Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Dopisy trestaných dívek

Kategorie: BDSM
09.03.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 10 hlasů
Loading...
 Vždy, když jsem něco provedla a otec uznal, že toto by měl vyřešit řemen, sdělil mi prostě, abych se „připravila“, to znamenalo, abych šla do pokoje a svlékla se do naha. Určil čas, kdy bude exekuce provedena. Ta trvala vždy dost dlouho, nebo se mi to alespoň zdálo. Napřed bývala domluva…

Anonymní zpověď
Vážení, jako malá jsem nemohla nic dělat proti tomu, když mě chtěli rodiče ztrestat pro nějakou neposlušnost. Bývala jsem bita dost často. Řemenem. K dispozici však byly i důtky a rákoska. Byla jsem šesté dítě a maminka mi záhy zemřela. Když se otec podruhé oženil, změnil se. Poprvé, co se pamatuji, odepnul řemen z kalhot, asi dva dny po své svatbě. Později už to bývalo velmi pravidelně. Výprask, respektive „cajmrsk“ od otce býval většinou obřad. Předem připraven a prováděn v k tomuto určeném pokoji, bez přítomnosti svědků. Vždy, když jsem něco provedla a otec uznal, že toto by měl vyřešit řemen, sdělil mi prostě, abych se „připravila“, to znamenalo, abych šla do pokoje a svlékla se do naha. Určil čas, kdy bude exekuce provedena. Ta trvala vždy dost dlouho, nebo se mi to alespoň zdálo. Napřed bývala domluva, při které seděl a klidně kouřil. Já jsem stála nebo klečela u jeho nohou, případně seděla na židličce na struhadle. Podle toho, co mi uložil a zpravidla jsem již v ruce držela pásek, abych mu ho mohla podat, jakmile mi to přikáže. Někdy mi domlouval i půl hodiny. Pak jsem mu musela podat ten nenáviděný trestný nástroj. Naléhal na mne, abych si sama určila, kolik bych jich měla dostat. Většinou jsem ze sebe přes slzičky nevypravila ani slovo a jen v duchu počítala, jak to asi dnes dopadne, zda budu moci druhý den sedět anebo to budou jelita, na která se posadit nedá. Dávky však byly většinou stejné, okolo pětadvaceti. Jen výjimečně jich bylo méně. Bita jsem již odmala.
Vážení, výprasky jsem musela snášet co se pamatuji. Teta, u níž jsem vyrůstala, mne trestala velmi často, prakticky denně. K výplatám používala vše, co jí přišlo pod ruku: vařečku, rákosku, šňůru, pometlo a pod. Vždy si našla něco, za co mě trestat. Vejřezům jsem se strachy bránila, čímž jsem však jen přilévala olej do ohně a tetina zuřivost se stupňovala. Vzpomínám si, nevím, kdy to bylo, dostala jsem ve škole špatnou známku, ale doma jsem to zapřela, protože jsem věděla, že bych jinak byla zase moc bita. Pochopitelně se na to přišlo a pochopitelně následoval výprask. Byl opravdu moc veliký. To jsem již dostávala běžně na holou. Dříve jsem si musela pouze vyhrnovat sukénku a byla jsem bita na spoďáry. Při prvním výprasku na holou jsem musela stát ve vaně, abych prý snad neznečistila ložnici, kde se jinak výplaty odehrávaly. Tam jsem byla bita většinou ve stoje, v předklonu či ohnutá přes toaletku. Když jsem povyrostla, začala jsem dostávat i karabáčem, a to už vždy na holou zadničku. Karabáčem to strašně bolelo. Vždy to bylo stejné – průšvih, odhalení, ohnutí a podle provinění rozsekání prdelky.

