Janičko.“
A s tím, a s dalším drzým úsměvem, který jí opět zanechal srdce v krku, Helena odešla, nechávajíc Janu, v jejím nahém a blaženém vyčerpání, s vědomím, že její nový život poslušnosti a slasti právě začal.