Vaše erotické povídky

Ahoj, jmenuji se Ester a je mi 13 let. S rodiči a moji mladší sestřičkou Aničkou, které je 11 let, jsme se přestěhovali do nového domu. A tak jsem začala chodit i do nové školy. V předchozí škole jsem byla hlavní roztleskávačka, takže jsem očekávala, že budu mít důležité postavení i v nové škole. Šla jsem tedy na roztleskávačské zkoušky a všichni učitele mě chválili a seznámili mě s dosavádní hlavní roztleskávačkou Beatou.

Beata, když viděla, co všechno umím, tak věděla, že jsem pro ní hrozba, ale nedávala to najevo. Bylo ve zvyku, že jsme se jako tato dívčí parta drželi blízko u kluků, ale nevěděla jsem, jaké údajně speciální cvičení pro mě Beata připraví, aby se mě zbavila. Ovšem na začátku náš vztah vypadal velmi přátelský. Dost jsme si spolu povídali a postupem času jsme došli i na téma ohledně kluků, jestli se mi nějaký líbí, zda už jsem s nějakým klukem spala, či jestli dokonce beru antikoncepci. Řekla jsem ji, že o tom nic moc nevím. Rodiče mi nikdy takové věci neříkali. Beata mi tedy řekla, že je to potřeba změnit a budu muset projít speciálním roztleskávačským rituálem. S naším úchylným učitelem tělocviku se domluvila, že by potřebovala s celou naši třídou dvě hodiny tělocviku pro sebe a aby nedělal moc velké drahoty, tak mu poslala několik svých nahých fotek.

Když jsem tedy přišla do tělocviku, tak mi Beata oznámila, že rituál je zařízen a musím si na hlavu nasadit velký černý pytel, ohnout se přes lavičku a jen vydržet, než všechno skončí. Souhlasila jsem. Najednou jsem cítila, že mi někdo stahuje minisukni i s kalhotkami a to mě docela vyděsilo. Zeptala jsem se tedy, co se to děje a Beata mi jen odpověděla, ať jsem v pohodě, že to je jen součást rituálu. Za chvilku jsem cítila měkký předmět na svém rozkroku, ale už jsem nechtěla nic říkat a tak jsem čekala. Najednou ten měkký předmět prudce do mě zatlačil a já jsem ucítila silnou bolest, až jsem vyjekla. Beata mě opět utěšovala, že je to v pořádku a za chvilku to přejde. Měla pravdu. Předmět se ve mě pohyboval tam a zpátky po několik minut a potom se najednou přestal pohybovat a já jsem začala cítit příjemné teplo v podbříšku. Tohle se opakovalo ještě pětkrát. Když to vše zkončilo, tak z mé dírky kapala na zem nějaká bílá tekutina. Beata mě rychle okřikla, že si ihned musím lehnout a zvednout nohy alespoň na 15 minut a snažit se, ať ta tekutina ve mě zůstane co nejdéle! Poslechla jsem ji teda a opřela si nohy o bednu. Po asi 20-ti minutách mi Beata přinesla nějakou vatu na provázku a řekla mi, že si to teď musím dát do rozkroku a musím to tam mít nejméně dva dny a potom přejdeme na další část rituálu. Taky jsem o tom nikomu nesměla říct, jinak bych byla vyloučena! Za zhruba měsíc za mnou do třídy přišla sestřička Anička a řekla mi v přítomnosti Beaty, že by se taky chtěla přihlásit k roztleskávačkám a obě jsme souhlasili s tím, že bude muset projít taky speciálním rituálem, ale tentokrát jsme už nemohli využít tělocvičnu jako minule. Anička se tedy zeptala, jestli by ten rituál nešel zařídit u nás doma o víkendu, kdy rodiče budou pryč? Beata nadšeně souhlasila a říkala, že vše zařídí.

V sobotu odpoledne k nám tedy dorazili holky z týmu a různí kluci z naší školy. Já a Anička jsme tedy dostaly pytle a rituál proběhl znovu. Při prvním proniknutí toho měkkého předmětu jsem slyšela, jak Anička začala vzlykat, ale po chvilce ji to přešlo. Tentokrát byla ovšem změna v tom, že když mě opět zahřál příjemný pocit v podbříšku, tak jsem jakoby směrem od Aničky slyšela klučíčí jásot, který oznamoval, že vydržel a v okolí byl slyšet potlesk. Dneska jsem pocítila deset těch opakujících se pocitů, ale jen třikrát jsem cítila to příjemné teplo. Potom nám s Aničkou sundali pytle z hlavy a my zase museli zvednout nohy, aby z nás ta bílá tekutina nekapala. Opřeli jsme si tedy nohy na několik minut o stěnu a obě jsme dostali zase tu vatu s provázkem a museli jsme ji mít v našich dírkach dva dny. Po asi třech týdnech jsme s Aničkou začali pozorovat, že s námi něco není v pořádku. Anička začala mnohem více jíst a byla často unavená a mě dokonce začaly bolet prsa a často jsem zvracela. Beata s holkami nás však ujišťovaly, že to bude jen ze školní jídelny a jim taky není moc dobře a mají nafouklé břicho. Snažily jsme se to tedy s Aničkou neřešit, i když břicho se nám čím dál víc nafukovalo, tak jsme ho začali i zakrývat, aby se nám ostatní nesmáli. Dokonce jsme musely říct, že nějakou dobu nebudeme chodit na tréninky. Když už jsme měly tyto potíže 15-tý týden, tak jsme se rozhodly to oznámit rodičům. Ti se samozřejmě po všech těch informacích, co jsme jim sdělily, zhrozili a vzali nás na gynekologii. Tam nám pán doktor řekl, že opravdu jsme obě těhotné a taky nám oznámil, že naše plody už jsou natolik velké, že interrupce už nebude možná. Po několika měsících jsem porodila svou dceru Natálku a sestřička porodila svého syna Jakuba. Musely jsme zanechat roztleskávačství a začali jsme se s našimi rodiči věnovat našim dětem.