S holkama jsme si zorganizovaly výlet na hory. Do Alp jsme dorazily ve veselé sestavě a těšily se na aktivní dovolenou. První dva dny byly hodně bujaré, ale to jsme nevěděly, že to nejlepší nás teprve čeká. Večer, když jsme šly z večeře, se do našeho penzinonu navalilo stádečko mladíků, kteří sem přijeli na soustředění. Potkali jsme se s tou rozvernou bandou před recepcí.
číst více
Ahoj. Jmenuju se Michal a je mi šestnáct, koneckonců stejně jako Teri Blitzen o které budu dnes vyprávět. Bydlím také v Říčanech. Teri Blitzen jsem už nějaký ten půlrok znal a tak když jsem zjistil, že se přistěhovala do bytu naproti nám, byl jsem blahem bez sebe. Náš panelák stojí nalepený na druhém, který má stejně postavená okna, takže je vidět přímo do toho druhého. Teri se přistěhovala, vybalila a bydlela.
číst více
Cesta.
Z deníku dospívajícího, aneb reálná povídka o cestě mladého jinocha za krásami moravských žen. Z etických důvodů jsou vynechány jakékoliv jména.
Psal se rok 1988. Bylo mi jedenáct let a já jsem seděl na zadním sedadle našeho Wartburgu a už asi hodinu jsem se strašně nudil. Vedle mě už seděla babička, klasická šestasedmdesátiletá moravská selka, otec řídil auto, maminka seděla vedle na sedadle spolujezdce.
číst více
První díl
Zklamání dalších dnů.
Další den jsem opět namísto rozvážení obědů, koupání a dovádění utíkal na půdu stodoly na seno kontrolovat co se děje dole ve stodole. Celou dobu jsem neviděl vůbec nic. Stejně tak dopadlo moje šmírování při fingovaných návštěvách kadibudkového WC. Všichni měli nějakou práci a já na rozdíl od toho abych pomohl, jsem se flákal po okolí a šmíroval.
číst více
Jmenuji se Martin jsem hubenější černovlasý kluk drobnější postavy. Jelikož jsme neměli moc peněz tak jsme doma museli neustále šetřit. Když jsem potřeboval oblečení na sebe tak se vždy kupovalo jen to nejnutnější a nejlacinější. Po ukončení základní školy jsem po prázdninách nastoupil na střední školu na kterou jsem se těšil. Jelikož jsme bydleli na vesnici a do školy jsem měl špatné spojení, tak jsem musel bydlet na intru tak to pro mě byla velká změna z čeho jsem měl strach. Na intr jsem musel jezdit už v neděli po obědě to bylo jediný spojení od nás.
číst více