Druhý nevlastní otec
Vážení, Poté, co mi zemřel nevlastní otec, trvalo asi dva roky, než si maminka přivedla domů nějakého nového pána. Od té doby k nám ten pán chodíval zvečera den co den, až mi ho asi po roce maminka představila jako nového tátu. Nejdřív byl na mě docela hodný, ale co pak následovalo bylo hrozné. Nejhorší to bylo, když maminka odjela a on měl na mě dozor. Hned po návratu ze školy se učil se mnou a když mě něco nešlo, ihned byl vzteklý. Jednou jsem se vrátila ze školy domů a on řekl, že chce vidět moje známky. Nerada jsem je vyndávala, protože ten den jsem zrovna dostala dvě pětky. Ihned, jak se do ní podíval, uchopil mě za vlasy, vzal na klín a než jsem se nadála, přehnul si mě přes kolena, nadzdvihnul mi sukýnku a stáhl kalhotky a začal rukou vyplácet na holou. Trvalo to asi pět minut, až jsem ani necítila zadek. Oči jsem měla zalité slzami, musela jsem ho ještě na kolenou odprosit a s tím jsem odešla spát. Druhý den to bylo ale mnohem horší. Musila jsem se úplně svléci a on mi podal velikánskou rákosku. Musila jsem před ním klečet a tu rákosku držet v rukou. Pak si mne ohnul a já dostala na holou s ní. Bylo to moc hrozné, zadeček mě strašlivě pálil. Obtížně se mi pak druhý den ve škole sedělo, až jsem si musela dát pod sebe čepici. To vše se odehrávalo od té doby za sebemenší přestupek velice často. Jednou, to mi bylo již šestnáct, jsem se vrátila ze školy o něco později, protože jsem se zdržela u kamarádky. Otec byl doma sám, matka byla v lázních. Čekal na mě už v chodbě a začal mě vyslýchat. Než jsem stačila něco říci na svoji obhajobu, dostala jsem dva lepáky a on už sahal po rákosce. Uchopil mě za ruku a táhl do pokoje. Usadil se tam na postel a mě si přehodil přes nohy, jako vždy mi zvedl sukni, stáhl kalhotky už jsem ucítila dopad rákosky. Rány byly čím dál silnější a silnější. Řvala jsem, plakala a prosila o milost, ale i přes tu hroznou bolest jsem začala něco cítit, jak mě zespoda tlačí do bříška, jak je to stále větší a silnější. Vzpomněla jsem si na různé vyprávění od holek a uvědomila jsem si, co by to mohlo být. Tu ukrutánskou bolest jsem už skoro necítila, jak moc jsem se styděla. Otec stále zvyšoval tempo výprasku a já už jen vřískala. Pak najednou přestal. Plácl mě dlaní přes opuchlý zadek a řekl, že se to už nesmí opakovat, že musím být hodná. Já stála před ním nahá a ubrečená a celá se třesoucí. A on řekl, že ho musím na slovo poslouchat, jinak že to bude ještě mnohem horší. Chvíli si mě prohlížel a já najednou ucítila s hrůzou, jak mi jeho ruka jede opět nahoru po stehně k zadečku. Bála jsem se pohnout. Bála, moc jsem se bála té rákosky v jeho druhé ruce. Jel stále nahoru až k mému zmučenému zadečku až najednou jej prudce sevřel. Vyjekla jsem, ale pohled na zvedající se pružnou hůlku mě donutil zůstat stát bez pohnutí. Zavřela jsem oči a on tiskl mou levou půlku. Trochu to bolelo, ale mnohem víc jsem se styděla. A jednou to dopadlo ještě hůř. Zase jsem bila bita. Nejprve rukou. Poté co přestal, posadil mě vedle sebe na postel. Pak se zvedl a šel pro rákosku. Moc špatně se mi na seřezané prdelce sedělo. Opět jsem se rozplakala a on se mě smál. Udělalo se mi špatně a chtěla jsem utéci, ale on mě hodil zpět na postel na bříško, rukou mi zespoda zajel mezi nohy a zadeček mi nadzdvihl, pak popadl rákosku a přes nyní vyšpulený a již tak opuchlý obolavělý zadeček mě zase hrozivě napráskal. Tou bolestí jsem se do postele počůrala. Když to uviděl, ještě mi pár přidal. Strašlivě to bolelo a já řvala jak bez sebe. Nemohla jsem se mu ubránit. Stále to pokračuje a to velmi často. Jsem zoufalá, nevím co mám dělat. Nyní je mi devatenáct let.

Policie
Vážení, bylo to v osmdesátých letech. Byla jsem dcera jednoho disidenta. Státní moc se nesoustředila jen na něj, ale začali dělat peklo ze života i nám. Nezapomenu na svůj první zážitek se zatčením a následnými událostmi. Sebrali mě a vzali si mě prý na výslech. Když jsme vystoupili z auta před stanicí, spadlo mi srdíčko do kalhot já se rozeštkala. Bezeslova mě nějaká pevná ruka uchopila za vlasy a vedla mě dovnitř. Po chvíli jsme šli nějakou chodbou a jak jsme přicházeli k dveřím na konci, slyšela jsem čím dál jasněji hrozivý křik. Zastavili jsme se. Policista zaklepal na dveře, za nimiž se jistě odehrávalo cosi strašného. Pak se dveře otevřely. Místnost byla zaplněna vysokým tónem. Byla v něm čirá hrůza. Na moment křik odezněl, a pak znovu, hlasitější a hrůzyplnější než dříve zaryl se jí do uší. Křik se stával víc a víc nešťastnějším, byla v něm hrůza všech mučení. Nové prásknutí a nový výkřik… Nábytek byl odstrčen stranou, jen masivní stůl byl uprostřed místnosti. Nějaká dívka, asi tak v mém věku, možná mladší, ležela na jeho desce tváří dolů, ruce a nohy připoutány k rohům stolu. Byla zcela nahatá. Od pasu až ke kolenům byla již pokryta ošklivými červenomodrými fleky s dlouhými naběhlými okraji. Jeden policajt s vyhrnutými rukávy zvedl řemen a švihl s ním znovu přes vystavený zadek. Dívka znovu vykřikla. Jiný policajt stál stranou, pokuřoval a souhlasně pokýval hlavou pokaždé, když ten první švihnul páskem. Opasek hlasitě práskal tu po stehnech, tu po zadečku, dívka vřískala. Další rána. Tvrdý řemen se zaryl do nahého masa na dalším místě, těsně pod zadečkem. Dívčin vřískot stoupal. Při pohledu na to kruté trestání jsem téměř omdlela. Jak ve snách jsem viděla bitý zadeček té dívky a jakoby zdálky jsem slyšela její srdceryvný vřískot. Téměř jsem ani nevnímala, že jeden výprask skončil a stůl se uvolnil pro druhý. Neslyšela jsem hlas, který mě spílal do živlů, abych se přiznala, a že když tedy nechci, že si to vypiju. Byly ze mě servány šaty a ležely nyní na zemi pošlapány. Moje nahé tělo svítilo do padajícího šera. Jeden z přítomných mužů mě ochotně přidržel a přitom mě hnusně osahával. Ani jsem se nemohla bránit, nebyla jsem v tom šoku schopna pohybu. Pak jsem již byla bez okolků připoutána. „Tak děvenko, teď tě zpráskám, až se nebudeš moci ani hnout!“ ozval se hlas jednoho policajta. Čekala jsem, neschopna promluvit, chvějíc se strachem a hanbou, až dá ten kouřící pokyn tomu s těžkým řemenem v ruce. Stalo se. Muž přitom chlípně pohladil můj kulatý zadeček. „Aáá, ta má ale pěknou prdel, tu bude radost seřezat.“ Potom mě pleskl. Zděšeně jsem vykřikla. „Aúúú…, to bolí, prosím, prosím já…. „Než spolu dnes skončíme, budeš tam mít modřiny, že na ně jen tak nezapomeneš!“ pronesl však muž a jasným vzduchem se náhle ozvalo ostré, pronikavé prásknutí a po něm se mi zadkem rozlila neuvěřitelná bolest. Bil mě dlouho. Už jsem nemohla ani plakat, jen jsem řvala a řvala…
Povídání za dveřmi
Vážení, doma jsem byla bita často. Vzpomínám si, jak jednou to však bylo mnohem horší, ježto jsem byla bita před návštěvou. Přišla jsem tehdy pozdě domů. Moc se mi dovnitř nechtělo, protože jsem tušila, co bude a tak jsem postávala u dveří, když tu jsem z okna zaslechla rozhovor tatínka se sousedem, panem Sevákem. „Máte s těma holkama potíž, což“ pravil pan Sevák. „No. A to ta mladší také ještě není doma. Slíbil jsem jí, že jestli se to stane ještě jednou, že přijde jinak, než jsem nakázal, tak dostane napráskáno jak nikdy! A dnes jí to nedaruji! Kde se ten spratek courá. Až se vrátí, dostane zase jednou řádný výprask!“ Krve by se ve mně nedořezal. „U nás je to také pořád do kola. Hned zítra ráno to nandám té starší. Dostane řemenem holou a bude bita jako řešeto! Mrcha, je líná až běda. První díl si užila už dneska. Odepnul jsem řemen, odhrnul jí sukni a dal jí přede všemi pořádnej sekec, aby si pamatovala, že za školu se nechodí. Byla bita jako žito. To bylo asi před hodinou. No a ráno dostane zbytek. Lajdák líná, ale já to z ní vytluču. „Koukám že nejsem sám, kdo holkám občas napráská“, pravil potěšeně tatínek. „A to ty Vaše dostávají vždycky jenom řemenem?“ „Jak kdy. Já si s nimi vždy nejprve vše vyříkám, pak si jí přehnu pevně přes koleno, pak jí vyhrnu sukénku a nasekám jí rukou co se do ní vejde. Holky většinou už od začátku piští, ječí a řvou na celé kolo. A nakonec to nejhorší – stáhnu jim pokaždé kalhotky a to hlavní trestání odbývám řemenem na holou. Ale žena, ta je vyplácí prutem.“ Už jsem to nevydržela. Otevřela jsem dveře. Otec se zvedl, mlčky šel do kouta a vyňal ze džbánu čerstvý habrový prut. Ve mně by se krve nedořezal a oči se mi zalily slzami. Tatínek mě chytil ruku, marně jsem se snažila vykroutit. „Kde jsi byla?“ „…“ „Víš, co jsem ti posledně slíbil?“ Měla jsem hlavu skloněnou a fňukala. „Tak se chodí domů?“ „…“ „Takový věci má dělat pořádný děvče??“ Kajícně jsem se rozplakala. Otec potěžkal prut a velel obřadně: „Tak pojď si pro poučení…“ Abych ho ještě více nepodráždila, pokorně jsem se sklonila přes jeho koleno. „Tatínku, tatínečku, jen mírně, neubližuj mi moc, prosím…“ Otec mi vykasal šaty na záda, popadl tlustý prut a začal mě, již řvoucí, švihat přes vypjaté spodní kalhoty, které volnou rukou vypínal, až se mi zařezávaly do žlábku. Byly naštěstí s krátkýmí nohavičkami, takže se neshrnuly a při výprasku mne alsepoň troch chránily. Švihal tím prutem zprudka a zakusoval se jím do hýždí hrozně bolestivě. Ječela jsem a plakala. Soused vše pozoroval a spokojeně pokyvoval hlavou. Po exekuci jsem byla celá ubrečená bolestí a rudá hanbou. Bolest to byla zlá a ke všemu to ponížení! Dostat nasekáno na zadek před cizím mužem! S očima zalitýma slzami, držíc se za opuchlý, zpráskaný zadek, jsem utekla z pokoje.

Přísný děda
Vážený pane, Vaši adresu jsem dostala od kamarádky. Prý se podobnými případy zabýváte. Nevím, co mám dělat. Před týdnem jsem byla bita. Dostala jsem nasekáno na holou! A to jsem už velká holka! Bylo to od mého dědečka. Od rodičů jsem vždy dostala maximálně pár pohlavků a domácí vězení, ale nikdy nasekáno na zadek. Minulý týden jsem však byla s dědou sama doma a asi jsem ho opravdu velmi zlobila. Ani mi nenapadlo, že bych mohla dostat klasický výprask, jak se to často stávalo kamarádkám z okolí. Vždy jsem se jim smála, když ve škole vyprávěly, jak byly ohnuty přes koleno a jak dostaly na holou… Dědu se mi tehdy podařilo skutečně rozzlobit na nejvyšší míru. Poslal mne klečet do kouta, ale já nechtěla. Řekl, jestli okamžitě neposlechnu, dostanu 25 na holou. Jen jsem na něj vyplázla jazyk. Co mi může udělat, myslela jsem si… Vzal ze stolu v kuchyni velkou vařečku, chytil mne za ruku a táhl do zadního pokoje. Než jsem se nadála, byla jsem ohnutá přes koleno, kalhotky dole na zemi, košilku nahoře, předvádějíc jeho očím můj nahatý zadek, buchtu i prsa a vařečka začala vykonávat své dílo. Bolelo to a pálilo, křičela jsem na celý dům, prosila dědu, aby mne pustil, že už budu hodná – ale nebylo to nic platné. Děda byl velmi rozzloben a nemilosrdně mě vyplácel dál. Každá rána přilehla na zadeček se zvláštním pleskavým zvukem a děda je počítal. Po 25 mě pustil. Zadek jsem měla v jednom ohni – bolel a pálil jak čert. Byl hrozně červený a stopy po vařečce bylo znát ještě dva dny. A to jsem si na něj hned po výprasku asi dvacet minut dávala mokrý ručník. Myslím na to pořád. Bylo to strašné, byt ohnutá, brečet a prosit a cítit pevnou ruku vykonávající trest. Již se holkám, když dostanou nasekáno, nesměji. Děda mi dal po výprasku ještě kázání. Příště prý budu ještě klečet se staženými kalhotkami v koutě, dnes, poprvé, mi to prý odpouští. Jsem prý velmi neposlušná a od teď prý dostanu nasekáno na holou častěji. A nejen vařečkou, třebas prý rákosku nebo řemenem. Moc se stydím a hlavně bojím.

Tancovačka
Vážený Pane, moje nejlepší kamarádka se jmenovala Ivana. Měla přísnou matku a protože Ivka byla jedináček a otce nepoznala, tak se maminka upnula jen na ní a snažila se jí otce nahradit. Jednou jsme její maminku přemluvili, aby nás pustila na tancovačku. Myslely jsme si, že už jsme dospělé holky. Musely jsme ale slíbit, že se vrátíme do devíti, jinak si prý obě máme připravit zadek. Samozřejmě, že jsme se od hodinu opozdily. Ujel nám vlak a my musely šlapat pět kilometrů pěšky. Ivka se celý ten pochod bála, co že asi bude doma. Po příchodu začalo peklo. Ivčina maminka už nás čekala v kuchyni, rákoska ležela na stole. Při pohledu na tu dlouhou hůlku mě hrdinství přešlo. Napřed výslech, kde jsme byly a když se matka nespokojila s odpovědí, šla na řadu první Ivana. Musela si napřed vykasat šaty, aby se nepomačkaly a pak se ohnout přes opěradlo křesla, kde jí matka stáhla i kalhotky a tou pružnou rákoskou jí zadek seřezala tak, že mi přecházel zrak. Pak jsem přišla na řadu já. Také jsem si musela vykasat šaty a pak mě ohla přes opěradlo vedle řvoucí Ivany. Také mě, přes veškeré protesty, byly staženy kalhotky a přes nahý zadek jsem dostala takový výprask, že na to do smrti nezapomenu. Snažila jsem se rukou nebohý zadeček bránit, ale když jsem jich pár slízla i přes ní, nezbylo mi než plakat a prosit o milost, což se však zcela míjelo účinkem. Ivana si vedle mne již hladila jelita na zadničce, zatímco já byla stále bita a bita. Rákoska svištěla vzduchem do mého jekotu a strašlivě se zakusovala do zadečku a holých stehen. Myslela jsem, že to již nesnesu…
Zuzčin příběh
Vážení, tohle mi vyprávěla moje kamarádka Zuzka, když jsem spolu loni dělaly v prádelně. Všimla jsem si, že si ráno někdy tak divně opatrně sedá. Tak jakoby na stranu, pomalu. Bylo mi to divné a začala jsem se opatrně vyptávat. V různých útržcích z ní nakonec vylezlo hrůzné vyprávění. Zuzka byla jedináček a byly s ní dle rodičů pořád problémy. Byla prý divoká a neposlušná. Otec jí vždy, když něco provedla, nařezal proutkem z vrby na zadek. Nikdy jí nešetřil a každý výprask hrozně bolel. Řezal jí, až měla na zadečku jelita. To si jí pěkně ohnul přes stoličku, vyhrnul jí sukýnku i spodničku, svlékl kalhotky a pěkně jí tím proutkem nařezal, až se na té židličce napínala bolestí, plakala a křičela. Vždy jí vyplácel na holou zadnici. Později si na ty výprasky bral již pořádný ořešákový prut. Potom jí rodiče dali k tetě do města. Její teta Jitka si také libovala ve výprascích. Nařezala jí již první večer, co k ní Zuzka přišla. Tehdy se dlouho koupala a přišla pozdě k večeři. Tetě s v ruce objevila malá rákoska, s kterou začala Zuzku tlouci po zadku. Nebožačka začala křičet, svíjet se pod ranami, prosit tetu, aby jí nechala, ale ta jí vůbec neposlouchala, tloukla jí po zadku a stehnech, Zuzka plakala a rákoska jen syčela na vyšpuleném rozehřátém zadečku. A když už toho teta měla dost, Zuzka přes bolest ani zadek necítila. Později se k tetě nastěhoval její přítel. Bití pokračovalo jak zastara, tentokráte i se svědkem. Vyprávěla mi, že to bylo hrozné. Hned první den po jeho příchodu, snad na uvítanou, jí teta svlékla téměř do naha, že měla na sobě jen košilku, punčošky a kalhotky u kolen. Teta si jí hodila přes kolena, když jí před tím ještě svázala ruce i nohy, aby se nemohla nikterak bránit. Vystrkovala chudinka svou holou zadničku přímo chtivým očím toho muže. No a pak jí teta vší silou nařezala těžkým koženým řemenem. Vyplácela jí před tím mužem přes vyšpulený zadek, až se prohýbala a plakala. Bila jí i přes stehna. Do úst jí vrazila kapesník, aby nemohla tolik křičet a mlátila jí za všech sil. Zuzka se bolestí zmítala, ale výprasku neutekla. Jednou teta odjela někam k příbuzným. Večer se šla Zuzka vykoupat. Ještě před tím uvařila svému skorostrýci kávu, jak dostala přikázáno. Nosila si vodu do vany, svlékla se, když najednou se dveře otevřely a k Zuzčině hrůze stál tetin přítel před ní s tetinou rákoskou v ruce. Zuzka se lekla, moc se bála bití. „Aby se ti nezkrátily žíly, co tu tetička nebude, výchovu převezmu já. Za tu hroznou kávu zasloužíš nařezat na holou, aby sis příště dala záležet! A to si piš, že tě to bude sakra bolet! Ohni se přes vanu – vystrč tu prdýlku na mě, já ti jí sešvihám, až se z tebe bude kouřit!“ Zuzka se bála, ale udělala, co chtěl. Ohnula se přes vanu a on jí začal mrskat, Zuzka křičela, žadonila, uhýbala, ale on jí přidržel jednou rukou, zatímco druhou jí rákoskou neustále vyplácel přes zadek a přes stehna, až jí tekly slzy. Tloukl jí vší silou asi 5 minut, Zuzku to prý tak hrozně moc bolelo. Potom tan pan Jarda popadl zemdlelou Zuzku za ucho a odvlekl jí do pokoje. Ona mu utekla a on jí honil po tom pokoji, ona křičela a prosila. Rákoskou jí přitom vší silou švihal přes již zubožený zadek, Zuzce tekly slzy, on pořád švihal, povalil jí na postel na břicho, zadek už měla samé jelito, ale on jí mrskal dále, Zuzka řičela, naříkala, prosila. Potom toho nechal. Zuzka měla kolik dní na zadku pořádná jelita, a nejenom na zadku, i na stehnech. Od té doby se to děje až do teď.

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 10 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

arnoval napsal

Některé z dopisů jsou chutné a výživné.

Ondra Kocybala napsal

Vaz

Ondra Kocybala napsal

Vážně super miluju Výprasky .😀

TOPlist